Píp,píp,píp,píp,píp,píp,píp,píp... Tohle se ozývalo pořád dokola. Už jsem to nemohl vydržet,ale nemohl jsem se hýbat. Zkoušel jsem všechno. Hýbat prsty,pohnout hlavou a... počkat,ještě jsem nezkoušel otevřít oči nebo mluvit. Oči jsem se snažil nějakou dobu otevřít a podařilo se. V tu chvíli někdo zařval,že se probírám nebo něco. Hm... ten hlas znám...
"Niku,konečně jsi se probral!" Když jsem otevřel oči úplně,viděl jsem Vik.
"Vik" řekl jsem jenom a usmál se.
"Bože Niku,už jsem se bála,že se neprobudíš..." na posledním slově se jí zlomil hlas a málem začala plakat.
"Neplakej,ale mám otázku. Jak dlouho jsem spal?" Zeptal jsem se jí.
"Vážně to chceš vědět?" Přikývl jsem.
"Dobře... Byl jsi v kómatu půl roku..." celý to zašeptala,ale já jí slyšel.
"Co?"
"Niku,ale nejsi jediný. Já byla v kómatu taky,ale jenom měsíc..." Pokusila se mě uklidnit. To mě ještě víc naštalo a vyděsilo a já nevím,co ještě... Proboho,co se to stalo?!
"Vik,co se vlastně stalo?" Zašeptal jsem. Na nic víc jsem se nezmohl.
"To nevím ani já... Jenom vím,že ty jsi,prostě odletěl... No a já jsem dopadla trochu jinak..." Poslední věta mě hodně vyděsila.
"Jak... jinak?"
"Prostě jsem 'neodletěla' jako ty,ale něco se mě dotklo a hodilo mě to proti zdi... Asi mi to chtělo udělat něco víc,ale přišla máma a 'sestra',ale moc nepomohly,protože ty jsi tam ležel asi deset minut a já o něco míň..." Uchechtla se.
"Je zvláštní,že ani jeden z nás neumřel." Pořád se tak divně usmívala,až mi začala nahánět hrůzu. Asi to poznala,protože rychle odešla z mého pokoje. Dneska se asi moc nevyspím...
*Pohled Victorie*
Proboha,co se to se mnou děje?! Taková jsem nikdy nebyla,taková ironická. A snad nikdy jsem nikomu nenahnala hrůzu. Pořád si pamatuji Nikův opravdu hodně vyděšený výraz,když jsem se tam zabijácky usmívala... Proboha... Rychle jsem vyběhla z nemocnice,ale pak jsem si uvědomila,že nemám kam jít... Domů nepůjdu a k Nikovy taky nepůjdu... Ještě mít klíče... Rozhodla jsem se jít do nedalekého lesa. Většina lidí by nešla na takové místo,potom co by se uim stalo něco takového,ale já nejsem většina. Došla jsem do nejhlubší části lesa,sedla si na zem,i když to nebylo zrovna dvakrát pohodlné,vytáhla mobil,sluchátka,pustila si hudbu a přemýšlela. Opravdu nejsem jako ostatní. Skoro všichni by byli vyděšení a psychycky nadně,ale já si v klidu jdu do nejhlubšího lesa co znám a pustím si hudbu... Yolo! Moje nové,oblíbené slovo,yolo! Jak to tam vidím,z toho přemýšlení nic nebude. Yo- NE! Zařvala jsem na sebe v duchu. Zrovna mi hraje od Christiny Perri písnička Human. Miluju tu písničku,je pravdivá a odpovídá všemu co umím nebo dělám (není to myšleno jako dvojsmysl! :D) já a jaká jsem.
I can hold my breath
I can bite my tongue
I can stay awake for days
If that's what you want
Be your number one
I can fake a smile
I can force a laugh
I can dance and play the part
If that's what you ask
Give you all I am
I can do it
I can do it
I can do it
But I'm only human
And I bleed when I fall down
I'm only human
And I crash and I break down
Your words in my head, knives in my heart
You build me up and then I fall apart
'Cause I'm only human.
I can turn it on
Be a good machine
I can hold the weight of worlds
If that's what you need
Be your everything
I can do it
I can do it
I'll get through it
But I'm only human
And I bleed when I fall down
I'm only human
And I crash and I break down
Your words in my head, knives in my heart
You build me up and then I fall apart
'Cause I'm only human.
I'm only human
I'm only human
Just a little human
I can take so much
'til I've had enough
'Cause I'm only human
And I bleed when I fall down
I'm only human
And I crash and I break down
Your words in my head, knives in my heart
You build me up and then I fall apart
'Cause I'm only human.
_____________________________________________________________________________
Tram tada da dá! Nová část na světě! Celkem rychle ne? :D U této části jsem poslouchala Human a Knock you out a... jsou... to... boží písničky! :3 Jinak jako obvykle votes a comments potěší :)
Jinak moooc děkuju za 169 reads! Skoro 200! Omfg! Yolo! Nevím jak poděkovat! Opravdu děkuju :) :D
ČTEŠ
Easy Way To Madness
Teen FictionHleděli na mě jako,kdybych byla přízrak. Chtěla jsem se k nim rozběhnout,ale než jsem tak mohla učinit,něčí ruce mě zadržely. Nemohla jsem určit kdo,ale ten "někdo" měl rukavice. Já se však nenechala,tak lehce zvládnout.