Next To The Sea (CZ)

16. It's not your problem

"Jsi totální kretén."
"Já vím."
"Nechci tě už nikdy vidět."
"Já vím."
"Nenávidím tě!" vykřiknu. Cítím se bezmocně, jako bych měla ruce spoutané a nemohla dýchat, jako bych se už v životě nemohla pohnout, a přitom mým tělem proudí tolik nevybité energie, v tomto případě zlost. Neuvěřitelně silná a spalující, jako rozžhavená sopka, která je schopna vybouchnout.
Já jsem ta sopka.
"Já vím."
"Já vím? Já vím?! To je jediné, co mi na to řekneš?"
"Já-"
"Ne, neříkej nic, nechci to slyšet. Nenávidím tě. Slyšíš to? Chápeš ta slova? Ne-ná-vi-dím-tě, Davide. Jsi mým trnem v patě už dost dlouho. Nenecháš mě spočinout a já nevím co mám dělat, abych tě od sebe dostala!"
Jen sklopí hlavu. Asi umím člověku promluvit do duše.
"Takže co teď uděláš?"
"Vymažu si tvé telefoní číslo a už nikdy tě nebudu otravovat," řekne odevzdaně.
"Správně. A jestli si to ještě jednou zkusíš, nebudu se znát," řekne Toph stojící za mnou.
"Já to zvládnu sama Tophe!" zamračím se. Cukne sebou, a já se mu nedivím. "Jestli si něco zkusíš, nejen, že tě zničí Toph, já z tebe vyrvu duši, pošlapu a pak ji hodím do kanálu. A teď zmiz."
Sleduju jeho svěšená ramena, když odchází. Měla bych se cítit vítězně, dokázala jsem něco, co jsem chtěla už dlouhou dobu - zbavit se svého ex - ale necítím víc, než vztek. A já nejsem ráda, když jsem vzteklá, protože dělám věci, které bych za svého normálního stavu - úsměvavé sluníčko - nikdy neudělala.
Když už ho nemám na dohled, otočím se a pohled mi hned změkne.
"Jak jsi na tom?" zeptám se Logana, který si u nosu drží zakrvácený kapesník. Chci ho políbit a jako správná starající se holka mu říct, že všechno bude v pořádku, ale nedokážu se mu podívat do očí.
"Žiju," zamumlá.
Opatrně, abych se mu nepodívala ani jednou do očí, mu setřu krev z tváře. Logan mi však ruku zachytí a přinutí mě se mu do těch očí podívat.
Věděla jsem, že neodolám. Vědela jsem, že se do očí podívat nesmím, a i přes to jsem to udělala. A víte co? Ovládla jsem se a nepolíbila ho. Protože jsem to byla já, kdo to ukončil a nesmím od svého rozhodnutí ustoupit.
"Ehm, ehm," odkašle si Toph. Málem bych zapomněla, že tu je taky.
Okamžitě mě polije studený pot, je to jako by mě nachytal u něčeho nevhodného. Proč mám pocit, že jsem rudá až za ušima?
"Co se vlastně stalo?" zeptám se po chvíli, kdy si už jsem jistá, že mám normální barvu tváře.
Ticho, které zavládne přeruší Logan. "Ten David, nebo jakže to bylo jeho jméno, přiběhl za Christopherem, a začal z něj dolovat, kde jsi. Já, nevím přesně, co se stalo pak, ale nějak jsem dostal pěstí do nosu a pak se to strhlo... Nepamatuju si to přesně. Jen vím, že když už jsem si myslel, že ze mě vymlátí duši, vběhla jsi sem ty, tak rozzuřená, až jsem chvíli měl pocit, že jdeš po mě a chceš mě zabít," uchechtne se. Má pravdu. Chtěla jsem. "Zbytek už znáš."
"Asi jo." Sednu si na zem, a momentálně je mi jedno, že si pak budu muset vyklepávat písek z každého záhybu kraťas, a obejmu si kolena rukama. "Někdy mám strach z toho, čeho všeho je schopný... Umí jen ubližovat." Mimoděk si přejedu po jizvě na lýtku, kterou mám od něj.
"Už máš od něj klid. Jsem tady," obejme mě brácha.
Tohle je chlap, který má v mém životě místo. Lepší než kterýkoliv jiný kluk na planetě, včetně Erika.
Erik...
~~~
Sice jsem po tom incidentu už neměla náladu na plážovou zábavu jít, přesto mě k tomu máma donutila. "Chceš se mě zbavit?" řekla jsem jí ve dveřích. Samozřejmě jsem to myslela s humorem, ale nevím, jak to vzala. Ale to není to, co mě trápí.
Erik.
Erik mě trápí, protože pořád nevím, co to má sakra být. K tomu, když ho uvidím, patří jedna určitá písnička od Ollyho Murse.
My heart skips a beat.
"Čau kotě," přisedne si ke mě Charles.
"Neříkej mi tak," otočím se k němu zády.
"No tak, Jenn! Zítra odjíždím! Máš poslední šanci se se mnou bavit," řekne jako by to bylo něco, o co vážně stojím. Ne, nestojím.
"Kde jsi přišel na to, že se s tebou chci bavit?" povytáhnu obočí, což on stejně nemůže vědět, protože jsem k němu zády a provrtávám Erika očima. Tancuje v davu, jako by to bylo to nejlepší, co může dělat.
