The Mystical School [NEOPRAVENO]

❤-15. Naše velké tajemství-❤

Spala jsem asi půl dne, protože jsem se probudila kolem třetí hodiny odpoledne a strašně mě bolela hlava. Jak já závidím vlkodlakům, kterým se alkohol z organismu dostane rychleji a nemusí nic řešit. Hned jak jsem se posadila na posteli, tak se mi zvedl žaludek. Běžela jsem na záchod a bezmocně se tam pozvracela. Bohužel to je moje první kocovina, takže to je špatný. Až teď jsem si začala uvědomovat, co se včera stalo. Jen z pomyšlení na tebe jsem celá zčervenala, ale na druhou stranu jsem necítila žádnou bolest. Konečně jsme se potkali! Viděli jsme se navzájem a pak se spolu vyspali... Při této vzpomínce jsem cítila každý tvůj dotek na mém těle a lichotilo mi to. Každičký dotek. Další vzpomínka mi vryla velkou ránu do srdce. Ty budeš mít svatbu? Rozvzlykala jsem se a pořád jsem ležela na studené zemi. Vím, že to dělá kvůli rodičům, ale přece jenom má v tom hlavní slovo on. Roztřeseně se postavím na nohy a směřuji se ke sprše. Nechám na sebe kapat studené kapky vody, které sjíždí po mém celém těle. Musím se zkulturnit a jít se najíst. Přeci můj hlasový žaludek nebude řvát do nekonečna. Hodím na sebe pár kousků oblečení a směřuji se k naší společné jídelně. Opravdu mě nepřekvapilo, že se tam ukázala celá rodina. Vzala jsem si jenom nějaký menší tuňákový salát a přisedla si ke stolu. Všechny oči na mě spočinuly. Proč se o mě tentokrát zajímají s takovým zájmem? Vždyť mi to všechno zapříčinili oni. ,,Co se děje?" Zaraženě jsem pronesla poněkud klidným tónem hlasu. ,,Už ti je lépe?" Ano, to bylo, protože jsem do sebe narvala hodně prášku proti bolesti. Přikývla jsem na souhlas a při tom jsem se napila čisté vody, ale v ten moment se mi znovu udělalo blbě a já se rychle přemístila k záchodu. Jen tak tak jsem to stihla. Vždyť mi je dobře, tak proč? Nic zlého jsem včera nesnědla a dnes jenom tohle. Jedině že by mi toto nesedlo. Když jsem si dala ruku na čelo, tak bylo celé horké. Nesmírně jsem se potila a chtělo se mi spát. To není dobré! Říkala jsem si pokaždé, když jsem svůj čin chtěla zopakovat. Samozřejmě mi Liam pomohl do mého pokoje a nařídil mi, abych se pořádně prospala. Prý že to pomůže. Jenom kdybyste pořádně věděli, co mi je. Za ty čtyři dny se to vůbec nelepšilo a já se pořád cítila tak strašně špatně. Chtěli mě vzít za doktorem, ale já nechtěla, tak ho přivedli za mnou. Byla jsem alespoň chvíli zvědavá, co mi je, že jsem snad zapomněla na důležitá fakta. ,,Co vás přesně bolí?" Otázal se mě jeho první otázkou. ,,Hlava, břicho. Prostě je toho hodně." Zapisoval si to všechno do menšího deníku, který následně po výslechu položil na stůl. Celé tělo se mi zachvělo při tom, co mi právě teď řekl. To není pravda, a kdyby byla... To jsem si vyloučila. Nemůže to být pravda! Odešel a já jsem v místnosti zůstala sama. Existuje jenom jeden zázrak světa a to láska, kterou si mě pohltil celou, ale co teď?