Zraněn na duši ✔(Drarry Czech) - DOKONČENO

5. kapitola

„Tak co myslíš?" Draco se zamračeně šteloval u zrcadla před kabinkou v mudlovském obchodě s oblečením.

„Dobrý." Harry zakroutil očima a zvedl palec nahoru u pátých džínů, které si tázající zkoušel. Na malém gaučíku, kde prováděl blonďákovi osobní asistenci ve výběru svršků, se kupila už pěkná hromádka šatstva a několik tašek z jiných obchodů.

„Jen dobrý?" Nakrčil nos a kroutil se před zrcadlem, aby si viděl na pozadí. „Nemám v nich velkej zadek?" zeptal se starostlivě. Neřešil, že na něj každý kouká kvůli modřinám v obličeji, ale byl rozhodnut na zrzavce udělat patřičný dojem.

„Jsi jak ženská, Malfoyi," zasmál se Harry. „A ne, máš v nich stejně dokonalou prdel, jako v těch ostatních," dodal, když se druhý muž do zrcadla zamračil.

„Líbí se ti můj zadek?" zeptal se hravě a vystřelil jedno obočí nahoru.

„Jistě," odpověděl popravdě a sledoval, jak mu zamrzla další poznámka na rtech. „Ještě něco? Krátí se nám čas. Nerad bych přišel pozdě."

„Vezmu je." Zkoumavě se ještě jednou prohlédl. „Vypadám v nich fakt dobře," pronesl samolibě.

„Jo, zvlášť s tou rozbitou držkou," rýpl si a vysloužil si káravý pohled. „Půjdeme už?" Nakupování mu nevadilo, ale v obchodním domě už strávili skoro celé dopoledne. Draco jako by podlehl jakési nakupovací mánii, ale zkrátka potřeboval koupit vše, protože mu nic nezbylo. Utratil všechny peníze, které mu Harry přinesl z pokladny a další ještě vybral v mudlovské bance.

„Ano, ale až uznáš, že mi to vážně sekne." Provokativně se před ním pomalu otočil a černovlasý nasucho polkl. V očích se mu rozhořely ohníčky a rozhodl se, že ho trochu poškádlí. Zvedl se, přistoupil k němu a rukou ho otočil ještě jednou, přičemž ho sjížděl očima od hlavy až k patě. „Jsi k nakousnutí, tak pozor, abych tě neochutnal," řekl s přivřenýma očima a pohladil ho po tváři. Čekal, že mu Draco vlepí facku, zakleje ho nebo ho minimálně odstrčí, ale vyrazil mu dech, když se celý zrůžovělý zachichotal.

„Budu se mít na pozoru." Poskládal vybrané oblečení do košíku a odešel s nimi k pokladně. Harry s povzdechem pobral tašky, s mumláním následoval jeho kroky a kdoví proč nedokázal odtrhnout oči od hýždí, které se před ním vlnily.

***

„Doupě," řekl Harry hlasitě poté, co do hořícího krbu vhodil letaxový prášek. Vzápětí už vystupoval ze zelených plamenů v domě jeho nejlepšího přítele. O pár okamžiků později už z krbu vycházel Draco právě ve chvíli, kdy brýlatý čelil útoku objetí Hermioniných paží.

„Harry, tak ráda tě vidím!" brebentila nadšeně čarodějka, „už je to celá věčnost, cos za námi nebyl."

„Znáš to, jsem furt v rachotě." Omluvně jí oplácel objetí.

Pustila ho a obrátila se k blonďákovi. „Vítej...Draco." Nabídla mu dlaň se zdrženlivým, přesto však upřímným úsměvem.

„Děkuji." Draco překvapeně stiskl nabízenou ruku a vykouzlil na tváři jemný úsměv.

„Pojďte dovnitř, ostatní už jsou v kuchyni." Vedla je domem k prostřenému stolu, kde seděl její manžel Ron, Ginny a pan a paní Weasleyovi.

Chvíli trvalo, než Harry všechny obešel, aby se s nimi mohl dostatečně přivítat a Draco pocítil osten zármutku a závisti, neboť toto nikdy nepoznal. Nedal však nic najevo a na tvář nasadil jemnější formu obvyklé Malfoyovské masky. Pan Weasley mu rezervovaně stiskl ruku, od ostatních se dočkal pokývnutí hlavou. Bylo znát, že kdysi stáli na různých stranách a musel si přiznat, že deset let strávených mimo Anglii tomu asi moc nepomohlo. Alespoň však nikdo nedal otevřeně najevo své nepřátelství. Ron si ho okázale nevšímal, Ginny po něm občas hodila zkoumavý pohled a jejich matka mu nevěnovala přílišnou pozornost, neboť dohlížela na prostírání stolu. Bylo očividné, že se všichni snaží kvůli Harrymu, ale neuráželo ho to. Posadil se vedle něj a pocítil uspokojení z povzbudivého úsměvu.