Easy Way To Madness

4.Kapitola

Když se Laura vzbudila a došla do kuchyně,kde jsme na ní už čekaly,tak začak "výslech".

"Co si o sobě myslíš Lauro?! Nic neřekneš,nezavoláš a ani nenapíšeš! A co ty drogy co se tam našly?! Ty jsi si je vzala?!" máma při každém slově víc a víc řvala,a proto jsem se do toho musela vložit já.

"Mami uklidni se,já vím,že jsi měla strach to já taky,ale jde to i bez toho řvaní,takže si půjdeme sednout ke stolu a v klidu si o tom promluvíme." domlouvala jsem mámě. Naštěstí má ve mě velkou důvěru,takže ti udělala.

"Lauro odpověz mámě na ty otázky,"řekla jsem klidným tonem,"a pak nám vysvětli jak to bylo" dořekla jsem.

"M-mami já si ty s-svinstva nebrala přísahám. A a-ani jsem nevěděla o tom,že tam j-jsou... A na tu party mě vzali k-kamarádi..."řekla LAura hodně roztřeseným hlasem. Kamarádi?! A jako dělá si srandu?! Jací "kamarádi" by ji vzali na party,kde byly drogy a tvrdej chlast?! Tyhle otázky mi pořád zněly v hlavě a málem jsem zapoměla poslouchat.

"No a když jsem zjistila,že tam jsou drogy,chtěl á jsem odejít,ale oni mi dali nějaké pití a díky němu si nic od toho okamžiku nepamatuju... Takže nemůžu říct,že jsem si nic nevzala..." Posldeni větu už zašeptla,ale já s mamkou jsem jí slyšely. Máma vstala od stolu a šla si pro telefon.

"Lauro,já teď zavolám do nemocnice a zeptáme se,kdy se můžeme stavit na vyšetření kvůli drogám,ano?"zeptala se máma Laury. Ta jenom přikývla a šla si nachystat snídani,no a já jsem zůstala sedět u stolu přemítala jsem co mi řekla.

"Takže Lauro,teď se jdi obléct a upravit a za 10 minut jedeme,ano?"Laura přikývla a šla nahoru do pokoje.

"Můžu jet s vámi mami?"

"Jo můžeš,ale nesmíš nic říkat,protože jestli si něco opravdu vzala máme dost velký průser,takže radši budeme mlčet a necháme mluvit jenom Lauru..." při posledním slově se jí zlomil hlas.

"Dobřě..."

*Na vyšetření* *Pohled Laury*

"Posaď se Lauro"řekl mi doktor a já to udělala.

"Paní Morisn vaší dceři jsme vzali krev,takže se zítra dozvíte výsledek."oznámil doktor mámě.

"Dobře a ještě něco?"

"Vlastně ano... Také jsme jí daly dýchnout a měla velké množství alkoholu v krvi. Množství bylo opravdu velké,takže jsme se divili,že se jí něco nestalo."

"Vlastně stalo... Když jsem přišla na tu party dali mi nějaký alkohol a pak si nic nepamatuju a ráno jsem si namohla asi minutu vzpomenout kdo jsem a kde jsem,ale postupně jsem si vzoměla,i když pořád nevím,kdo je ona..." a ukázala jsem... na... tu holku vedle mámy...

Tak tady je pokračování :D Já vím dalo se to čekat,ale co no :D Do budoucna plánuju nějaké ty chvíle šťastné,ale i příšerně smutné :D Votes a comments potěší :3 (437 slov! rekord :D)