Zraněn na duši ✔(Drarry Czech) - DOKONČENO

35. kapitola

Harry nadopovaný několika posilujícími lektvary procházel spolu s desítkou bystrozorů závějemi sněhu ve švýcarských horách. Nastupovala mu horečka, celé tělo ho bolelo, avšak v žilách mu proudilo tolik adrenalinu, že by zvládl zahrát pět zápasů ve famfrpálu, aniž by se zadýchal. Minimálně měl takový pocit. Nottovo sídlo bylo na dohled, strach o svého milovaného mu dodával potřebnou energii a už po několikáté se ujistil, že má neviditelný plášť v pořádku složený v kapse.

Stálo ho nemalé úsilí, přesvědčit Pastorka, aby ho na akci pustil. To, že byl stažen z případu, zotavoval se z kletby a z nemocnice byl propuštěn především na své naléhání, mu situaci neulehčilo. Podařilo se mu to jen díky svým značně nevybíravým slovům, jimiž nezapomněl zdůraznit fakt, že bez něj by Nottovu skrýš nenašli. A pokud náhodou ano, určitě ne včas.

Ačkoliv měl obavami sevřené hrdlo, pořád doufal, že to stihnou. Od Dracovy zprávy uběhlo zhruba dvanáct hodin, které se Harrymu zdály jako nejdelší za poslední roky. Byl emocionálně vyčerpaný, návštěva Davida byla psychicky náročnější, než čekal a stálo ho velké úsilí, aby jejich setkání vytěsnil z hlavy a soustředil se jen na to, co bylo v tuto chvíli podstatné - dostat se, ideálně nepozorovaně, dovnitř.

Začínalo svítat a bledé, ještě slabé světlo nového dne barvilo sníh okolo na modro. Harry si pomyslel, že za jiných okolností by scenérie majestátních hor, rozprostírajících se všude okolo, mohla působit malebně a zatoužil vzít Draca někam, kde by mohlo být okolí podobné. Představoval si společné procházky, válení se v husté zelené trávě, prohánění se na košťatech pod hvězdnou oblohou, koupání v prudkých horských řekách nebo jen hovory před nějakou pronajatou chalupou, s prsty propletenými a těly opřenými o sebe.

Povzdechl si a prsty objal hůlku. Byl čas vyrazit. Neville, který měl celý jejich zásah na starosti, dal znamení, aby se připravili. Přetáhl přes sebe neviditelný plášť a zhluboka se nadechl. „Draco, jdu za tebou," pošeptal do větru a odhodlaně se narovnal.

Pohlédl na kolegy, vedle sebe a pocítil uspokojení, neboť s ním byli ti, kterým důvěřoval. Na zásah nebyl povolán nikdo ze Zmijozelské koleje. Poté, co je Higgs zradil, ať už z jakéhokoliv důvodu, Pastorek nechtěl riskovat podobnou situaci a všechny ostatní Zmijozely pověřil jinými případy. Bystrozorové byli očarováni zastíracím kouzlem tak, aby se navzájem viděli a mohl je spatřit i Malfoy, ale nevšiml si jich nikdo cizí.

„Merline, prosím, ať nejdeme pozdě," zamumlal, pevněji sevřel svými prsty hůlku a na Nevillovo znamení vyrazili. Dva bystrozorové prolomili ochranná zaklínadla. Nebylo to nic těžkého, neboť díky dlouhému klidu Nott polevil v ostražitosti. Rozdělili se a jedna polovina opatrně našlapovala do zadní části, kde tušili další možný vchod.

Harry zamumlal zaklínadlo a přední dveře se neslyšně otevřely. Postupoval se svojí skupinou velmi tiše, neboť doufali, že obyvatelé sídla budou ještě spát a pokud by je dokázali zajmout v posteli, měli by o starost méně.

„Homenum revelio," neslyšně pronesla jeho kolegyně. „Tři osoby," zamumlala a Harrymu poskočilo srdce. Pokud tu bydlel jen Nott se svým synem, znamenalo by to, že je Draco naživu. Musel být. Musel.

Znovu se rozdělili a postupovali sídlem, nevydávajíce na mramorové podlaze jediný zvuk. Sídlo bylo špinavé a zašlé, ale v dřívějších dobách muselo vypadat velkolepě, ačkoliv nedosahovalo takové pompy, jako Malfoy Manor.

Harry obezřetně procházel chodbou, vrhaje před sebou jedno zjišťovací kouzlo po druhém, a hledal schody do podzemí - počítal, že budou Draca držet v nějakém sklepení. Měl pocit, že už musel obejít celé sídlo a vyzkoušet desítky vstupů, když konečně objevil dveře, za nimiž byly schody, vedoucí dolu. Nechal u vstupu dohodnutou magickou značku a pustil se s bušícím srdcem po nich. Schody byly dlouhé, z hrubého kamene a úzkou chodbu osvětlovaly louče, které se rozsvěcovaly a zhasínaly podél jeho tichých kroků. Na jejich konci ho čekaly další dveře, černé jako noc. Věděl, že jde správně. Nebyla jiná možnost, odmítal si ji připustit. Naslouchal svému instinktu a nasucho polknul.