Jedné podzimní noci najde bystrozor Potter před svým domem zubožené tělo svého dlouholetého soka - Draca Malfoye. Deset let o něm nikdo neslyšel a mnohými lidmi byl považován za mrtvého.
Povaha Malfoyových ran v Potterovi podnítí zvědavost a rozhod...
Tmavovlasý mladík si nervózně poposedl na židli a ujistil se, že je jeho kolega stále mimo společnou kancelář. Pociťoval mírnou úlevu, že neseděl u svého pracovního stolu zády ke dveřím, a viděl tak na všechny příchozí, avšak na klidu mu to nepřidalo ani trochu. Zdi jejich malé místnosti jako by sledovaly jeho počínání a chtěly mu dát najevo, že je jen obyčejný malý zrádce. On však neměl na výběr. Uvědomoval si, že je pod nepromíjivou kletbou, avšak nedokázal se vzepřít a nemohl to ani nijak dát najevo. Musel to udělat. Neexistoval prostor na námitky či napůl odvedenou práci.
S povzdechem namočil dlouhý brk do kalamáře a uhladil pergamen na stole. Se zatajeným dechem vedl chvějící se ruku s brkem po papíře, zanechávající na něm text z roztahaného precizního písma.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nejmenoval ani sebe, ani adresáta. Rychle pergamen sroloval a zastrčil do kapsy. S bušícím srdcem vyšel z kanceláře a se slovy, že jde pro něco k jídlu, rychle opustil odbor a vydal se do jednoho z nejvyšších pater, kde byl malý sovinec. Nechal přilétnout svou drobnou hnědou sovičku, provázkem připevnil pergamen k její nožce a s přáním šťastné cesty ji vypustil do mrazivého vzduchu.
***
„Co se stalo?" zeptal se opatrně Draco a lehkým dotykem na Harryho rameni mu vyjádřil svůj zájem a podporu.
„Teď ne!" ozval se ostře, aniž by na něj pohlédl a ještě zrychlil své rázné kroky. „Prosím." Omluvně se na něj v rychlosti podíval a ihned vrátil svůj pohled před sebe, sleduje mramorovou podlahu dlouhé chodby. Směřovali k hlavní aule, ze které bylo možno se krbem dostat na londýnskou ulici, neboť ministerstvo kouzel bylo zabezpečeno proti přemisťování.
Draco s povzdechem srovnal svůj krok, ale dále nenaléhal, hněv druhého muže byl téměř hmatatelný a tvořil okolo něj neprostupnou auru. Předpokládal, že mu stejně poví, o co v kanceláři šlo a nemělo smysl ho v této chvíli dráždit nesmyslnými otázkami. Společně použili jeden z krbů a vzápětí Draco stiskl netrpělivě napřaženou dlaň, aby se společně přemístili přímo na poslední schod Harryho domu na Grimmauldově náměstí.
Harry nepřítomně vyprostil svou ruku hned, jak za nimi zapadly dveře a přešel do kuchyně, nechávaje překvapeného Draca kráčet za sebou. „Kráturo," řekl tiše a za malý okamžik už stál skřítek před nimi.
„Pánové se vrátili dřív, než Krátura čekal." Ukláněl se a vítal je doma. „Krátura vám uvaří nějakou pochoutku," sliboval s rozzářenýma očima.
„To počká." Harry se mírně pousmál a periferním viděním sledoval blonďáka, jak si sedá ke stolu se sklenicí vody. „Přiveď, prosím, Dracův dárek. Já... za chvíli jsem zpět." Odešel z pokoje, aniž by se na ně ohlédl.
Vyšlapal do nejvyššího patra a zapadl do jednoho z nepoužívaných pokojů. Zavřel za sebou dveře, použil tišící kouzlo a zamkl. Poté začal systematicky, bez jediného zaváhání, ničit veškerý obsah místnosti. Sledovat, jak vzduchem létají ostré střepy a dřevěné třísky, přinášelo jeho nitru dokonalé zadostiučinění a hlasité praskání rozmlácených předmětů znělo pro jeho ublíženou hrdost jako rajská hudba.
