Zraněn na duši ✔(Drarry Czech) - DOKONČENO

15. kapitola

Nevěděl, jak dlouho prodléval v temnu poté, co matka odešla. Přehrával si jejich rozhovor stále dokola a přemýšlel o něm. Bylo by jednoduché prostě všechno vzdát a zůstat tady nebo se přesunout na to místo, jež bylo vyhrazeno pro mrtvé. Ale zároveň to rozhodnutí vůbec snadné nebylo.

V jedné mudlovské pohádce, kterou viděl, slyšel větu, kterou si zapamatoval. Pohádka vyprávěla o muži, jemuž pirát ukradl děti a on se pomocí víly a malých chlapců snažil naučit létat, jako to uměl v dávných dobách, když byl sám malý chlapec. Potřeboval k tomu jen jednu šťastnou myšlenku. On ji našel, naučil se znovu létat, vzpomněl si na svou minulost a zachránil své děti.

Draco si se zavrčením uvědomil, že díky svému životu nedokáže vyčarovat patrona. V jeho životě nebylo na šťastné myšlenky místo. Věta z pohádky neměla nic společného se šťastnou vzpomínkou, ale přesto v něm zanechala hluboké poselství.

Smrt je jen další dobrodružství.

Dávalo to smysl.

Nevěděl však, zda to tak skutečně je, a to jej trápilo. Ačkoliv se nechtěl vrátit do života plného bolesti, zároveň se obával, že by po smrti už ničím nebyl. Neměl záruku slibovaného dobrodružství, jež by naplňovalo jeho pocit bytí. A měl pocit, že by ještě nějakou dobu měl existovat, ať už tam někde anebo zpět v Londýně.

Povzdechl si a temnota se přizpůsobila jeho rozpoložení. Nabídla mu pohodlnou možnost si lehnout na břicho. Podložil si rukama hlavu pod bradou a překřížil nohy v kolenou. Vlasy mu padaly do očí, když uvažoval, co dál. Na mysli mu vytanul Harry a mimoděk se usmál. Sáhl si na řetízek i v těchto místech visící na jeho krku. Pohladil stříbrného draka a zatáhl za něj, aby si ho mohl přiložit ke rtům a políbit, načež ho pomalu pustil zpět.

Zavřel oči a vybavil si, jak spal v Harryho objetí. Ten dokonalý pocit ochrany jeho paží byl nezapomenutelný a hřál ho u srdce. Vyjadřoval ryzí a neochvějnou jistotu, že se na něj může kdykoliv spolehnout. Dokazoval to už v tu chvíli, kdy si k němu lehnul. O Harryho vzrušení nešlo nevědět. Draco cítil jeho tvrdý úd na svých bedrech a chvíli jen strnule ležel, ale ačkoliv to muselo být pro druhého muže velmi těžké, nedal najevo nic dalšího, co by mělo co do činění s jeho sexuální touhou, a Draco se tak mohl uvolnit a usnout klidným a bezesným spánkem. V ten večer, kdy ho třesoucí se Harry objímal, jakoby nikdy v životě nepotřeboval nic dalšího, mu ukázal ze své povahy mnohem více, než očekával. Snad díky tomu černovlasému kouzelníkovi začal bezvýhradně důvěřovat, i když mu možná trvalo o něco déle, než si to uvědomil.

Krátce se zasmál absurditě své situace. On, Malfoy, tady uvažoval, jestli mu Potter stojí za návrat. Jistě, že stojí. To už věděl dávno, i když nad tím stále pociťoval jisté zvrácené pobavení. Kdyby mu to někdo před pár lety zmínil, i třeba pouze v žertu, proklel by ho do desátého kolene. A přesto se to stalo. Ačkoliv netušil, co je láska, odvažoval se doufat, že pocity smýkající jeho tělem jako mořský příboj byly jejím zárodkem. Chtěl poznat lásku, jinou, než tu slabou mateřskou, která mu navíc byla téměř celý život odpírána.

Ale život byl tak zatraceně těžký...

Uvědomoval si svou sobeckost a měl tendence sebou kvůli tomu opovrhovat. Když ale nad tím hloubal více, vlastně na svém uvažování neviděl nic špatného. Byl na světě sám. Matka zemřela, otec si ve vězení odpykává trest a Draco doufal, že už ho nikdy neuvidí. Jinou rodinu neměl.

Dvacet let jen trpěl, byl na vše sám, neměl, komu se svěřit. Co je pár týdnů v Harryho milé společnosti, proti všemu špatnému, co prožil? Kdo by se mu mohl divit nebo ho odsoudit, když to vzdá? Nikdo. Byl si jist, že ani Harry by mu to neměl za zlé. Pár dní by mu to možná bylo líto, ale pak by se jeho život vrátil do starých kolejí. Bylo by to, jako kdyby mu Draco vůbec do života znovu nevstoupil. Jen krátká, nijaká epizoda. Tak proč je tak zpropadeně těžké, učinit to jednoduché rozhodnutí?