Zraněn na duši ✔(Drarry Czech) - DOKONČENO

8. kapitola

„Vytřeš jim tam zrak!"

„Přeháníš." Draco sklopil oči a tvář mu znachověla.

„Myslím, že ne." Poposedl si a opřel si hlavu o opěrku. Cítil, jak víno působí a jazyk těžkne. Pomyslel si, že byla chyba nejíst večeři. „Akorát by sis na sebe měl dávat velký pozor," podotkl.

„Pozor? Na co?" zeptal se, opět dolil víno a mimoděk se otřel o Harryho stehno, když vyrovnával rovnováhu a neuniklo mu lehké zachvění pod svou rukou. „Došlo víno." Zklamaně otočil láhev dnem vzhůru. Také ho začínal cítit v hlavě.

„Na nápoje lásky. Pohrnou se za tebou zástupy obdivovatelek a obdivovatelů." Sáhl po hůlce. „O víno se postarám. Accio skřítčí víno." Vzduchem připlula nová láhev a postavila se na stole.

„Ty neprodáváme," zasmál se. S rostoucí hladinou alkoholu v krvi se snižovaly jeho typické Malfoyovské zábrany.

„Kratochvilné kouzelnické kejkle ale ano," upozornil ho a otevřel nápoj.

Mávl rukou. „Prosim tě, kdo by o mě stál."

„Jistě spousta sedmaček," uchechtl se. „Mimo jiné..."

„No jasně, každej stojí frontu na odepsanýho Malfoye." Ironicky se zašklebil a rukou opsal oblouk. „Vždyť se na mě podívej," řekl, jako kdyby Harry celý večer snad dělal něco jiného, než pozoroval každý kousek jeho těla. „Bude mi osmadvacet, jsem teplej a bejvalej Smrtijed, fotr sedí v lochu, byt mám tak mrňavej, že se do něj sotva vejdu sám a to nemluvím o tom, že je v dezolátním stavu." Zprudka se nadechl. „Nemám ani prachy, jen zkurvenou minulost a podělanej život." Vlhkýma očima se podíval na druhého muže a tvář se mu zkřivila potlačovanou bolestí a odevzdaností. „Promiň, ale zástupy fanoušků si vážně nedokážu představit." Hořce se zasmál. „Nemám nikoho, nikdy jsem neměl a neočekávam, že by se to změnilo." Harryho bodlo u srdce, když se na jeho tváři zase objevila typická maska, ukrývající všechny pocity. „Nemám, co nabídnout a nechci jen brát."

„Už nejsi sám," namítl Harry tiše. „Mně... můžeš věřit." Hrál si s prázdnou skleničkou ve svém klíně a neodvažoval se pohlédnout nahoru. 

Draco na chvíli zůstal hledět na jeho rozcuchaný účes a pak jeho tvář zjemnil smutný úsměv.

„Ach, Pottere," vzdychl. Se skleničkou v ruce se přisunul až k němu a vsoukal se do objetí pod ochranu jeho paže. Hlavu si opřel o jeho klíční kost. Harry v náhlém popudu zabořil nos do jeho vlasů a jemně ho k sobě přitiskl. „Jsem opilej," zamumlal stydlivě Draco. „Otec by mě zabil, kdyby to zjistil."

„Tvůj otec tu není. Nemůže ti nic udělat." Políbil ho do vlasů. Věděl, že by to neměl dělat, avšak nedalo se tomu odolat. Držet Draca v náruči a nesmět si nic dovolit, bylo jako lízat lízátko v obalu.

„To je sice možný, ale to mu nezabraňuje mi dál ničit život." Dopil víno a zamžoural na stůl, kde byla ještě polovina láhve. „Do prdele. Potřebuju si nalejt, jenže se nezvednu. A ani nechci. Víš, že jsi poměrně dost pohodlnej?"

„Zařídím to." Natáhl se dozadu pro hůlku, aniž by se od Draca výrazně odpoutal. Mávl s ní a doplnil jim alkohol.

„Díky." Zavrtěl se a uvelebil se pohodlněji. Harry potlačil zaúpění.

„Ja-jak ti může otec ničit život?" vydechl a zatřásl se, jak ho platinové kadeře polechtaly na tváři. „Vždyť je v Azkabanu. Deset let jsi ho neviděl."

Draco rozhořčeně zašermoval skleničkou. „Nezáleží na tom, kde je a jak je tam dlouho. I kdyby byl mrtvej, neměnilo by to na situaci vůbec nic."