"No, pokaždé, co je poblíž vypadáš tak nervózní, jako bys do něj byla zabouchlá," řekne Dee, který se k nám neslyšně připojí. Což není tak těžké, vzhledem k okolnímu ruchu.
Jsem nervózní, protože je s vámi vždycky Erik.
"Nejsem nervózní, a už vůbec do něj nejsem zabouchlá! Nic proti Charlesi."
Jsem zabouchnutá do někoho jiného. Asi...
"V pohodě."
Tak určitě.
"Jenn!" přiběhne za mnou brácha. "Jo to jste vy dva, už jsem myslel že... No to je jedno. Jenn, můžem si promluvit?" Vypadá to a urgentní případ.
Popojdeme kousek dál, kde jsem si stoprocentně jistá, že nás nikdo neuslyší, o což mu pravděpodobně celou dobu jde.
"O čem jsi chtěl mluvit?" zeptám se.
Mlčí, a jen se na mě smutně dívá. "Nechci tě ztratit Jenn. Slib mi, že neprovedeš nějakou hloupost," řekne nakonec trochu zoufale.
"Jakou hloupost máš na mysli?"
"Nějakou hloupost s klukem. Vím, že už nejsi moje malá sestřička, ale aspoň pro jednou se tak chovej a neudělej nějakou blbost. Mohla bys pak litovat, a já tě tak nechci vidět."
"Snažíš se mi promluvit do duše?"
"Ne, Jenn, já-"
"Co, Tophe?! Já už nejsem malá, aby ses o mě musel starat, už nejsem to malý děcko, který když nebylo hlídáno, mohlo si ublížit. Já vím, co je správné a co ne a navíc, ty mi do toho nemáš co kecat."
"Já vím," řekne a sklopí hlavu. "Nemyslel jsem to špatně.
"Nechci se hádat, ale tohle je prostě moje věc, do které nemáš co strkat nos."
"Jasný."
"Hádám, že tohle nebyla jediná věc, o které jsi chtěl mluvit?" zeptám se a jemu se okamžitě rozzáří oči.
"Ne. Potřebuju pomoct s jednou holkou..."
~~~
Typičtí kluci. Jednou vás použijou a pak vás zahodí jako použitou fusku. A věřte mi, použitou fusku nechcete cítit. A už rozhodně ne použitou fusku mého bratra. Blé, to je puch.
O čem mluvím? O Tophovi a té holce, kterou jsem mu měla dohodit. Průměrná blondýnka, metr šedesát, prsa trojky v hlavě maximálně šumění starého rádia... Ale Topha napoprvé odpálkovala docela slušně.
Přišla jsem za ní a začala se jí ptát jestli tu nezná nějaký "pěkný kusance". Začala mi postupně ukazovat snad na polovinu osazenstva a komentovala je slovy jako: nic moc, průměr, oh to byla katastrofa a podobně. Pak jsem jí ukázala pár tipů já a mezi nimi i svého bratra. A jak to tak bývá v Dohazovačka Jenn s.r.o., Toph ji má na půl cesty k posteli.
Jedna nula pro mě.
Vrátím se na místo, které už mezitím zabrala nějaká holka... Pevně jako pijavice přicuclá k Deeovi. Jsem si jistá že její levá ruka rozhodně neměla v plánu blíže poznat jeho sponu od pásku ve tvaru Supermanova S, ale něco jiného, něco uvnitř.
"Eww, jste nechutní," zamumlala jsem si pro sebe a šla si najít jiné místo k sezení. Bylo docela plno, a tak než jsem našla místo k sezení já, místo k sezení si našlo mě.
Logan si kolem mě omotá ruce jako stochapadlová chobotnice a přinutí mě si na něj sednout. No co, když jednou sedím, tak budu sedět. Já mám na to právo!
"Jsi opilý," konstatuju. Už vím proč mě nevzali na Harvard.
"Vadi ti to?" zeptá se, přivře oči a dýchne mi svůj smrdutý dech do tváře. Ten si umí u holky šplhnout.
"Pusť mě," zabručím. Nevadí mi opilí kluci, když jsem opilá. Ale já nejsem.
Jé! Jednorožec!
Ok, tak možná jsem.
Sakra.
Vzhledem k tomu, že Logan nevypadá, že mě chce pustit, čapnu svoji sklenku a kopnu ji do sebe. Tekutina mi pomalu stéká hrdlem a já mám pocit, že mi tam vypaluje díru.
Počkat.
To nebyla moje sklenka.
Ale v tu chvíli mi to je jedno, protože mi ta situace přijde tak strašně legrační, že se začnu smát, a Logan se ke mě po chvíli taky připojí. Nakonec se směju tak, že spadnu na zem, což vyvolá další záchvat smíchu. A to se prosím ještě dostávám do ráže.
Kopnu do sebe - teď už jsem si tím jistá - svůj drink, popadnu Logana za ruku a rozběhnu se - asi takovým stylem jako když běží had - had umí běhat? - na pláž - jsme na pláži už dobrých pár hodin - zakloním hlavu a vydechnu: "Krása."
Ano, to se mnou udělá pouze jedna sklenička neznámého alkoholu.
Jedna.
Nebo možná dvě.
Nepamatuju si, kolik jsem toho v mé pracovní době, kdy jsem byla profesionální dohazovačkou vypila...
Asi to bylo víc než dvě.
Nebo tři...
Jups.