Next To The Sea (CZ)

18. Shut up!

Mámu to nepřešlo. Už je to dva dny. Dva dlouhé dny plné zklamaných pohledů a tiché domácnosti.

"Takhle to dál nejde," odchytí si mě Toph po večeři v pizzerii.

"Tak mi řekni co mám dělat."

"Já nevím! Ale ničí mě to!"

"A myslíš, že mě ne? Myslíš, že si tu jedinej kdo trpí? Já měla mámu taky ráda a nezapomeň, že jsem ji taky zklamala!"

"Dost, nesmíme se rozhádat. To nejde, prostě ne."

"Fajn. Mám napad. Uděláš přesně tohle Tophe, a nesmíš to podělat ani v jednom bodě."

~~~

Koupit kytky, pustit oblíbenou muziku, donést oblíbené romantické filmy...

~~~

Zabralo to! Ale Toph strašně kňučí. Třikrát za sebou shlédnutá Pomáda mu asi neudělala dobře.

Ale mám na něj páku. Stačí začít zpívat You're the one that I want a udělá vše, co budu chtít. S lidmi umím skvěle manipulovat.

~~~

"Jenn?" zavolá brácha z koupelny. Dojdu za ním. Má mokré vlasy a okolo pasu ručník. Čistí si zuby a tak má pasu okolo celé pusy. V ruce drží mobil.

"Co se děje?"

"Volalo mi neznámé číslo, nějaký chlap. Zněl dost opile a ptal se po tobě. Nechtěla bys mi něco říct?"

Zapátrám v paměti. Jediný opilý chlápek, se kterým jsem mluvila, byl ten bezdomovec, kterému jsem dala tři dolary.

"Ty si ze mě střílíš, že jo?" podívám se na něj. Zavrtí hlavou a podá mi mobil. Opravdu tam je nějaké neznámé číslo. Zvážním.

"Co říkal?"

"Začal tím, že se zeptal, jestli mluví s Christopherem, pak se ptal na mámu a nakonec na tebe... Co myslíš, že chtěl?"

"Co já vím? Možná autogramy, hele kolik dokonalých rodinek se prochází po Miami? Asi jenom my.

"Neviděls jak je venku hezky?" snažím se odvést pozornost. To číslo poznávám. Jednou jsem ho už viděla. Jednou, kdysi dávno jako malá holka, ale pamatuju si to velmi přesně. Tehdy pršelo. "A neobtěžuj tím prosím tě mámu."

~~~

Můžu mu stokrát opakovat, že to dělají pouze malé děti, ale když po vás chce váš starší bratr, abyste ho zakopali do písku, musíte ho zakopet do písku.

"Zajímalo by mě, jak takhle budeš balit holky."

"Nikdy jsem tě nic nenaučil? Ach Jenn, co jen jsem udělal špatně?" zeptá se, ale já mu nerozumím.

Nedává mi to smysl, jako většina věcí co řekne, když má hlad. A já vím, že má hlad, protože už je odpoledne a my ještě nemǎli jídlo. A Toph není z těch lidí, co by vydrželi dlouho bez jídla, obzvlášť ne tak dlouho jako pár hodin, což jestli ho zakopu, tak určitě bude trvat dlouho.

Když už mu kouká jenom hlava a jsem si stoprocentně jistá, že nemůže vyndat ruce, dojdu si pro černou lihovku a pak si před něj sednu do tureckého sedu.

"To neuděláš."

"Ale ano, udělám."

"Jenn, já tě varuju, buď to položíš, nebo-"

"Nebo co? Jsi zahrabaný v písku. Byl to tvůj nápad, ne můj, tak mě nech se bavit."

Chvíli se mi snaží vykroutit, ale když ho málem bodnu otevřeným fixem do oka, přestane a jen se na mě upřeně dívá, znuděným pohledem plným opovržení, které určitě hraje, protože jsem jeho milovaná sestřička.