Next To The Sea (CZ)

20. I'm that type of guy...

Motá se mi hlava. Což o to, když se dlouho koukám do ohně, motá se mi často, ale tohle je kvůli něčemu jinému. Kvůli něčemu, co není tak lehké vysvětlit. Kvůli něčemu, co mi řekla Olivie, kvůli tomu jedinému.

Divné...

Nebo zas tak ani ne. Tahle věc je věcí, která zamotala hlavu nemálu populace, a stále ji zamotává, třeba jako teď mě.

Já vím, tyhle kecy okolo a pointa se ještě nerozhodla vyvřít na povrch. A já pevně doufám, že v nejbližší chvíli nevyvře.

Tolik lidí tomu propadlo... Vstanu. Už mě rozbolely nohy a ruce mi trochu prochřadly, jak jsem je měla zatnuté v pěst a nedostával se jim dostatek krve. To se tak stává, když se snažíte se nerozbrečet, nebo se nahlas nerozeřvat, ani nevím jestli zlostí, nebo čím vlastně.

Když se vydám doleva, sáhnu do neznáma. Ale pokud se vydám doprava, narazím na hromadu nezodpovězených otázek, které jsem nikdy nevyřkla. Ale proč mluvím v hádankách? Vlevo je Jace a vpravo Erik.

Z toho přemýšlení jsem si trošku zavařila to vakuum, co mám v hlavě, naštěstí mě z toho vyruší vibrace v kapse. Brácha se ptá kde sem. Napíšu mu kam má jít. Ani si to neuvědomím, ale mé nohy se automaticky vydají do leva. Vždycky když píšu esemesku, chodím. Teď jsem se podvědomě rozhodla, a možná to tak je lepší. Než si to uvědomím, ocitnu se před Jacem.

"Ahoj," vyruší mě od psaní, až sebou trochu cuknu. Usměje se.

"A-ahoj," odpovím.

Jsem trapka. Totální trapka, já se dokonce zakoktám? Ani se mi nelíbí! No možná trochu jo...

T-R-A-P-K-A!

"T-takže, chodíš sem často?" vykoktám, a hned bych se radši propadla. Chodíš sem často? Vážně?

"No, prakticky tu bydlím, mám dům asi deset minut tímhle směrem," ukáže za sebe. "Chceš se tam kouknout?"

Páni, jde na to rychle. Tolik mě to zaskočí, že jen přikývnu. Vím, že mě Olivie pozoruje, proto se namni ještě otočím a s úsměvem pokrčím rameny. Jace mě chytne za ruku a vydáme se směrem, kterým ukazoval.

Vím, že bych neměla. Vím, že to není přesně to, co právě chci. Ale Jace má v sobě něco, čemu nemůžu odolat. Je pěkný, chytrý, hraje na kytaru a umí to s holkama.

Ano, vím, že se říká, proč holky pořád lezou za klukama, co jim lámou srdce a jsou to největší hajzlové, a hodné a milé kluky nechávají v zóně, které se říká hnusně friendzone, ale je to přátelská zóna, ze které se málokdo vyhrabe. No ale je snažší být s klukem, u kterého víte přesně, na co myslí, než s klukem, který je sice strašně milý a všechno, ale všechno se s ním vleče a je takový džentlmen, až byste doufali, aby nebyl, aby jednou v něm bylo něco sobeckého, a je tam milý, až to bolí.

Proto jsem teď s Jacem a ne s tím ňoumou, co sice byl hezký, ale bylo vidět, že s holkama nemá moc zkušeností a tak trochu slintal, když jsem hrála na kytaru.

Zastavíme se na místě, kde je pár plážových lehátek, a já tak ze srandy prohodím: "Tak tady bydlíš?"

Taky se zasměje, ale pak si lehne na jedno lehátko a zadívá se nahorumna oblohu. Napodobím ho .

"Víš, jsem takový typ kluka co si jen tak sedne na nějaký krásný místo a přemýšlí o všem možným a nemožným," řekne a stále pozoruje oblohu.

V kapse mi zabzučí mobil, esemeska od bráchy. Neříkej mi že ta holka s jménem co mi zvýšil chuť na olivy říkala pravdu!

A copak ti říkala, smím-li se zeptat?

Myslím, že moc dobře víš. Neudělej žádnou hloupost.

Nemusíš mě hlídat, už nejsem malé děcko když můžeš ty, proč bych nemohla já?

Fajn, ale až se spálíš, za mnou nelez!

Naštvaně vypnu mobil a strčím ho do kapsy.

"Co se děje?" zeptá se Jace.

"Nic," utrhnu se na něj. "Brácha si hraje na tátu a říká mi co mám a nemám dělat."

"A co nemáš dělat?"

Usměju se. "Tohle." Sednu si mu namklín a začnu ho líbat. Okamžitě se zapojí, jakoby celý večer nečekal na nic jiného, jakoby právě proto žil. Chytne mě pod zadkem a vstane. Zajedu mu rukou do vlasů a skousnu ret. "Kam jdeme?"

"Ke mně domů," prohlásí a já ho znova políbím. Ať si Toph říká co chce. Tahle noc je moje.