Kosmetička BVB (Black Veil Brides)

14. kapitola

Já: Carrie, asi máš výpadky paměti.

Carrie: No jo no, když tak Andy do mě drkni.

Andy: Jasně. (Zasměje se).

Proč mi příjde, že Andy v hlouby duše doufá v tuhle příhodu?

------------------------------

Pohled Andyho........

Upřímně jsem doufal, že bude mít Carrie tulící náladu, vůbec by mi nevadila. Nevadilo by mi kdyby se ke mně přitiskla svým tělem. Jsem tak šťastný, že Ashley řekl, že by měla spát u mě. Vím, že to udělal naschvál. Jinxx má totiž nejčistější pokoj z nás všech, umí taky skvěle vařit a díky tomu mu říkáme Mama Jinxx, skvělá přezdívka, už ani nevím kdo ji vymyslel, jen vím, že vznikla jednoho večera kdy jsme měli trošku připito. No jo, s klukama vymyslíme občas dobré věci.

Carrie : Andy?

Já: Ano?

Carrie: Půjčil bys mi nějaké triko, chtěla bych jít už spát.

Já: Dobře, pojď se mnou.

Dal jsem jí snad moje nejoblíbenější tričko s Battmanem. Chtěl sem ji v něj vidět. Vidět ji v něčem svém. 

Já: Chceš i ručník, aby ses mohla osprchovat?

Carrie: No... dobře, můžeš mi ho dát.

Já: Tady ho máš, nechám tě tu samotnou, za chvilku příjdu i já. 

Carrie: Díky, jsi hodný.

Já: To já vždy.

Oba dva propuknete obrovskému záchvatu smíchu. Sluší jí to i když se směje. Pane bože, stává se ze mě blázen. 

Pohled Carrie...........

Andy je tak rozkošný. Když jsem se dozvěděla, že u něho budu spát, ve vnitř jsem skákala radostí, byla jsem jak malé dítě. Pocit toho, že bude vedle mě ležet Andy, pane bože.

To triko, které mi dal, mi sakra sekne, asi mu ho nenápadně vezmu. Akorát mi z něho trošku leze zadek. Doufám, že mu to nebude vadit. A také doufám, že nebudu mít tu moji tulící náladu. Byl by to trapas, který nechci zažít.

Sen.........

Najednou jsem narazila zády do zdi a Andy se opřel rukama nad mou hlavou, takže jsem si připadala jak v kleci. Oči mu horečně plály.

,,Nechci abys šla s ním."

Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. To není možné. .... Nemohla jsem tomu uvěřil, ale... z jeho ponurého výrazu vyzařovalo i něco jiného něž jen hněv.

,,Žárlíš?"

Napjal se mu sval na bradě.

Srdce mi tlouklo jako zvon a nedokázala jsem ovládnout zrychlený dech. Dívali jsme se jeden druhému do očí, naše těla se dotýkala a vzduch kolem nás hořel plamenem, takže jsem úplně zapomněla, kde jsme. Pustila jsem z hlavy všechno kromě něj.

,,Ano..."

Přitiskl ke mně ústa a ztlumil tím moje ohromené zalapání po dechu. Sevřel mi rukou zátylek a druhou sklouzl dolů po mém břiše.

TajemneJmeno