Next To The Sea (CZ)

6. SeaWorld

Na tuhle akci si přivstanu už v pět ráno. Tedy ne, že bych se až tak horlivě těšila, ale brácha děsně chrápe. Jsem tak unavená, že usnu při čistění zubů - nevím, jak se mi to povedlo - a probudím se, až když mi hlava sjede na stranu a já se bouchnu hlavou o hranu dveří. Au!

"Co to tu děláš za kravál?" vejde brácha v županu, s rozcuchanými vlasy a s přivřenýma očima, jako by ho obtěžovalo, že tady světlo svítí míň, než ve vedlejším pokoji. To je blbost.

"Bouchla jsem se, a ty mě ani nepolituješ?"

"Ne," pokrčí rameny. Za to si vyslouží ránu pěstí do ramene. Už se těším, až bude mámě vysvětlovat, odkud má tu úděsnou modřinu.

Slyšeli jste to? To byl můj ďábelský smích. Muhahaha.

Vzhledem k tomu, jak moc je to pro mě důležitá akce, vlezu bráchovi do skříně a vezmu si jeho tmavě modré tričko. Mimochodem, mé oblíbené. I jeho.

"Co to máš na sobě?" zeptá se mě, když se mu v tom ukážu.

"Moje tričko?" zkusím to.

"Ne, naval to zpět," zakroutí hlavou, a napřáhne ruku.

"Poctivě jsem si to znárodnila!" namítnu. To ho nezajímá.

"Mám tam snad jít takhle?" ukáže na sebe. Má jenom plátěné bílé kraťasy.

"Když chceš," usměju se. Zakroutí hlavou.

"Moje tričko."

"Máš jich plnou skříň!" rozhodím rukama. Že on zrovna dnes chce to triko, co chci já, to nepochopím. Moje.

"Fajn, jdu takhle. Ale varoval jsem tě!" řekne, ale stejně si do zadní kapsy jedno triko strčí. Žluté. Nemám ráda žlutou, když ji nosí chlapi, přijde mi, že je to snad horší, než pánské růžové tričko. Navíc, když ho má můj blonďatý bratr. Tady by si módní policie smlsla.

Vyjdeme před hotel, a on mi jako gentleman otevře dveře. Abyste věděli, už jsem si ho na to vycvičila.

Cesta do Orlanda uběhla rychle, protože jsem si mohla schrupnout, a brácha byl tak hodný, že mě nechal spát. Hodnej kluk.

Vystoupíme z auta a já se nestačím divit. Je to tu ohromné! Dee sice říkal, že je to bomba, ale nečekala jsem, že taková. A to je další věc, proč jsem sem chtěla jet. Charles, Erik a Dee se dohodli, že sem dneska zajedou a já, jako správný stalker, jsem chtěla zjistit - a pořád chci - jak se chovají v normálu. No prost zjistit, s kým mám co do činění.

Bylo mi jasné, že kluk Deeova kalibru půjde na to nejšílenější, co tu stojí, takže jsem tam zamířila okamžitě taky, bráchu táhla za sebou.

Kromě "akvárka" s mořskými tvory tu také je šílená horská dráha, a to je prosím, cíl mého zběsilého běhu.

Brácha zaplatí lístky a my si nasednem. Šílená jízda následuje za okamžik. Skoro ani nestíhám vnímat, jestli jsem vzhůru nohama, nebo normálně, ale jedno mi je jasné. Znovu!

Když končíme asi pátou jízdu, brácha vypadá už trochu zeleně, a tak raději vystoupíme. Všude se rozhlížím, ale ani po jednom z kluků není památky.

Rozhodneme se tedy jít na něco méně adrenalinového, a jdeme na představení kosatek, které se odehrává v tom "akvárku".

Tribuny, kde se dá sedět jsou přecpané, hlava tu sedí na hlavě, ale i přes to si najdeme místa a usadíme se.

"Podívej mami, ti se mají asi hodně rádi, že ano?" ozve se nějaká holčička za mnou, a já se ohlédnu. Ukazuje někam vpravo ode mě, kde spatřím Erika s nějakou holkou, jak si vyměňují tělní tekutiny.

"A mám vás," pomyslím si, a pak se zašklebím. Začíná to být nechutné.

Ta holka ovšem vypadá celkem normálně, má delší tříčtvrteční džínové kalhoty a modré triko, co ani nemá velký výstřih, což se moc nedá soudit, protože jsou na sebe namáčknutí. Pohled mi sjede k mému chlapeckému triku a já se ušklíbnu. No aspoň to vypadá, že to mám od svého kluka.

Když kosatka a její věrný cvičitel Ethan dokončí své představení, zatleskáme a začneme se prodírat ven. Strčím si ruce do zadních kapes u kraťasů a jdu směrem k těm dvoum, samozřejmě se k nim otočím zády, aby to nebylo moc nápadné. Hlavně že já jsem celá nenápadná, že jo.

Cestou se mi podaří ještě vrazit do asi desetiletého kluka a vyklopit na sebe jeho zmrzlinu.

"Co si myslíš, že děláš?" zavřeští a sjede mě pohledem odsdola nahoru. Pak uznale hvízdne a povytáhne obočí. "Tak co puso?"

"Dej si odchod," udělám krok od něj, a to už mě spatří ti dva. Super načasování, bleskne mi hlavou.

"Eh, Jenn, ahoj," řekne Erik a podrbe se na hlavě.

"Kdo je to?" vypálí okamžitě ta holka. Jako by zrovna neřekl moje jméno.

"Bibi, tohle je Jenn. Jenn, Bibi."

"Těší mě," usměju se na ni, ale ona mi úsměv neoplatí a jen se ušklíbne nad mým outfitem.

"Půjdem?" otočí se na Erika a čapne ho za ruku. "Hned," dodá.

"Tak tedy," chce se se mnou rozloučit, ale ta stooká chapadlovitá bestie zvaná "Bibi" si ho už táhne pryč.

"Tak ty si chceš hrát?" usměju se při pohledu na její vzteky zrudlý obličej. "Tak fajn."