Next To The Sea (CZ)

11. Hug

Polibky se pomalu přesunují ze rtů na krk. Nevím jak mám reagovat, tak se řídím instinkty. Dám hlavu na stranu.
Kdyby byl Logan upír, mohl by mě kousnout. Ale není. Asi se moc koukám na Twilight.
Vzdychnu. Nachvíli se odtáhne a podívá se mi do očí.
"Co je?" zeptám se.
"Nic, jen... Nečekal jsem, že se ti to bude líbit."
"Proč by nemělo?"
"Slyšel jsem o tom tvým ex." Pozdvyhnu obočí. "Tvoje máma povídala." Přikývnu.
"Obvykle říká věci, které by neměla."
"Taky si říkám. Ale to jsou rodiče. Tady jde o tebe."
"To slyším prvně," odfrknu si.
"Počkej," opře si čelo o to mé. "Vždycky šlo o tebe."
Srdce mi poskočí. Myslí to vážně, nebo se mi chce jen dostat pod sukni? Ano, je mi jedno že sukně nenosím. Myslím to metaforicky.
"Jak to myslíš?" Známe se pár hodin. Jak to myslí?
"Jsi holka. Kluci co si holek neváží jsou hovada. Tvůj brácha by věděl, o čem mluvím."
"Toph takový není," namítnu.
"Toph takový je. Devět z deseti holek by mohlo vyprávět."
Zamračím se. Že by mi něco uniklo?
"Nemrač se, vrásky ti nesluší."
Položí mi ruku na kříž a přidáhne si mě blíž k němu. Blízkost našich těl je mi příjemná, srdce mi začte bušit ještě rychleji a já odolávám chuti ho políbit. Čekám, co udělá on, ale vypadá, že se potýká se stejným problémem.
I přes to, že jsem si slíbila, že kluci pro mě budou tabu, jakmile se k nějakému přiblížím, stane se tohle. Erik, Logan, chvíli to byl i Charles. Ještě štěstí, že Toph je můj bratr.
"Today I don't feel like doing anything
I just wanna lay in my bed
Don't feel like picking up my phone
So leave a message at the tone
Cause today I swear
I'm not doing anything," ozve se můj úžasný vyzváněcí tón. Vyvlíknu se Loganovi a zvednu to.
"Haló?" zeptám se.
"Co si o sobě vůbec myslíš?!" No to to pěkně začíná. Můj ex je prostě výbušnější povahy.
"Myslím si o sobě spoustu věcí, ale tebe nemusí zajímat. Je konec! Kolikrát ti to mám opakovat?"
"Není konec, dokud já neřeknu! Jsi moje, tak se podle toho chovej!"
"Já nejsem ničí! Nejsem tvůj majetek, abys se mnou zacházel podle svého! Jsem svobodný občan, žádný tvůj otrok! 'Jennifer! Přines mi pivo! Jennifer, hejbni kostrou! Jennifer, pojď mi utřít zadek!' Mám tě až po krk! Jsi neschopný-" přeruší mě prudký pohyb napravo a náhlá prázdnota v místě, kde byl můj mobil.
Logan stojí vedle mě, mobil mi zasouvá do kapsy a dívá se mi do očí. Vysvobodil mě. Jsem schopna se s ním hádat i celé hodiny, a i přes to, kolikrát mu řeknu, že je konec, on pořád opakuje, že není. Nenávidím ho.
"Neptej se," zavrtím hlavou.
"Nebudu."
Obejme mě. Je mi jasné, že k němu budu přistupovat jako k někomu, koho neznám lépe než jako parťáka na nějaké karetní hry, když budu před bratram nebo mamkou. Ale chvíle, kdy o nás neví jsou fajn. Protože to můžu dělat věci, jaké dělám teď. Hladit ho po zádech, vdechovat jeho vůni. Logan není dokonalý, ale je celejší, než většina kluků na planetě.
---------------
Táboráky v noci na pláži u moře jsou nejlepší, hned z několika důvodů. Praskání dřeva a hru na kytaru doprovází šumění moře, jdou vidět hvězdy a je tak krásně, až mě zabolí při pomyšlení, že by to mělo někdy přestat.
Je nás tu vážně jak při výprodeji v Tescu, a polovinu osazenstva neznám. Jsou tu i Charles, Erik a Dee, ale ti sedí dál ode mě a Topha, kterému sedím v klíně. Máma zůstala na pokoji, protože byla po celém dni unavená.
Logan zrovna sklízí potlesk, protože s tou kytarou vážně válí a právě skončil nějakou typickou farmářskou baladu. Ale country mě moc nebere, takže jsem nevnímala.
Další přichází na řadu Lemon Tree. Nevím proč, tu písničku jsem měla vždycky ráda. S Tophem začneme nahlas zpívat, až za chvíli překřičíme všechny okolo. Je nám jedno, že máme dokonalý hudební hluch, prostě si to užíváme.
"Jenn," zaklepe mi někdo na rameno.
Otočím se a za mnou stojí Charles.
"Copak?"
"Můžeš na chvíli?"
Podívám se na Topha. "Jen běž."
Popojdeme kousek bokem, stále slyšíme zpěv, ale oni nemůžou slyšet nás. Dřepnu si do písku. Charles zůstane stát.
"Víš Jenn, mám tě opravdu moc rád." Ajaj. To to začíná. Tady to zavání průserem.
"Vážně?"
"Opravdu. A vím, že ty to tak třeba necítíš, ale chtěl jsem se zeptat..." zasekne se. Jakoby čekal, že se mu vysměju, nebo do něj začnu mlátit, nebo cokoliv, co holky dělají. Ale já ne.
"No...?"
"Jestli bys nechtěla jít někdy ven?"
"Jsme venku."
"Víš jak to myslím."
Má pravdu. Vím jak to myslí. Jen si nejsem jistá, jestli to dokážu pochopit.
Kdyby tady nebyl Logan, pravděpodobně bych šla. Charles je hezký, milý, trochu blboň, ale v dobrém smyslu. Nedokážu si představit, že by dokázal holce ublížit, natož mě. Ale nejde to.
Asi mlčím moc dlouho, protože si dřepne vedle mě a řekne: "No tak nic, ale aspoň jsem to zkusil."
Usměju se. Přisednu si blíž a nechám se obejmout. Snad to nebere jako ano.
"Neber to jako ano. Mám tě ráda jako kamaráda."
"Vždyť já tě chápu."
Aspoň, že tak.