Easy Way To Madness

19. Kapitola

*O měsíc později*

S povzdechem vstávám z mojí vyhřáté postele. Právě je snídaně. Samozřejmě není nic moc,protože jsem stále v nemocnici,v mém novém domově.

Jeden pokoj,který zatím nikdo nevyužil se předělal,na provizorní "pokojíče". Naštěstí jsem si mohla vybrat,jaký nábytek chci a do jaké barvy by měl být laděný. Vybrala jsem si bílou a vínovou. Stěny jsou natřeny na vínově červenou a nábytek je bílý. Když vejdu do pokoje po pravé straně je palanda,která má jenom horní postel a pod ní je psací stůl s židlí. Naproti je velká bíla skříň s zrcadlem. Mezi skříní a postelí je bílý sedací pytel a na druhé straně pokoje jsou obrazy. Je tam asi pět obrazů. Uprostřed je jeden obrovský,na kterém je zachycená Paříž s Eiffelovkou,vpravo nahoře je menší obrázek vánoční Vídně a vlevo nahoře je taky menší obrázek vánočního Londýna. V pravém dolním rohu je Amsterdam a v levém dolním rohu je New York.

Důvodem,proč je nemocnice můj domov je ten,že moje rodina se o mě nepřihlásila. Ani jednou mě nepřišla navštívit a dokonce se i odstěhovala. Zpočátku jsem z toho byla trochu mimo,ale momentálně je mi to jedno. Ať si dělaj,co chtěj. Doteď jsem je nepotřebovala,takže si nemyslím,že je ještě potřebovat budu.

A další důvod je ten,že do děcáku mě dát nemůžou,protože by se mohlo stát bůhví co a já bych mohla povraždit celej děcák.

A do třetice všeho dobrého,je tu i třetí důvod. Ani Nick se mnou už nechce mít nic společného. Jeho vysvětlení bylo,asi takové: Promiň,ale s takovou zrůdou nechci mít nic společného. Jsi moc nebezpečná a já jsem ještě moc mladý.

Místo,abych se rozbrečela jsem mu dala facku a potom už i se slzami v očích mu řekla,ať vypadne. On samozřejmě nic nenamítal a odešel. Můj vztek byl zase velký a měla jsem obrovskou chuť ho jít zabít,ale ovládla jsem to. Rozdýchávala jsem to,asi půl hodiny,jinak by už nebyl mezi živými.

Od toho všeho uběhnul,už měsíc a já žiju dál. Teda spíš přežívám. Každý den mě čeká ta stejná rutina. Vstát,jít na snídani,udělat ranní hygienu,pomáhat sestřičkám,zajít se naobědvat,zase pomáhat,povečeřet a spát. To je vše. Naštěstí nemá moc času nad tím přemýšlet,protože večer jsem vždycky děsně unavená.

Většina doktorů mi nechtěla dovolit pracovat s pacienty,ale Rachel se mě zastala a vzala všechno co provedu na sebe,takže se snažím a zatím se nic nevymklo kontrole. Naštěstí jde všechno hladce,ale nikdo nikdy neví,co se může stát. A já to taky netušila.

**

Po první hodině pomáhání jsem si šla na chodbu do automatu pro horkou čokoládu. Vytáhla jsem si peníze,hodila je do stroje,zvolila si horkou čokoládu a čekala jsem na ten lahodný nápoj. Když automat konečně vyplivnul nápoj a já chtěla odejít pracovat všimla jsem si známé postavy,jak postává u dvěří do sesterny.

Byl ke mě otočený zády a s někým mluvil. Neměla jsem odvahu za ním jít,protože vím,co by to mohlo způsobit a já si chtěla udržet aspoň tohle místo a tenhle domov. Neměla jsem zapotřebí zklamat další lidi. 

Sedla jsem si s mojí horkou čokoládou,pomalu ji upíjela a po očku se dívala na jeho záda. Seděla jsem tak asi deset minut,ale když jsem zase podívala na místo,kde by měl stát,tak tam nebyl.

"Ahoj Victorie." Ozvalo se přímo vedle mě. Můj tep zesílil. Nemohla jsem si ho všimnout,protože byl za mou provizorní záclonou z vlasů. Tep se nechtěl uklidnit a otázek stále přibývalo.

Pomalu jsem se na něj podívala. A opravdu to byl on. Nick. Radši jsem nic neříkala a rychle jsem odešla,protože ve mě začala vřít krev. Nemohla jsem si to dovolit. Musela jsem zůstat v klidu,ale to mu asi nedošlo,protože mě po chvíli chytnul za ruku a nehodlal mě pustit.

Teď už ve mě krev doslova vařila a moje myšlenky se stávaly černější. Snažila jsem se mu vytrhnout,ale nedařilo se mi to. Dovolila jsem prostoupit hněv do mých myšlenek a zaryla jsem mu do ruky své nehty. Ne ty normální,ale dlouhé a ostré. Syknul bolestí a okamžitě mě pustil. Já se rozběhla pryč. Běžela jsem do svého pokoje. Hněv neustupoval,spíš se zvyšoval.

Nemohla jsem tomu už zabránit. Všechno to způsobil on. Prostě si nakráčel do nemocnice a myslel si bůh ví co...

To co jsem se chystala udělat by mi už nikdo nevymluvil. Měla jsem k tomu dobrý důvod a ještě lepší podmínky...

____________________________________________________________________________

Hola! Další kapitolka trochu dřív,protože tuhle story budu okončovat. Už nemám,co víc napsat a navíc chci začít psát Larry fanfic :D :3 Doufám,že o ní bude zájem :3

Mimochodem už budou maximálně jenom dvě části a to asi jedna normální kapitola a epilog a nebo rovnou epilog a nebo bez epilogu,jako otevřený konec. Ještě nevím :)

Votes Comments

Your Sasha xx