Jedné podzimní noci najde bystrozor Potter před svým domem zubožené tělo svého dlouholetého soka - Draca Malfoye. Deset let o něm nikdo neslyšel a mnohými lidmi byl považován za mrtvého.
Povaha Malfoyových ran v Potterovi podnítí zvědavost a rozhod...
„Děje se něco, Pottere?" zeptal se večer o dva dny později Draco, skloněný nad inzeráty v kouzelnických i mudlovských novinách. Potřeboval práci. Peněz v trezoru kouzelnické banky ubývalo a mudlovských už také neměl moc, navíc je za galeony nechtěl měnit. Kroužkoval nabídky, které ho zaujaly, aby je mohl další den obepsat a obvolat. Pořídil si kvůli tomu mobil, ale stále mu činilo potíž mu pořádně porozumět. Harry slíbil, že ho s ním naučí pracovat, ale zatím se k tomu nedostal. Vlastně, Draco měl pocit, že se mu snaží jít z cesty, ačkoliv nevěděl z jakého důvodu. „Urazil jsem tě něčím?" Zvedl hlavu a zahleděl se na Harryho, kterak se usadil na druhém konci pohovky se sklenicí whisky.
Zavrtěl hlavou. „Dáš si taky?" Naznačil pohyb rukou držící nápoj, a když Draco přikývl, odlevitoval k němu druhou sklenici.
„Tak o co jde?" Napil se, odložil noviny na stranu a přisedl si k Harrymu blíž. „Co jsme se vrátili od Weasleyů, tak se mnou skoro nemluvíš. Mám vypadnout?" Pozoroval druhého muže, jak jen vrtí nesouhlasně hlavou s pohledem sklopeným do broušené sklenice, jíž držel ve svých třesoucích se prstech. Nakrčil čelo, jak přemýšlel, co se mohlo stát. „Já se neurazím, jasný? Pokud chceš, abych si sbalil a šel, tak půjdu. Nemusíš se mi to bát říct."
„Ne, já nechci, abys odcházel," povzdechl si a dopil drink, vzápětí si dolil další. „Já jen..." Nevěděl, co by mu měl říct. Choval se jako idiot, věděl to, ale styděl se. Byl naštvaný na Ginny, že nedržela jazyk za zuby. Nechtěl Malfoyovi říkat, že preferuje muže, aby se vedle něj necítil trapně. A už vůbec nechtěl, aby se dozvěděl, že z jeho bledé kůže, dokonalého obličeje, mandlových očí ověnčených dlouhými a klenutými řasami, štíhlé postavy a naprosto dokonalého zadku má husí kůži a žaludek se mu bolestivě stáhne pokaždé, když promluví svým sametovým hlasem.
„Tak to vybal, já tě neukousnu. Pokud jsem tě něčím naštval..." Vyčaroval mírný úsměv se sevřenými rty.
„To je složité," zamumlal a vypil dalšího panáka. „Ničím jsi mě nenaštval, to Ginny," řekl tiše, jak mu alkohol pomalu rozvazoval jazyk.
„Počkej," zamračil se blonďák, „tak to nechápu. Nasrala tě zrzka a nemluvíš se mnou?"
„Jo." Nalil si další drink. Začínal se cítit opile. „Divný, co?" uchechtl se.
„Hodně divný." Mračil se dál a Harry si pomyslel, že vypadá roztomile, když se zlobí. Potřásl nad tím hlavou. „Řekni to, Pottere." Založil si prázdnou ruku v bok a druhou do sebe kopnul zbytek nápoje. „Nebo..." Oči se mu zaleskly.
„Nebo co, zakleješ mě?" Pohodil hlavou, až se mu svezly brýle na špičku nosu. Zachichotal se a posunul je zpět.
„Ne, znám lepší formy mučení," trousil blonďák. „Ale spíš jsem ti chtěl říct, ať na to kašleš. Nebudu tě nutit." Vstal a mírně se zapotácel. Whiska byla silná a Dracovi, jenž alkohol téměř nepil, stačilo málo, aby se mu začaly motat nohy i hlava. „Když jsme si nadávali, byla to větší zábava," zašeptal. „Dobrou noc, Pottere." Posbíral noviny, telefon, který neuměl ovládat a tužku, aby mohl pokračovat v hledání inzerátů a se zamyšleným kousáním se do vnitřku tváře zanechal Harryho sedět v obýváku samotného.
Posadil se na pohovku pod oknem, dlaní uhladil Denníno věštce na stehně a s povystrčenou špičkou jazyka začal znovu pročítat stranu 7, kde byly nabídky práce. Když četl jednu větu potřetí, aniž by si uvědomil, co čte, promnul si konečky prstů spánky a začetl se ještě jednou pozorněji.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
