Zraněn na duši ✔(Drarry Czech) - DOKONČENO

7. kapitola

„Pottere, já dokážu pochopit hodně. Vážně. Ale jak, sakra, můžete řešit případ mimo službu? Víte moc dobře, že za tohle vás můžu vyhodit," řekl unaveným hlasem Kingsley Pastorek, vedoucí oddělení bystrozorů. Seděl na velké kožené židli za mahagonovým stolem prohýbajícím se pod štosy papírových dokumentů. Nad hlavou jim létaly oběžníky, které ještě čekaly na vyřízení. Opřel se do čalounění. „Proč jste to neřešil rovnou se mnou? Proč jste riskoval kariéru? Na co jste myslel? Co mám teď říct ministrovi?" Zasypával ho výčitkami a Harry čím dál víc pokorně klopil hlavu, přesto, že žádnou pokoru nepociťoval.

Cítil jen vztek sám na sebe. Doufal, že než znovu nastoupí do práce, bude mít v ruce alespoň něco. Stopu, která by přinejmenším naznačovala, jakým směrem se vydat. Neměl však nic. Ani jeho a ani Hermionina databáze nenašly žádnou shodu. Litoval, že není zdatnější v používání počítačů, aby se dokázal napojit na mudlovskou policii, ale něco mu říkalo, že ani tam by nebyl úspěšný. Kouzelník se málokdy nechal chytit při činu obyčejným mudlou. Byla by to ztráta času, věděl to, ale přesto v jeho hlavě hlodal červíček pochybností. To, že předstoupil před svého nadřízeného a neměl nic v ruce, bral jako své osobní selhání. Toto pátrání se mu zdálo složitější, než když pátral po viteálech. Během jeho rozhovoru se šéfem se do Dracova obchodu přemístili čtyři bystrozorové, jež měli za úkol znovu prohledat místo činu a poté to tam dát do pořádku tak, aby zrušili iluzi a obchod se jevil jako dlouhodobě uzavřený.

„Víte, že neumím odpočívat," odvětil s pohledem upřeným na nohy od stolu. „Nemohl jsem si pomoct. Chápejte, zakopl jsem o něj u svýho domu."

„A to má být omluva?" zaburácel a praštil dlaní do desky stolu, až několik papírů odletělo na zem, jak je zachvátil poryv vzduchu způsobený rychlým pohybem. „Všechno jste udělal špatně. Měl jste ihned kontaktovat oddělení a pana Malfoye dopravit do nemocnice Svatého Munga!" Naklonil se k němu přes stůl a cedil slova mezi zuby. „Uvědomujete si, že díky tomu vašemu hrdinskému komplexu to můžu klasifikovat jako maření vyšetřování?"

„To snad přeháníte, ne?" Harry zvedl Harry a v očích mu plápolaly rozhořčené plamínky. „Dodržel jsem všechny postupy. Přinesl jsem veškeré důkazy a výsledky analýz, nemusí se tím nikdo zabývat. Předal jsem i záznam z výslechu. Tak si teda maření pátrání nepředstavuju." Založil si ruce na prsou a držel se, aby nezačal řvát. „Udělal jsem práci tak, jak bych ji udělal ve službě. Jediný rozdíl je, že jsem vzal Malfoye k sobě, protože neměl život ohrožující zranění!" 

Postupně zvyšoval hlasitost projevu a nevšiml si, kdy vstal. „Dokážete si představit, kdy bychom ho asi mohli u Munga vyslechnout? Vždyť je znáte!" Rozčileně pochodoval před stolem a divoce gestikuloval rukama. „Pustili by nás k němu nejdřív za týden. Do té doby by byla půlka důkazů ztracená. A možná všechny. Nevíme, jestli se tam útočníci nedostali znovu a nezametli stopy!" Frustrovaně zavrčel a vjel si prsty do vlasů. „Nevěděl jsem, že je to Malfoy. Viděl jsem Znamení zla a chtěl ho napřed prověřit. Víte, jak to dopadlo posledně," naštvaně vypálil a vzpomněl si, jak jednoho Smrtijeda lékouzelníci stihli předat mozkomorům dřív, než ho mohli vyslechnout. Nikdy se nedozvěděli, jaké informace mohli získat, neboť mozkomorové byli příliš lační touhou po duši a počastovali jej polibkem.

„Uklidněte se, Pottere!" štěkl po něm Pastorek a zmírnil hlas. „Posaďte se."

Harry si sedl, ale naštvaný pohled jeho obličej neopouštěl. Cítil se v právu a vedoucího výtka o maření vyšetřování se jej dotkla. „Víte, že mám pravdu, Pastorku." Umanutě propaloval jeho oči a vzteky se třásl.