Next To The Sea (CZ)

19. Bonfire!

Pusťte si prosím k tomu tu písničku... Nemusíte, ale já vás jen o to prosím, protože s hudbou to bude zase jiný zážitek a co vy víte? Možná se vám zalíbí tak jako mě... :)

Sedíme v kruhu a úpřímě, já se asi uvařím. Napravo ode mě sedí Oliva... Asi bych jí tak měla přestat říkat, protože se přece jen nejmenuje jako jídlo, a nalevo ode mě Erik.

Jajks.

Je mi takové horko, protože právě zapadlo slunce a ohňonoši přinesli na loučích oheň, který teď postupně zapalují. Je to nádherný pocit, i pohled. Teplo hřeje ruce, i když teď trošku moc, ale to se vstřebá. Začneme se houpat ze strany na stranu a brumendem prozpěvovat americkou hymnu. Nevím jak to u ohňů chodí, a tak se připojím. Když skončíme, ozve se potlesk a tak zatleskám taky.

"Čau děcka!" vyskočí na nohy nějaký asi dvacetipětiletý kluk s trochu delšími hnědými vlasy a brýlemi. "Díky moc, že jste dneska přišli! Přišlo mi správné něco takového udělat, protože sám s kamarády podnikáme něco podobného a je to strašně super. Přinesl jsem s sebou dvě kytary, takže kdyby někdo měl zájem, může nám tu udělat živou muziku. Mezitím si můžete opéct pár marshmallownů, teré jsou v tom pytli za mnou. Tak, dobře se bavte!" zakončí to dramatickým gestem, kdy vyhodí ruce vzhůru a já už jen čekám, jestli něco někde nevybuchne, nebo se nad námi neobjeví ohňostroj, nebo něco podobného. Jako ve filmech.

Zvednu se a vydám se k tomu klukovi. Olivie na mě něco křikne, ale už to přes ten hluk bavících se lidí okolo neslyším. Je nás tu docela hodně, tak dvacet, možná i třicet a všichni jsou mladší než třicet let - tedy, to je můj odhad.

Přijdu k tomu klukovi a poklepu mu na rameno. Otočí se a obdaří mě zářivým úsměvem.

"Přeješ si?"

"Jo, jsem zájemce o tu kytaru," řeknu a prsty si začnu přejíždět o stehna, což někdy dělám, když jsem nervózní. Ani nevím proč.

"Ty hraješ? Dobře, dobře... Chceš radši tu tmavě hnědou, nebo světle?" zeptá se a já sáhnu po té tmavší. Na krku má stopy po laku na nehty - taky jsem to dělávala, abych se naučila akordy. Ještě zkusím, jestli je správně naladěná, ale to už se ten kluk chopí té světlé kytary a začne na ni hrát. 

"Kdybyste někdo měl jakýkoliv jiný nástroj, může se přidat!" křikne. A pak začne zpívat. 

Tu písničku poznávám, je to Heart On Fire od Jonathana Claye, jedna z mých oblíbených. Je sice pomalejší, ale líbí se mi text. 

Začne přecházek kolem ohně v kruhu, jako by mu ani nevadilo, že je tam tak o dvacet stupňů víc, než tam, kde sedíme my ostatní. Když obejde značnou část kruhu, dorazí ke mě a zadívá se na mě pohledem, který jsem už někde viděla. Tak se kouká brácha na holky. 

Zrudnou mi tváře, ale pochybuju, že to vidí, protože všichni okolo mají tváře trochu jinak zbarvené, jak na ně dopadá světlo ohně. Když dohraje a my ho obdaříme potleskem, začnu hrát já. Chvíli lidi hledají, odkud ta muzika jde, ale nakonecmě najdou pohledem. Nemám sice hlas jako originální interpret, ale podle výrazů tváří lidí kolem sebe poznám, že je jim to jedno, a dokonce se jim to i líbí. Což nechápu jak, protože Nick Cave je opravdu dobrý, a pochybuju že se mu někdo vyrovná. 

O'Children zní pláží, a když se dostanu k jisté pasáži, lidi se začnou usmívat, protože tu píseň poznali.

