Kosmetička BVB (Black Veil Brides)

34. kapitola

Na poslední chvíli Sandy přiběhla a my běžely na naši poslední kontrolu.

Řeknu vám, větší úlevu když jsme se posadily na sedačky jsem nezažila.

-------------------------

Celé natěšené jsme přistáli na letišti. Dělilo nás už jenom pár kroků od našich kluků, pár kroků od obejmutí, od pusy od Andyho. Byla jsem jak klokan, furt jsem poskakovala na místě a byla naštvaná na to, proč trvá takovou dobu než přijedou kufry. Sandy mě musela uklidňovat, prý musí nejdříve dostat kufry z letadla, až potom ho někam dají, aby nám vyjel na páse. Ještě něco říkala, ale po pravdě jsem ji jaksi trochu vůbec neposlouchala. Doufám, že si toho nevšimla. I kdyby jo, nemůže se mi divit, tolik se na Andyho, samozřejmě i na kluky těším, že nevnímám lidi okolo.

Asi po deseti minutách jsem zahlédla naše kufry, rychle jsem je sundala z pásu a neohlížejíc se na Sandy jsem se vydala pryč za klukama. Samozřejmě se ozvala, řvala na mě ať zpomalím. Musím říct, že vymotat se z těch chodeb bylo něco, mezitím mě Sandy mimochodem dohnala a dovedla nás k východu, u kterého čekali lidé na své milé a kamarády.

Zažila jsem právě šok, kluci nikde nebyli. Začala jsem se všemožně rozhlížet doufajíc, že je uvidím, neuviděla jsem je. Moje ramena pomalu klesla spolu s mým úsměvem. Zoufal jsem pohlédla na Sandy.

,, Kde jsou Sandy?" vyslovím trošku s trhavým hlasem.

,, Nevím, ale určitě se zase někde zasekli jak je znám. Buď někde v koloně, a nebo se některý z nich zase moc zkrášloval, aby nás oslnil," odpoví mi.

,, Doufám, zklamali by mě jinak. Co když na nás zapomněli?" zhrozeně vyjeknu.

,, Carrie! Nech toho, nezapomněli."

Chvilku jsme jen tak v tichu seděly. Nepromluvily jsme ani jedno slovo, myslím si, že ne jenom já, ale i Sandy doufala, že kluci nezapomněli a jsou někde na cestě. Nedokážu jsi představit její zklamání z nich. Rozhodně by jim to jen tak hned neodpustila, určitě by si koupila zpáteční letenku domů, nebyla by sama, přidala bych se k ní. 

Blížíme se ke konci, bude už jenom pár kapitol, přesněji vám, ale nenapíšu kolik. Nemám je totiž předepsané, ale píšu je když mám čas, což jste mohli ostatně poznat z mého ''častého'' vydávání kapitol. Rozhodla jsem se proto, že se už nějak nespojuji, nevciťuji se do tohoto příběhu. Na začátku jsem psala tento příběh, protože mě bavil, bavilo mě vidět váš zájem o tuto knížku, ale postupem času tento pocit ochaboval, navíc tomu nepřispěl ani přestup na jinou školu. Mám teď mnohem víc učení, horší známkování, vstávám ráno brzy a přijíždím domů pozdě a potom všem už prostě nemám náladu, chuť psát další kapitolu.  Myslím, že se to podepsalo i na kapitolách, myslím, že vidíte, že nejsou tolik záživné, netvrdím, že někdy vůbec byly. K těm kapitolám, vydám možná dvě, maximálně čtyři a poté epilog. Měla jsem v plánu skončit tuto knížku před silvestrem, uvidíme jak to dopadne. Budou teďkon prázdniny, tak bych snad měla čas vše dopsat a vydat. 

Ráda bych, abyste se nějak vyjádřili, chtěla bych od vás nějakou odezvu. Jsem samozřejmě ráda za vaše hvězdičky, i když jich je na každé kapitole maximálně devět. Chtěla bych, prosila bych vás i o komentáře, které mě předtím hnali dál a povzbuzovaly mě. 

TajemneJmeno