Easy Way To Madness

20. Kapitola

Můj pokoj je v posledním patře,respektive v pátám patře. Přímo pod mým oknem je chodník. Chodník je v uzavřené části nemocnice,kde nikdo nechodí,protože v nejbližší době tam bude probíhat rekonstrukce.

**

Celá udýcháná jsem doběhla do svého pokoje a zamkla jsem. Celou cestu do třetího patra jsem měla pocit,že mě sleduje a běží za mnou,ale pak to asi vzdal nebo ho ruka bolela víc,než by si přál. Mě to bylo jedno hlavně,že za mnou neběžel.

Když jsem za sebou konečně zavřela a zamkla dveře,sjela jsem po nich na zem. Začaly mi slzet oči a z mého hrdla vycházely vzlyky. Ani jedno jsem nedokázala zastavit. V tu chvíli se na mě všechno sesypalo.

Celý měsíc jsem si vedla dobře. Nic jsem nikomu neudělala,neublížila jsem nikomu,ale pak si sem musí nakráčet on a zničit mojí snahu. Díky němu se všechno zhroutilo. Už když jsem utekla z nemocnice,kvůli sestře. To on mě našel na lavičce. To díky němu jsem se začala izolovat od rodiny. Kvůli němu jsem teď tady a přemýšlím o tom nejhorším. O smrti.

Vyřešilo by to hodně věcí. Nemusela bych se strachovat,jestli někomu ublížím. Nemusel by se o to strachovat kdokoliv jiný. Všichni by mohli žít spokojeně dál,beze strachu.

Nikomu bych neublížila,protože nic nemám a nikoho nemám. Jen tenhle pokoj,který si pak stejně vezme někdo jiný. 

Bude lepší,když tady nebudu,protože všem působím jenom problémy. Nikdo mě nechce a já se jim ani nedivím. Kdo by stálo někoho,jako jsem já. Kdo by stál o takovou zrůdu,jako jsem já...

Kdybych někomu řekla,o tom,co plánuju,všichni by mi řekli,že mám život ještě před sebou,ale jaký by to byl život? Neustále bych se musela kontrolovat. Musela bych se vyvarovat hádkám,napětí... To by nešlo,protože všechno zlo potkáváš každý den. Všichni ho potkáváme. A nikdo se mu nedokáže ubránit.

Po dlouhém přemýšlení a vzlykání jsem otevřela oči a pomalu vstala. Pořád jsem zvažovala,jestli to opravdu udělám,ale když jsem si vzpoměla na okamžik,kdy se do mých očí začala vlévat černá barva a mé myšlenky potemněly,mé pochyby byly rázem pryč.

Naposledy jsem si důkladně prohlédla svůj pokoj. Nechala jsem všechno tak,jak to bylo. Nenapsala jsem nikomu žádný dopis,protože by si ho stejně nikdo nepřečetl. A kdyby jo,stejně by ho potom vyhodil.

Taky jsem si naposledy prohlédla svůj odraz v zrcadle. Vypadala jsem pořád stejně. Stejně hnusné rysy,splihlé vlasy,ale oči si nechaly barvu černou. Můj organismus,každá moje buňka věděla,co se chystám udělat,proto mi vystavila to nejhorší na obdiv.

Už jsem se nemohla víc dívat na svůj odraz a tak jsem jedním silným úderem rozbilo zrcadlo,které se rozsypalo na miliony malých kousíčků. Klouby na ruce jsem měla od krve,ale nic mě nebolelo. Vzala jsem do ruky větší kousek a naposledy se podívala na svoje oči. Černé.

Mrštila jsem s kousíčkem skla o zem. Byl to uspokojivý zvuk. Teď už jsem se konečně vydala vstříc svému osudu. 

Pomalu jsem postupovala pokojem. Došla jsem na druhou stranu k velkému oknu. Okno se nedalo otvírat,takže jsem s ním udělala to,co se zrcadlem. Jednoduše jsem do něj kopla. Nebyl problém sklo rozbít,protože vztek nepolevoval a má proměna byla částečná. 

Na rámu zbyly střepy skla,ale já to nevnímala. Pomalu jsem se postavila na rám a sklo se mi zarylo do nohou. Ta bolest byla uklidňující. Byla jsem si jistá,že smrt bude ještě víc uklidňující.

Zhluboka jsem se nadechla čerstvého vzduchu a zavřela jsem oči. Roztáhla jsem ruce. A s pocitem štěstí jsem skočila.

Během pádu mi před očima neproběhl celý život,ale jen ty poslední chvíle. Nick,běh,zrcadlo,pokoj,okno. 

Vítr si hrál s mými vlasy a já se celou dobu usmívala. Byla jsem ráda,že jsem takové rozhodnutí udělala. Ulehčila jsem život všem ostatním. I sobě.

Náraz byl náhlý,tupý a bezbolestný. A pak konečně nastalo to nekonečné ticho...

__________________________________________________________________________

Hola! Poslední kapitola! Epilog nebude,protože už není,co bych tam dala,ledatak nějaké poetické kecy,ale na to moc nejsem :D Doufám,že někdo vydržel až do konce :3 :)

Jinak vám moc chci poděkovat za hvězdičkování i čtení :3 Jste úžasní,akorát je škoda,že ke konci to přestalo lidi bavit a čte vás to míň,ale ti co vydrželi jsou nej a mají u mě respekt! :D :)

Mimochodem chtěla bych vás odkázat na mojí další story :) Jedna už je nějakou dobu na wattpadu a druhá teprve bude :3 Bude to Larry kitten fanfic :3

Doufám,že jste si story užili a ahoj někdy příště!! :* <3

Your Sasha xoxo