Next To The Sea (CZ)

5. Lovable family

Když otevřu oči, už skoro svítá a já jsem stále na lodi, v Charlesově náruči. Srdce mi vynechá, když si uvědomím, že brácha neví, kde jsem. Ale pak mi dojde, že jemu to bude určitě jedno.

Pomalu se vysoukám z jeho náruče a protáhnu se. Trochu mě bolí hlava, ale jinak jsem v pohodě. Rozhlédnu se kolem. Může být tak pět, nebo šest hodin, ale v létě se to těžko pozná. Kluci kolem ještě spí, různě přes sebe, a tak je nechám ještě chvíli spát, a jdu si zaplavat.

----------------------------------------------------------

"Ale opravdu, je mi to moc líto, prostě jsem se zapomněla!" opakuju už potřetí bratrovi, který stojí na pláži a uraženě hledí před sebe. Asi na mě celou noc čekal.

"No jasně. Mozek je úžasný, dokáže fungovat 24/7, ale když se člověk zamiluje..."

"Já nejsem zamilovaná! Sakra Tophe, nemůžu za to, že jsi na mě čekla. Promiň, mrzí mě to, prostě jsem tam byla trochu dýl. Už nejsem malá holka, abys ji pořád hlídal!"

"Volala máma," řekne a mě zamrazí. Proč to říká takovým tónem? Copak se jí přitížilo?

"Co říkala?"

"Přijede za týden," otočí se na mě a já vyjeknu radostí. Mám opravdu radost.

To chce nádech a výdech, ať neprasknu vzrušením.

"Kdy ti volala?" zeptám se, když se uklidním.

"Když sis užívala s klukama," řekne, čímž si vyslouží milosrdnou ránu pěstí do ramene.

"Kdybys mě v tom nenechal samotnou, mohla jsem s ní taky mluvit." Teď jsem uražená já.

"Byla to sranda, a neříkej, že ty sis to neužívala." A sakra, má mě. Je pravda, že Charles je hezký, milý, pozorný... Přesně ten typ lamače srdcí, kterých se bojím. Láska je jako ledovec, na který se dá lehce nabourat.

"Jdeme," přikážu a on mě následuje, jako dobře vycvičený pejsek. Pašák.

Když si dám na hotelu dlouhou sprchu, protože nechci, aby mou dokonale jemnou pokožku cokoliv vysušilo - tak to aspoň říkali v té reklamě - vlezu bratrovi do jeho osobního prostoru, který sčítá cokoliv mezi ním a televizí.

"Uhni," řekne, ale se mnou to ani nehne.

Zamračí se a vstane. Ajaj. Má naštvaný výraz, protože mu zrovna běžel jeho oblíbený seriál - jeden z jeho oblíbených - Pretty Little Liars. Oblíbený, protože, cituji: "Vypadají libově a nedívají se na mě hnusně, když z pohledu na ně slintám."

"Řekl jsem, uhni," zavrčí, ale tím způsobem, jako když dává pes najevo, že si chce hrát.

"Přece bys na svoji hodnou malou sestřičku nebyl ošklivý?" skousnu si nehet a zamrkám na něj. Bez odezvy.

"Jenn, jsi strašná. Co chceš?" protočí očima.

"Proč musí holka vždycky něco chtít? To jen vy chlapi si myslítě, že když na vás uděláme oči tak to hned... Chci do SeaWorld v Orlandu," podívám se na něj svým psím pohledem.

Chvíli odolává.

Jeho zamračený výraz se mění na úsměv.

Je to tam! Usmívá se!

"Díky, jsi nejlepší!" skočím mu kolem krku a dám mu pusu na tvář.

"Ale až zítra, dneska se chci prospat," řekne a já ho nechám, ať má dobrou náladu. Stejně jsem chtěla ještě zavolat mamce.

To slovo "loveable" se mi strašně líbí, protože ho Potterheads používají k přirovnání k Nevillovi - Loveable idiot :D Jinak, co myslíte? Kritikuuuuuu!! :)