Easy Way To Madness

10. Kapitola

Nevím jak,ale usla jsem. Vzbudil jsem se,až mi do sluchátek začal hrát vyzváněcí tón mámy. Gdák gdák gdák,gdák gdák gdák! Rychle jsem se posadila a zvedla to.

"Halo?"

"Victorie! Kde jsi?! Je sedm ráno a ty tu nejsi!"

"Jsem v pohodě,jsem v lese a jenom jsem usla."

"Děláš si prdel,že?! Jsi v lese?! A kde?! Proboha nestalo se ti něco??" máma začala naštvaně a skončila úplně ustaraně.

"Klídek,mami. Jsem v pořádku. Jsem tu už asi od včera? Jo od včera a-" máma mě přerušila.

"Tak a dost! mluvíš,jako kdyby jsis něco dala!" řvala na mě zase máma.

"Klídek,mamko! Nic jsem si nevzala! Jenom jsem usnula!" Řekla jsem mamce a teď už jsem opravdu mluvila nějak divně. Tak... uvolněně... To ne... Ne,ne,ne! Do prdele!

"Mami,musím končit!"řekla jsem vystrašeně a položila to. Pak jsem udělala něco,co jsem neměla... Vedle mě byla stříkačka a ne jedna... Do prdele! Kurva! Do píči! A pak jsem se podívala na svoje zápěstí a opravdu... Byla tam malá dírka po vpichu!

*Pohled Nicolase*

Kde jen může být?? Co když se jí něco stalo! Proboha! Sakra Nicu,uklidni se! Ještě se můžeš jít podívat,třeba... do... lunaparku? Ne,to ne. Třeba do... lesa! Bingo! Šel jsem do lesíku za naše baráky. Slyšel jsem praskání věstviček a něčí vzlyky. Šel jsem po zvuku a uviděl jsem nějakýho... kluka... Tak nic... Mohl bych jít zpátky,ale.... kde vůbec jsem?? Damn it! Ani jsem si nevšiml,že jsem už skoro na konci lesa a nesledoval jsem cestu. Teď si připadám,jako skaut,kterýho vyvezou pár kiláků od tábora a řeknou ti 'Buď do dvou v táboře'. Napadlo mě jenom to,že se prostě otočím a půjdu 'zpátky'.

Asi po třech hodinách chůze,jsem už začal panikařit. Tuhle část lesa neznám a ještě k tomu,jsem u sebe neměl mobil,jenom klíče od domu. Mohl bych zkusit slunce. Hm... Je přímo nade mnou,takže poledne. A směr určit neumím. Bezva! No nic,jde se dál.

Další asi hodina pryč a pořád nic,ale les už řídne. Tak jdeme dál!

Konečně jsem z lesa venku,ale je tu jeden problém... Nevím,kde jsem. Zase! Teď bych,ale pro změnu mohl najít cestu domů,podle ulic,nebo podle rad kolemjdoucích. Tak jo... Jde se na to!

Asi po rekordních patnácti minutách jsem dorazil domů. Konečně! Šel jsem si uvařit čaj a připravil si večeři. Jenom chleba s máslem a šunkou.

________________________________________________________________________________

Děsně nezáživný díl :'( Já vím,ale jsou prázdniny a chtěla jsem přidat aspoň jeden díl,když už nic :) Jako obvykle,votes & comments potěší :3

A děkuju za 200 reads! Omfg!! Děkuju!!