My Guardian Angel||JK

°10°

Týden uběhl jako voda. Díky bohu.

Ve škole se nic nezměnilo. Učitelky vtíravé, jako nikdy předtím, komplikace s ředitelkou a...Haha. Málem jsem zapoměla.

Mám pocit, že jsem se nezmínila o jedné holce z naší třídy. Myslím, že si to dokážete představit.

Počítejte se mnou.

Sytě žlutá blondýna.
Pysky desetkrát pichnuté od včel.
Obličej výrazně zmalovaný jako křídla babočky pavího oka.
Smetáky v podobě řas.
Deseticentimetrové fialové nehty.
Výstřih až do Šanghaje.
Krátká sukně, která dosahuje do půle její prdele, kterou ona ve skutečnosti ani nemá.
Jehly. A jestli se tomuhle dají říkat boty...No potěš.

Tohle monstrum co každý týden se mnou sdílí místnost.
Ale, vydržela jsem to hodně dlouho, než mi ruply nervy.

Tentokrát přesáhla mou bublinu prostoru.

Jako, já ji varovala. Tímto ode mně dostala druhou šanci, kterou si ta kráva promrhala. Měla by mi být vděčná, jelikož by nemusela skončit se zlomeným nosem.

Navštívila mě v jídelně, kde jsem si takhle seděla sama. Přišedla si ke mně a začala mi různě míchat a přelévat jídlo.

Respekt, protože by si tohle ke mně nikdo nedovolil. Nejsem confident, vím to.

Jenže...Ona si nedala poradit. Ani si nedokážete představit, jak moje ruka v tu dobu tak krásně brněla a vyžadovala si ten jeden prudký pohyb. Já sama jsem nemohla odolat.

Ale mohla být ráda, že zlomený byl jen nos. Úspěšně se mi pak radši vyhýbala a od té doby ani jediné slovo ke mně nepromluvila.

Vynadáno jsem samozřejmě dostala. Avšak, víte jaká jsem. I don't care a nashle.

A teď zase zpět.

Byla mluva o tom, že uběhl týden. A tím, že uběhl týden, upadám do obrovského týdenního ráje.

No proč asi? Otec odjíždí pryč!

Vlastně už odjel...Jsem tu sama. Jen já!

Budu si dělat, jen co se mi zachce a žádná buzerace.

Byt mám sama pro sebe.

Volnost!! ... Miluju to slovo.

Culila jsem se jako sluníčko, hledíc do stropu. Už bych si měla vylovit nejaký kalendář, abych si rozepsala plány na určité dny. Ale teď, tu rozhodně nebudu jen tak ležet.

Když se tak rozhlížím po pokoji, který mám zbarvený do bílé barvy...ano, totálně zbarvený. A zrovna přede mnou takové pěkné volné místo na zdi...To musíme napravit. Někdy...

Ale teď, se jde dělat pouze jedna věc.

Sprintem jsem seběhla schody až do kuchyně, kde jsem otevřela skříňku, v níž se krásně rýsovalo balení popcornu.

Spolu s ním jsem přešla do obýváku, kde jsem s sebou hodila do gauče a pustila si telku.

Ani nevím, po kolika rocích sedím na gauči, jelikož je na něm rozvalený pouze otec 24/7.

Sebrala jsem ovladač a přeblikávala jsem programy. Po dlouhé době jsem našla vhodný film, načež jsem se více uvelebila v sedačce a pojídávala při tom již zmíněný popcorn.

Tomuhle se říká veget.

Otče, už se nevracej.

...