Easy Way To Madness

8. Kapitola

Když se posadil i Nik,začali jsme jíst,ale než jsme si oba dali aspoň jedno sousto,ozvala se silná rána. Oba jsme ztuhli a já se pomalu otočila. To co jsem uviděla... V druhém konci domu,byla postava... byla to... eh... holka? A někoho mi připomínala... Mezitím,co jsem přemýšlela,se ten "někdo" přehraboval ve věcech. Když jsem zrovna chtěla,aby se on nebo ona otočila nebo otočila,tak to udělala a... vypadala jako... Cloe! Ale jakto?! V ten moment si nás všimla a začala se k nám blížit. Nik se už vzpamatoval tak,že mohl mluvit.

"Asi bychom měli utíkat,nebo se bránit"

Já se zmohla jenom na to,že jsem se rychle zvedla a našla dvě pánvičky. Jednu jsem dala Nikovy a ten jenom hvízdl. "Cloe" se k nám mezitím blížila a já se rozhlížela kolem po únikové cestě. Uviděla jsem dveře na verandu.

"Niku,pojď na verandu!"

"Ale odtamtud se jentak nedostaneme ven!"

"Něco vymyslíme,ale teď pojď,než nás to zabije!"

"Vždyť už jdu!" Křikl na mě. Když jsme byli na verandě,dala jsem pod kliku židli,aby nešly otevřít dveře,ale pak jsem si všimla,že bez té židle nevylezeme přes plot,co tu je. 

"Niku,udělej mi stoličku" Nik udělal,co jsem po něm chtěla.

"A teď vyskoč a chytni se okraje plotu a já tě potom vytáhnu,jo?" Opět udělal,co jsem mu řekla. Když se i on dostal bezpečně z terasy,běželi jsme ke mě. Já rychle odemkla a když dovnotř vběhl i Nik zamkla jsem. Pak jsem sjela po dveřích na zem a rozbrečela se. Proč,sakra,proč?! Zrovna jsem zjistila,že si mě sestra nepamatuje,byla jsem na večeři s klukem a teď se to všechno posere! Doprdele! Kurva! Ucítila jsem na svých ramenou doteky. Zvedla jsem hlavu a uviděla Nika.

"Nebreč Vik,nic se nám nestalo. A tu večeři si můžeme vynahradit" Nik se celou dobu usmíval. Jeho úsměv je opravdu nakažlivý a pak se stalo něco nečekaného.

"Sice se nám nic nestalo,ale zase se všechno po-" Nik mě umlčel. Tím nejlepším způsobem. Políbil mě... On. Mě. Políbil! (nečekaný,co? :D) Yolo! Omfg! I am fabulous! A já jsem začala spolupracovat. Líbali jsem se děsně dlouho,a když to Nik přerušil,usmála jsem se. Jako debil jsem se začala usmívat. Nic jinýho jsem dělat nemohla a ani nechtěla. U Nika to bylo podobně,ale nevím,jestli chtěl.

*Pohled Nicolase*

Když už jsem to nevydržel,políbil jsem ji. A ona překvapivě spolupracovala. Zamotala mi ruce do vlasů a já jí dal ruku na zátylek a tím si jí přitáhl ještě víc. Takhle jsem se líbali hodně dlouhou a pak jsem se už potřeboval nadechnout,tak jsem se odtáhnul a ona se usmála zároveň se mnou. Nic jiného se dělat snad ani nedalo. Po deseti sekundách jsem se vzpamatoval a odvážil se něco říct.

"Ehm... Vik... J-já ne-nevím... j-já" začal jsem najednou kokat a znervozněl,ale ona se nějak nezdržovala a políbila mě znovu,tentokrát,ale jenom letmo. Pak mě najednou něco odhodilo pryč,já narazil do stěny a najednou tma. Nic. Jen zvuky. Slyšel jsem jak se mnou někdo třese a něco řve a pláče,ale nerozumněl jsem co,ale vím kdo to je. Vik. Vik se mnou z ničeho nic přestala třást a já už jí ani neslyšel,ale slyšel jsem jen tupou ráno. A v tu chvíli jsem se úplně ponořil do tmy.

_____________________________________________________________________________

Vy víte co bude dál,vy to víte :D Pořád tam dávám samý předvídatelný věci... I am... Nope, I can't say it :D Moje krize malilinko pominula,ale pořád nevím :D Tento díl byl napsaný asi za 20 minut? Takže nic moc ( :'( ) ,ale aspoň něco :) 

Votes a comments potěší :)