Je to ta, která hrála v sedmém filmu Harryho Pottera, když spolu Harry s Hermionou tancovali. A já ji znala ještě dříve, než jsem šla na ten film. Protože se mi takováhle hudba prostě líbí, a je vhodná k ohni, je vhodná pro deštivé chvilky strávené u okna se sluchátky v uších.

Zazní poslední sloka:

"Hey little train! We are all jumping on

The train that goes to the Kingdom

We're happy, Ma, we're having fun

And the train ain't even left the station"

A lidi se postaví a začnou mi tleskat ve stoje. Potlesk ve stoje! Něco, co mi ještě nikdo neprojevil, protože jsem, jaká jsem. Ale tady na to všichni kašlou. 

Olivie se ke mě natočí a s rozzářenýma očima vykřikne: "To bylo úžasné! Nevěděla jsem, že hraješ!" a pak mě obejme. No samozřejmě, že to nevěděla. To, že hrau ví jen pár lidí, pár mně blízkých lidí, do kterých ona rozhodně nepatří, i když by si to možná přála. A možná ne. Co já vím. Možná je milá jenom kvůli tomu, že vypadám jako chudinka. Ale to jsou jen dohady.

Erik mě obejme kolem ramen. V tom okamžiku mi to přijde, jako dar z nebes.

Co.

Se.

To.

Se.

Mnou.

Sakra.

Děje?!

Dojde ke mně ten kluk a tváří se jako u vytržení. "To bylo totálně super! Netušil jsem, že i holky můžou hrát a vypadat tak andělsky, jako ty!" No pardon? To holky nemůžou být v něčem lepší, než kluci? Tak to díky moc. "Mimochodem, jsem Jace," představí se a obdaří mě podobným úsměvem, jako když hrál na kytaru a podíval se na mě. 

Ale chlapečku, tohle na mě nefunguje. 

"Jsem Jennifer," řeknu a mírně se usměju. 

"Krásné jméno," řekne a pak udělá něco nečekaného, políbí mě na hřbet ruky. Tak mě to zaskočí, že se nezmůžu na nic jiného, než nasucho polknout a zrudnout od hlavy až k patě.

Tabu. Tabu. Tabu. Tabu. Tabu. TABU! Kluci jsou tabu! Velký slizký fuj, co ti podupe srdíčko a zabodne ti tam podpatek, ani se neohlédne! Ani se nepokoušej, holčičko. Hnusně se spálíš, říká mi mé podvědomí, které si stále pamatuje, co bylo s... S ním.

Možná máš pravdu, odpovím sama sobě.

Erikova ruka se poté stáhne. Co to bylo? Že by žárlil? Blbost. Blbost.

Vstane a beze slova se odporoučí pryč. Opačným směrem, než odešel Jace.

"Ale, ale!" přiláká svou pozornost Olivie zpátky.

Hodím po ní nechápavý obličej.

Trhne hlavou směrem, kam odešel Jace, a pak směrem, kterým šel Erik.

Můj nechápavý obličej se ještě prohloubí, přihodím i zvednuté obočí.

Protočí oči a vlepí mi pohlavek. "Mysli holka! Copak nevidíš, kde ses ocitla?"

Zavrtím hlavou.

"Někdy mě ta debilita překvapuje. Nemáš náhodou bratra? Obvykle se to chytá od nich."

Přikývnu.

"To jsem si myslela. Holka, máš tu dva kluky totálně k nakousnutí, kteří tě chtějí, a ty nejsi schopná ani po jednom skočit?" řekne nevěřícně.

"Cože?" zopakuju její tón.

"Že je absolutně evidentní, že po tobě Jace jede!"

"Ne, co jsi to říkala o dvou klucích?"

"Jejda," kousne se do rtu. "Já mu slíbila, že to nevykecám..."

"Co nevykacáš?"

"Ale nic..."

"Olivie, já ti přísahám, že ti ustřihnu vlasy a hodím je do ohně, jestli mi to nepovíš!"

Mezitím začne někdo jiný hrát. Poznám v tom Bohemian Rhapsody od Queenů.

"Fajn, fajn, fajn... Ale moje vlasy z toho vynech."

Horečně přikývnu.

"Dobře, má se to takhle..."