Easy Way To Madness

6. Kapitola

*Pohled Nicolase*

"No..." Notak,vzchop se! Je tu pěkná holka,ale už jsi jich pár viděl! Ale já s nima moc nemluvím! Damn it! No,to je jedno. Hlavně klid,hlavně klid... Nádech a výdech...  Ale je opravdu pěkná. Hnědé vlnité vlasy po ramena,modro-šedé oči,plné rty a nádherný úsměv. 

"Takže,jak už víš,jmenuju se Nicolas. Žiju sám v menším domě kousek odsud,protože rodiče mi umřeli a sestra odjela do New Yorku. Je mi 16 a... hm... to je asi vše." dořekl jsem a usmál se. Šli jsem chvíli mlčky a pak jsem oba najednou řekli: "Tady bydlím." potom co jsem to řekli,jsme se začali nekontrolovatelně smát.

"Jak tak pozoruju,tak jsem asi sousedi." řekl jsem mezi smíchem. Vik se už nesmála,jenom se strašně roztomile usmívala. Tak jo,právě jsem se zamiloval.

"A kam chodíš na školu?" zeptal jsem se jí.

"Do té mučírny na naší ulici." odpověděla se smíchem.

"Přestaň se už opičit!" zvýšil jsem na ní hlas s vážným výrazem,ale cukaly mi koutky.

"Co?! Já se opičím?! Tss!"

"Jo ty! A chodíš do áčka,co?"

"Jop,protože jsme stejně staří,tak se tě nebudu ptát na třídu." řekla.

"To je celkem chytrý! Ale nemůžeš vědět,jestli teď někdy nebudu mít narozky!" řekl jsem zase vážně.

"Ok,kdy máš narozky?"

"9.10. a ty?"zeptal jsem se nazpátek.

"18.1." odpověděla s úsměvem. Najednou se začala trochu třepat a já si uvědomil,proč. Začalo sněžit. Jen tak,z ničeho nic,začalo sněžit. Rychle jsem jí odvedl domů. Před dveřmi jsme se rozloučili a já počkal,než vtáhne klíče a odemkne si. Ještě na mě zamávala a já jí nazpátek. 

Uvařil jsem si čaj a vzal skicák. Po třech hodinách kreslení,jsem měl její portrét hotový. Asi jsem jí neřekl,že maluju,zažal jsem přemýšlet a pak mě něco napadlo. Vyšel jsem schody  zašel do svého pokoje. Podíval jsem se z okna,které bylo namířené na její dům. Měl jsem štěstí,protože její pokoj,byl naproti mému a okno měla otevřené. To se divím,když je zima... Vzal jsem si z kuchyně špagát a lehkou plastovou krabičku,do které jsem dal mojí kresbu a napsal jí na "dopis" na zadní stranu. Krabičku jsem pak omotal špagátem. Měl jsem jen jeden pous,protože bydlela v paneláku a já jsem nemohl nikomu rozbít okno a kdyby jsem nerozbil jejich okno,tak rozbiju moje. Krabičku jsem vzal do ruky ,chytla jsem špagát a hodila. Krabička proletěla do jejího pokoje a s hlasitou ránou přistála. Radši jsem rychle svoje okno zavřel a zatáhl záclony. Hned potom přiběhla do pokoje Vik.

*Pohled Victorie*

Najednou se ozvala hlasitá rána z mého pokje a já se r\chle zvedla z gauče a letěla do pokoje. Když sem vešla z otevřeného okna visel špagát a sahal až ke krabičce u mých nohou. Krabičku jsem zvedla a podívala jsem se dovnitř. To co jsem viděla,bylo to nejkrásnější co pro mě kluk udělal. V krabičce byl můj portrét. Vypadal úžasně a na druhé straně byl nějaký nápis. Ne... počkat... to byl dopis!

_____________________________________________________________________________

Další díl na světě! Wow,teď jsem se dokonce odhodlala psát častěji! :D Nějak mě to začalo bavit :D Jinak Vik je Alexandra Daddario :3 Jestli někdo viděl Percy Jackson tak ví,že to je Annabeth,druhá hlavní postava a Nicolas je Percy :3 Miluju tuhle knihu,ale film se moc nepovedl. Herci jsou dobří,ale ten film není vůbec podle knihy :( No nic,to jsem trochu odbočila :D 

JEŠTĚ BYCH VÁM CHTĚLA PODĚKOVAT ZA 100 READS! DĚKUJI MOC! TOTO JSEM OPRAVDU NEČEKALA! DĚKUJI MOOOOOOC,NEVÍM JAK VÁM MÁM PODĚKOVAT! 

Jina chci poděkovat taky za 15 votes,protože u druhé kapitoly pořád žádný nebyl a teď najednou 15! Opravdu děkuju! Love you guys! :)

Chtěla bych ještě vyzkoušet,jestli napíšu,že až tu bude aspoň 1 vote,tak jestli tu bude :D I když tu nebude tak budu psát,protože mě to baví :) :D Ale pssst! :D