Easy Way To Madness

1.Kapitola

O 1 den dříve

"Lauro,Cloe pohněte nestíháme!" Za 10 minut máme být ve škole,ale těm dvoum to nesmírně dlouho trvá. Po 5 minutách přichází Laura a po dalších 5 minutách i Cloe.

"Proboha co vám tak trvá?!" Vyjedu po nich.

"Tobě taky netrvá 5 minut se zkulturnit!" Odpoví mi dost naštvaně Laura a nasadí svůj uražený výraz.

"Prosímtě neurážej se hned a pojď už." Řeknu jí otráveně a konečně vyrazíme - Chodíme každá do jiného ročníku na střední škole v Oxfordu.

Táta nám zemřel před 5 lety a máma se s tím naštěstí už vyrovnala,takže si můžeme dovolit menší dům. Já a Laura máme už brigády,protože mě je 16 a Lauře 15,ale Cloe je teprve 14.

Konečně poslední hodina! Dnešek byl nekonečný! Ale naštěstí je pátek a dva bloky od nás se bude konat party na kterou můžou všichni z blízkého okolí a proto se tam vypravíme i my,ale ještě přes tím si musíme jít nakoupit nějaké oblečení.

"Tak co už se těšíte?" ptá se nás nadšeně Cloe,když obědváme.

"Ani nevíš jak! Ale musíme zajít koupit ty šaty!" odpovím ji a Laura jen horlivě přikyvuje. S Cloe se jí zasmějeme a ona na nás jen nechápavě kouká.

"Jen spi dál" říkám mezi smíchem a jí to pořád nedochází. Po tom co se najíme,nastoupíme do auta a jedeme na nákupy.

Když jsme v obchoďáku už 3 hodiny,usoudíme,že máme všeho dost jedeme domů. Po cestě domů jsme si zpívaly různé písničky,co hráli v rádiu a díky tomu nám cesta utekla rychleji. Když jsme dojeli domů zbývala nám už jenom 1 hodina na přǐpravu. Rychle jsme se nalíčily,vzaly si naše nové šaty a mohli jsme jít. Já jsem na sobě měla černé minišaty,Laura na sobě měla delší tmavě vínové šaty a Cloe měla nejdelší černo-bílé šaty.

Party byla v plném proudu,když jsme přišly. Všude byly kelímky od piva,všemožný bordel a někde i zvratky.

"Nepřišly jsme trochu později?" Zeptala se Cloe trochu nervózně

"Snad ne" odpověděla jsem se smíchem a šla si dát nějaké pití. Všude byli tancují páry i jednotlivci a z venku byla slyšet hudba. Po pár skleničkách vína a všehomožného alkoholu jsmr byly už celkem mimo a proto jsme šly ven si zatančit.

"Tato party je boží!" Řvala Laura přes celou zahradu. My se začaly smát a odpověděly jí jednohlasně

"To jo". Asi po třech hodinách pití a tančení jsme se rozhodly jít domů. Po cestě si Cloe musela zavolat a proto od nás šla dál. Asi po minutě jsme slyšely výkřik,ale než jsme se vzpamatovaly a otočily výkřik ustal...

Má cenu to psát? Vůbec nevím,jestli pokračovat,ale ten příběh mám v hlavě a nemyslím si,že je až moc nudnej :D Votes a comments potěší :3