Easy Way To Madness

12. Kapitola

*O týden později*

Konečně s Nikem oficiálně chodím! On je tak úžsaný! Kupuje mi dárky a jezdíme na výlety. Ale vše krásné jednou končí. Přízrak mě pronásledoval dál... Objevuje se v mých snech a pronásleduje mě. Jsem na dně s psychykou a někdy nevím,co je realita. Jím málo. Bojím se spát. Vypadám jako začínající anorektička. Nik se o mě sice stará,ale já už nemůžu. Nemůžu dál. Je to na mě moc. V poslední době je víc špatného než dobrého. Škola = jde to se mnou z kopce. Známky vypadaly asi takto = 3,3,4,2,1,5,3... Přestala jsem se bavit s lidmi ze třídy a byla jsem ve všech hodinách duchem neptřítomna. Doma jsem,jak už jsem říkala skoro nic nejedla a přerušila jsem kontakt se sestrou a mámou,i když to šlo velmi těžce. Jedinou oporou byl Nik. Vždy mě rozveselil,neříkal nic na můj 'nový' vzhled,narozdíl od spolužáků a snad jako jediný si mě i všímal. Dnes jdu s Nikem do kina na nějaký doják. Vůbec nevím,proč jsem si teb doják vybrala,ale pobrečet si snad můžu,ne? Kdyby film vybíral Nik,byla by to Godzila. Na tom jsme se shodli a dlouho jsme se smáli představě mě,jak se krčím a shovávám k Nikovy. Dřív mi filmy,jako Godzila vůbec nevadili,ale teď... No nic,musím si cybrat na sebe něco,co by na mě neviselo. Hm... to bude těžký...

Po snad hodině zkoušení,jsem si vybrala tílko Jack Daniel's a světlé džíny. Naštěstí to na mě tak neplandá. Za deset minut má pro mě přijít Nik a já ještě pořád vypadám hrozně. Během těch deseti minut jsem si jenom dala rychle make-up a řasenku,upravila si vlasy,neboli jsem si je jenom rozčesala a šla. Nik už zvonil,takže jsem mu šla otevřít.

"Ahoj!" dala jsem mu pusu na uvítanou a zeptala se ho,jestli jdeme.

"Taky tě rád vidím,ale ještě jít nemůžeme."

"C-co?! Proč?? Vždyť jdeme do kina,nebo ne?"

"Neboj,jdeme do kina,ale mám pro tebe překvapení,jenom si vem nějaký přehoz na ruce." řekl a zasněně se usmál.

"Vždyť je tam 30 stupňů!"

"Vik,prostě si pro něco zajdi a půjdeme,ano?" řekl už netrpělivě a nevrle.

"Vždyť už jdu." zabručela jsem na zpět. Vzala jsem si lehký černý svetřík a šla jsen zpátky. Nik už se zase usmíval. Nastoupili jsme do jeho auta a jeli. Jeli jsme asi půl hodiny,ale já si to užívala. Příroda kolem byla úžasná. Všude lesy,někde jsem viděla i jezírka. Wow! Když jsem chtěla vystoupit,tak mě Nik zarazil a dal mi na oči šátek. Šli jsme dalších deset minut. Nik mi řekl,abych si rozvázala pásku.

______________________________________

PROSÍM PŘEČÍST!!

Hi guys! Konečně jsem to dopsala! Uff... Omlouvám se za to,že jste čekali tak dlouho a ještě k tomu je ten díl krátký... Shame on you RainbowUnicorn!

OPĚT VÁM CHCI ZA NĚCO PODĚKOVAT. POVÍDKA UŽ MÁ VÍC JAK 400 READS! PROBOHA! TO JE NESKUTEČNÝ! DĚKUJU MOC!

Byla bych moooc ráda,kdyby jste mi zanechali komentář s názorem na povídku a co bych na ní měla zlepšit :)

Votes Comments :)

Your Sasha xx