Zraněn na duši ✔(Drarry Czech) - DOKONČENO

11. kapitola

Draco obsloužil poslední zákaznici, jež si do lékárny přišla koupit hadí ocásky, pulčí oči a dračí krev, s naučeným zdvořilým úsměvem ji vyprovodil ven a s pohledem na velké hodiny nad masivními dveřmi za ní zamkl. Oddechl si, měl za sebou první den, kdy ho nechali pracovat samotného, a neměl za sebou kolegyni. Byl překvapen, že mu projevili důvěru tak brzy po nástupu, čekal, že se bude zaučovat nejméně měsíc. Když mu předchozího večera majitel oznámil, že je s jeho prací zatím spokojen a vložil mu do ruky speciální klíč od lékárny, Draco několik okamžiků jen nechápavě sledoval kus kovu ve své dlani. Tázavě zvedl k nadřízenému oči a rozsvítil je po jeho rozhodnutí mu udělit první samostatnou směnu. V neděli nechodilo mnoho zákazníků, tak měl alespoň možnost se zaběhnout do pracovního procesu bez front a zbytečného stresu.

Jeho farmaceutická premiéra konečně uběhla a on byl sám se sebou spokojen. Všechny zákazníky obsloužil s úsměvem a bez zbytečného čekání, několik zákaznic s ním dokonce prohodilo pár milých slov a jednomu postaršímu kouzelníkovi poradil s přípravou lektvaru na růst vlasů, kterých měl poskrovnu. Celkem vzato prožil příjemný pracovní den, který, jak doufal, bude mít ještě příjemnější pokračování, napřed však ještě musel udělat několik věcí, než bude moci obchod opustit.

Mávl hůlkou a nechal doplnit jednotlivé přísady do svých krabiček a lahví, aby na další den bylo zboží perfektně připraveno. Vrátil se za pult, dopsal na rozepsaný pergamen několik chybějících surovin a svým precizním rukopisem podepsal hotovou objednávku. Odnesl ji do zadní části obchodu, kde kromě rozsáhlého skladu surovin bylo zázemí s malou kuchyňkou, toaletou a šatnou a předal ji drobné sovičce, čekající na kleci, postavené v kuchyni na skříňce. Otevřel okno, vyslal sovu s přivázanou a zmenšenou roličkou pergamenu ven a poté okno zase pečlivě zavřel.

Ručně přepočítal peníze v pokladně, neboť svým rukám důvěřoval více, než kouzelné počítačce. Jako dědic rodinného bohatství měl rozsáhlé znalosti o ekonomice, díky kterým by mohl zvyšovat jmění rodu Malfoyů. Jelikož po válce už neměl žádné bohatství, mohl své znalosti zúrokovat tak akorát v obchodě. Hodně rychle byl nucen se naučit šetřit, proto byl za svou famfrpálovou kariéru schopen uložit celkem slušnou částku v kouzelnické bance a investovat ji později do svého bazaru, nicméně v něm vydělával spíše mudlovské peníze. V lékárně měl přislíben poměrně vysoký plat, proto věřil, že se brzy dostane zpět do takové situace, kdy nebude muset vážit jednotlivé galeony nad každou věcí, co by chtěl koupit a nepřemýšlet u toho, zda danou věc potřebuje anebo pouze chce.

Dopočítal galeony, srpce i svrčky a utrženou tržbu uložil do skrytého trezoru v zázemí. Majitel ji později odnese do banky. Zkontroloval hodinky na svém zápěstí a trhl sebou, už se příliš zdržel a bude si muset pospíšit, aby za Harrym do Děravého kotle nepřišel pozdě. Měli se tam sejít a pak společně dorazit za paní a slečnou Weasleyovou.

Aniž by si to uvědomil, jeho ústa se roztáhla v radostném úsměvu. Těšil se na něj. Poslední dny byly pro Draca něčím naprosto novým a přivádělo ho to do stavu absolutního nadšení. Nedělali spolu nic, co by nezažil už někdy s jinými partnery, ale toto bylo tak jiné. Cítil se skvěle, Harry na něj nijak v ničem netlačil a to bylo to, co teď potřeboval. Dával mu najevo upřímný zájem o jeho osobnost, což u jeho předešlých milenců marně postrádal. Všem šlo jen o jeho vzhled a o možnost ho dostat do postele. Málokdo se obtěžoval vůbec zůstat na snídani.

S Harrym nenásilně budovali něco, co se již dalo pojmenovat jako vztah. Poznávali jeden druhého a odkrývali jednotlivé části svých složitých osobností. Draco se postupně uvolňoval, díky pocitu bezpečí a důvěry dokázal pomalu odkládat tíhu své minulosti. Zřejmě i proto, že v dětství neměl důvod k radostem, neboť Malfoyové nemají právo na radost, se teď dokázal nadchnout z každé maličkosti, ačkoliv ne vždy zvládal ukázat své pravé pocity. Mnohdy pociťoval frustraci ze své neschopnosti dát plně najevo své rozpoložení a emoce a pak v posteli dlouho do noci hleděl na strop a vztekle proklínal celý rod Malfoyů. Harry byl oproti němu ve svém chování naprosto otevřený, ať už byl veselý, naštvaný, šťastný nebo smutný, ale Draco stále působil především rezervovaně. Druhému muži to však nevadilo, naučil se číst v bouřkových očích a viděl tam přesně to, co potřeboval. Uzřel tam blonďákovy probouzející se city a nic víc zatím nebylo důležité.