Next To The Sea (CZ)

15. Fight!

Volá mi snad každých pět minut. Nevěřila bych, že i kluci dokáží být takové stíhačky, ale prohání dokonce i moji mámu.

Bráchu ne. Na něj si netroufne.

Každou noc se mi zjevují jeho oči. Děsí mě pomyšlení, že až se vrátíme z prázdnin, budu muset vidět jeho, i ji. Mou bývalou nejlepší kamarádku...

Anie měla pravdu. Opravdu mě s ní podvedl, a říkal jí, že ji miluje, tak nechápu , proč mě teď nahání.

Byla to středa, ten den mám vrytý do paměti. Měla jsem celé odpoledne zůstat doma, jak bylo původně mým plánem, ale nedostatek odlakovače mě donutil vyjít ven na světlo světa. Brrr, to je snad ještě horší pocit, než když jsem zjistila, že mě podvádí.

V každém případě, při procházení parkem, který je hned u drogerky jsem si všimla povědomé mikiny, jeho mikiny, a černých vlasů s růžovým pruhem, mé "bff". Zavřeštěla jsem. A když se otočili, netvářili se zahanbeně, nebo tak, ale tak nějak divně, jako bych je rušila. Pak jsem utekla domů. Ona na mě už nemluví, ale on mi pořád volá, a otravuje mě.

Mobil mi znovu zazvoní, a na displayi se oběví další zmeškaný hovor, už asi třicátý v řadě.

Zkontroluju zmeškané hovory. Pardon, třicátý čtvrtý.

A to je ten moment, kdy si řeknu dost.

Sleduju můj mobil letící přes celou místnost.

Sleduju ho, jak naráží do zdi.

Sleduju ho, jak dopadá na zem.

Áá! Co jsem to udělala?

Rozběhnu se k mobilu. Zlatíčko, zlatíčko moje, žij!

Se zatajeným dechem se podívám na display. Velký kámen mi spadne ze srdce, mobil zůstal v celku.

Mé chmurné myšlenky ještě chvíli pokračovaly, tedy až do doby, co jsem uslyšela zaťukání na dveře.

"Ano?"

"Ahoj," řekne Logan.

"Hmm."

"Děje se něco?"

Podíváme se mu do očí. Sakra, já mu to musím říct. Tohle nejse. Dlouho jsem přemýšlela, má tohle budoucnost? Nebo je to jenom letní aférka, která stejně skončí špatně buď pro jednu, nebo pro obě strany? Logan je hezký a milý, a to je vážně ďábelská kombinace, ale když se podívám do budoucna - předstírejte že to umím - vidím sebe, ale ne s ním.

"Nic," řeknu a nahodím falešný úsměv. Snad mi na to skočí.

"Jenn, nevěřím ti. Co se děje?"

"Logane, řekni mi po pravdě. Co v tomhle vidíš? Protože dál než do konce srpna tenhle "vztah" sahat nebude, to doufám víš."

Přikývne. Asi čeká, že budu pokračovat. Zadívám se na něj pohledem, typu zbytek-si-domysli-sám a čekám, než mu to dojde.

"Dáváš mi kopačky?" zeptá se po chvíli.

"Neber to tak. Stejně jsme spolu ani nechodili."

"Jenn, já-"

"Ne, neříkej nic. Jsme kamarádi, platí?" pokusím se o úsměv, ale je to těžké. Být za kamarádku po tom, co bylo. Ale jinou volbu nemám.

"Fajn," řekne chladně. Asi jsem někomu šlápla na ego.

"Ty asi nejsi zvyklý, že se s tebou někdo rozchází, co?" dám hlavu na stranu jako malé dítě, které se dobře baví.

"Nevím, o čem to mluvíš."

"Ale no tak, víš to moc dobře."

"Už bych měl jít," řekne a prostě odejde, zrovna v polovině mé rozjeté hry.

"Jsem to ale mrcha," zasměju se sama pro sebe. No, aspoň něco jsem zdědila po otci.

~~~

Dneska večer se pořádá další plážová párty, což je jeden z důvodů, proč stojím před skříní a naříkám, že nemám co na sebe. Ale vážně, ve svetru od babičky nepůjdu, i přes to, jak ji mám ráda.

Mé rozjímání vyruší zvonění mobilu. To si snad dělá srandu!

Naštěstí to je jenom Toph. "Co chceš?"

"Pojď honem na pláž, tohle bys měla vidět," řekne. Za ním jsou slyšet zvláštní zvuky, a teď nemyslím moře. Jako by se tam někdo pral.

Hodím si přes plavky - které se zde staly prakticky mým spodním prádlem - tričko a kraťasy a vyběhnu ven. Na pláži jsem během chvilky, a ani mi netrvá najít bratra, protože je samozřejmě zase v centru všeho dění.

Všichni tleskají a pokřikují "Boj! Boj! Boj!" a já nakonec zjistím na koho.