Zraněn na duši ✔(Drarry Czech) - DOKONČENO

36. kapitola

Hermiona i Ginny, netrpělivě čekající v kuchyni na jeho návrat, sborově překvapeně vypískly, když se před nimi zjevil s domláceným Dracem. Vypadal o něco lépe, než když ho před časem polomrtvého přinesl do Weasleyovic domu, avšak bylo jasné, že se drží z posledních sil.

„Docela by mě zajímalo, jestli tě někdy uvidím zdravýho,“ povzdechla si Hermiona s neradostným úsměvem při pohledu na blonďáka. Obrátila se k Harrymu. „Vezmi ho na jeho pokoje. Mám tam připravenou brašnu a potřebné lektvary. Snad nebude nutný ho brát k Mungovi, i když by to bylo asi lepší… No, ale když vidím vaše výrazy… Budu se snažit.“ Protočila oči a s mumláním šla před Harrym, nesoucím Draca ve svých pažích. Ginny se rozhodla nepřekážet a šla čekat do kuchyně.

„Vypij tohle.“ Podala Dracovi stejný lektvar, jako dostal už od Harryho, jen tmavší, ihned, co ho posadil na postel. Vzal si lahvičku a tázavě se na ni podíval. „Je to silnej lektvar na uklidnění,“ vysvětlovala kouzelnice.

„To jsem poznal,“ odpověděl tiše. „Proč to? Dostal jsem už jeden od Harryho.“

„Potřebuješ umýt, vyšetřit, ošetřit… Nevím, jak to bude dlouho trvat. Harry ti pomůže svléknout a pak bych byla nejradši, aby šel do postele.“

Harry začal protestovat, ale Draco ho pohybem ruky umlčel. Podíval se na něj s unaveným úsměvem. „Já to zvládnu. A pak přijdu k tobě, jo? Jsi vyřízenej…“

„Jsem úplně v pohodě,“ namítl Harry. „Sednu si támhle do koutku a budu dělat, že tu nejsem, jo?“ Ukázal na pohovku pod oknem, kde ho Draco před časem poprvé políbil, aby mu vzápětí řekl, že spolu nemohou být. Byl šťastný, že se nakonec stal přesný opak. „Samozřejmě, pokud chceš, abych počkal vedle…“ Nechal konec věty nevyřčený a čekal na jeho reakci.

Draco váhal. Na jednu stranu se nemínil od Harryho hnout ani na krok, na druhou však nechtěl, aby si příliš prohlížel, jak vypadá. Nepotřeboval, aby si o něj dělal zbytečně další starosti. Bylo to těžké rozhodování, nerad by se ho dotkl, avšak nevěděl, jak mu to vysvětlit, aniž by řekl něco, co by mohlo Harryho mrzet. Ten však, jako kdyby tušil, jakým směrem se jeho myšlenky ubíraly, se chápavě usmál a pohladil ho po tváři.

„Budu hned vedle, jo?“ Začal mu pomalu přetahovat svetr přes hlavu a snažil se, aby mu na tváři zůstal chápavý úsměv.  

„Díky,“ šeptl a konečky prstů Harryho pohladil po paži, když měl sundané i kalhoty a lehce se třásl chladem.

„V pohodě,“ odpověděl strnule a s posledním otočením vyšel ze dveří.

„Asi jsem to dojebal.“ S povzdechem si Draco složil hlavu do dlaní.

„Harry to pochopí,“ ujistila ho Hermiona, do té doby čekající v tichosti a začala na blonďáka používat čisticí kouzla. Nejraději by ho poslala rovnou do sprchy, ale usoudila, že bude bezpečnější, když ho napřed prohlédne.

„Já vím, ale… Teď si musí myslet, že ho tu nechci, jenže to není pravda, jen…“ Bezmocně si zajel prsty do rozcuchaných vlasů.

„S tím se teď netrap.“ Povzbudivě se usmála. „Čím dřív začnem, tím dřív budete spolu a pak mu to můžeš vysvětlit.“ Vytáhla hůlku z kapsy a naznačila mu, aby si lehl. „Jak ti je? Fyzicky myslím,“ zeptala se, zastrčila si pramen vlasů za ucho a zahájila sérii diagnostických zaklínadel.

„Strašně,“ přiznal ochraptěle. „Jako kdyby mě sežral drak a pak vyplivnul zpátky.“ Jeho fyzická bolest se nemohla rovnat tomu, co cítil ve svém nitru a ne poprvé přemýšlel, zda si vůbec dokáže udržet zdravý rozum. Přesto nedokázal přesně definovat míru bolesti, kterou cítil. Uklidňující lektvar, vypitý ve sklepení, společně s hlubokou únavou, mu zkresloval celkové vnímání vlastního nepohodlí.  
„Nejhorší je hlava,“ dodal, když si uvědomil, že čarodějka nejspíš čeká na podrobnější popis jeho stavu. „A každej nádech je celkem peklo.“