Easy Way To Madness

14. Kapitola

Probudila jsem se až okolo jedenácté. Nikdo nebyl doma a mě to bylo úplně ukradený. Nezajímala jsem se o nic,jen jsem si jednou kousla do jablka,které jsem následně vyhodila,dala si sklenku vody a šla si sednout k televizi. Dlouho jsem přepínala kanály,ale najednou bylo vysílání přerušeno. Na obrazovce byl nápis VYSÍLÁNÍ PŘERUŠENO,KVÚLI BEZPEČNOSTI a nějaká reportérka začala mluvit:

"Vysílání bylo přerušeno z důvodů bezpečnostního vysílání. Už víc,jak týden a půl se po ulicích potuluje vrah. Podle našich zdrojů je v bílém,je středně vysoký a nikdo mu nikdy neviděl do obličej. Má na starosti vloupání do třech domů a smrt zatím čtyř lidí. Policie se ho snaží zastavit,ale bohužel,zatím marně. Všichni se zamkněte a nikoho nepouštějte dovnitř. Zatáhně žaluzie a mějte zaplé televize nebo rádia. Je to pro vaši bezpečnost."

Když reportérka skončila,zůstala jsem jak přikovaná. Začal mi zvonit mobil,ale nešla jsem ho zvednout. I zvonek začal zvonit,ale otevřít jsem nešla. Nemohla jsem se zvednout,nebo jakkoliv jinak pohnout. Cítila jsem na sobě něčí pohled,do toho mi pořád vyzváněl mobil a zvonil zvonek. Už jsem to nevydržela a udělala jsem to nejhorší,co jsem mohla. Otočila se. Za mnou z nějakého nevysvětlitelného důvodu létaly všechny nože,vidličky a další ostré nádobí. Rychle jsem se zkrčila a nože prolétly těsně nademnou. Jeden mě,ale pořezal rameno. A hodně hluboce. Vykřikla jsem. Začala jsem se plazit pro jeden nůž,který byl nedaleko ode mě,ale on se zase zvedl a namířil si to přímo ke mě. Bylo to,tak rychlé,že jsem to ani nestihla zaregistrovat. Nůž byl v jedné chvíli na zemi,v druhé ve vzduchu a ve třetí v mém rameni. Málem trefil hrudník,ale já se otočila. Skácela jsem se na zem,brečela,svíjela se bolestí. Všechno ostatní najednou ustalo. Nic nezvonilo,nic nelétalo,prostě ticho. Ticho,které přerušovaly jen moje skřeky a vzlyky.

Pomalu jsem přestávala vydávat jakékoliv skřeky.

Pomalu jsem přestávala brečet.

Pomalu jsem se propadala do temnoty.

Pomalu jsem přestávala vnímat.

Pomalu jsem umírala...

________________________________________________________________________________

Hi Guys! Dnešní napínavý díl a konečném začíná nabýrat ten správný směr :3 Myslíte si,že zvonil,třeba Nik? A kdo jí asi tak volal na mobil? :3 v těch posledních větách.... fuuu... soucítila jsem s ní. Připadala jsem si tak nějak... divně. :D Už vás nebudu zatěžovat mylná kecama,stejně to moc lidí nečte (myslím tu story i tady ty poznámky autora :'D)