Zraněn na duši ✔(Drarry Czech) - DOKONČENO

21. kapitola

„Harry, co se děje?" zeptal se bez pozdravu Neville, když udýchaný proběhl hradem až k nim.

„Podívej." Harry mávl rukou a poodstoupil, aby se mohl druhý bystrozor zaměřit na stejné místo, kam doposud s Dracem zíral.

Hlasitě vypustil zadržovaný dech z plic. „To je –"

„Obraz pana Olivandera, ano." Harry nadšeně přikývl. „Víš, co to znamená?"

„To znamená, že by nám možná mohl pomoci s určením majitele té hůlky, až se vzbudí." Neville přivřel oči a úkosem se podíval na Charlese, který byl tak laskav, že ho přivedl. „Ale nemyslím si, že by se do toho měli tahat další lidi, zvlášť, když je neznáme," řekl tiše a mírně pohodil hlavou.

„Ano, taky jsem na to už myslel. To bude muset být tvoje práce. Já na tom případě nemám oficiálně dělat." Pokrčil rameny a mimoděk se nenápadně dotkl Dracovy ruky a ten na něj vrhl velmi krátký úsměv. Nikdo, kromě Rona, Hermiony a Ginny oficiálně netušil, že spolu tvoří pár a oba se domnívali, že dokud se případ neuzavře, není ani vhodné, aby se to veřejně vědělo. Harry se nemohl dočkat, až bude vše vyřešeno a on bude moci pyšně vést svého partnera mezi kouzelníky. Do té doby byl pro veřejnost pouze Dracova ochranka.

Neville si toho láskyplného gesta nevšiml a přikyvoval Harrymu, než se otočil na Charlese. „Pane Blacku, potřeboval bych se spojit s vedoucím bystrozorů zde, v České republice. Uvítal bych, kdybyste mi byl nápomocen," požádal zdvořile cizího kouzelníka.

Starostlivě se zamračil. „Děje se snad něco?" Potlačovaná zvědavost z něj přímo sálala, ale dosud se neodvažoval ani zeptat, proč sem Harry povolal dalšího člověka, nadto bystrozora, kvůli obrazu na stěně.

„Nic, co by vás mělo znepokojovat," ubezpečoval ho s ledabylým mávnutím ruky Neville.

„Dobře," váhavě odpověděl Black a odešel do vedlejší místnosti, kde byl krb, aby se mohl spojit s bystrozory.

„Nepůjdeme už?" zeptal se tichým hlasem Draco. Během Nevillova hovoru se přiblížil k Harrymu, který zamyšleně pozoroval podřimujícího Ollivandera. „Nebo tu chceš zůstat?"

„Chtěl bych, ale ne nutně," odpověděl rovněž potichu. „Neville to v pohodě zvládne sám." Vyklenul jedno obočí a v očích se mu zračily obavy. „Stalo se něco?"

„Ne, já jen..." Projel prsty své vlasy a opřel se o zeď vedle obrazu. Nevěděl, jak popsat své myšlenky. Nález obrazu, který by mohl hrát klíčovou roli v určení totožnosti jeho trapitele, v něm opět vyvolal dojem méněcennosti. Ponížení z neschopnosti se ubránit mu hlodalo v podvědomí a znovu vyplavalo na povrch, což mělo za následek mírný třas končetin a silné nutkání odsud zmizet pryč. Sbalit se Harrymu v klubíčku do náruče a nechat se objímat, cítit horké teplo jeho těla a potlačit ten pocit zpět. „Jsem jen unavený." Pousmál se a okázale zívl s dlaní před ústy.

„Dobře, dej mi malou chvilku, jo? Domluvim se s Nevillem na nějakých podrobnostech a půjdeme." Počkal, až Draco přikývne a nechal ho stát ponořeného v myšlenkách.

Poznal, že nechce odejít kvůli únavě. Draco sice uměl své rozpoložení skrývat bravurně, avšak Harry v jeho očích dokázal vidět více, než blonďák tušil. Nenaléhal, neboť nebyli sami a pravděpodobně to Draco řekl právě kvůli kolegovi.

„Neville." Položil mu ruku na rameno a ten se po tom doteku otočil.

Upřel na Harryho unavený pohled. „Hm?"