Kosmetička BVB (Black Veil Brides)

30. kapitola

Kluci začali odcházet a já začala pomalu brečet. Slzy mi stékaly po tváři až jsem skoro přes ně neviděla. Ucítila jsem obejmutí kolem ramen a domyslela jsem si kdo to je, Sandy. Říkala něco ve smyslu, vše bude v pořádku. Přitom brečela stejně moc jako já.

Docela mě překvapuje moje reakce. Nikdy jsem nebyla tak citlivá, nikdy jsem neprojevovala až tak moje city.

--------------------------------

Cítila jsem se tak prázdně, tak moc opuštěně. V té hale jsme stály snad ještě další hodinu než jsme se aspoň vzchopily na odchod. Vím, možná jsme to trochu přehnaly, ale ten pocit, ten pocit, že milovanou osobu uvidíte až za pár týdnů byl hrozný. 

Celá cesta domů proběhla v naprostém tichu, Sandy řídila a já jenom koukala z okénka auta na míhající se krajinu. Jediná věc, kterou jsem chtěla momentálně udělat byla ta, zahrabat se do postele a nevylést  nejméně do večera. 

A jak jsem chtěla, tak jsem i učinila. Okamžitě po příjezdu domů jsem se rozešla do pokoje nechávajíc Sandy v obýváku. Padla jsem do postele a všude ho cítila. Povlečení bylo cítit jeho vůní, čichala jsem ji snad nejvíc jak to šlo. Tak moc mi chyběl. 

---------

Než jsem si vcelku zvykla být bez Andyho trvalo to asi něco kolem týdne. 

Začala jsem zapadat do mé dřívější rutiny. Dokonce jsem si sehnala i brigádu kdy jsem líčila jednu začínající dívčí skupinu. A Sandy? Ta začala pracovat v místním kosmetické salónu. 

Každý den jsme si volali s kluky, sice někdy kratší dobu, protože měli moc práce, ale vždy nám vyprávěli zážitky z koncertu, ze zkoušek a setkání s fanoušky. A i my, já se Sandy jsme jim, vždy řekly jak se nám vedlo v práci. Ashley s Andym když jsme jim o práci poprvé řekly nebyli moc šťastný, prý, že nám vše zaplatí, ale to jsme nechtěly, nechtěly jsme být takové ty vysávající přítelkyně. Byly jsme zvyklý, že jsme si všechno platily sami a nechtěly jsme to měnit.

TajemneJmeno