My Guardian Angel||JK

°31°

Taehyung

Zaklapl jsem knížku, kterou jsem právě teď dočetl až do jejího konce a položil ji na stůl, na hromádku, obsahující ostatní již přečtené knížky.

Pokavaď dobře počítám, na mé hromádce je dohromady dvanáct knih. Nejsou sice nějak moc dlouhé, ale stejně je to dosti neobvyklé, když jsem si čtení oblíbil teprve nedávno.

Jenže jak se říká. Vše jde, když se chce.

Tahle taky není nějak extra velká, co se týče její tloušťky. Ale i kdyby měla jakákoliv knížka víc než tři sta stran, přečetl bych si ji.

Každá knížka je přece něčím vyjímečná.

Jakmile jsem nalistoval první stránku s úvodem, víc jsem se natočil i s židlí, na které jsem seděl, k oknu, aby sluneční svit dopadal na ta drobná písmenka, která hodlám přečíst.

Ehm, cože to vlastně čtu?

"Fallen," uchechtl jsem se, jakmile jsem to přečetl.

Tuhle knížku mi totiž doporučil Jin s tvrzením, že je ta kniha velice zajímavá. A důvod, proč jsem se uchechtl je, že on sám ji koupil.

Z druhé strany mě to i překvapilo, jelikož Jin není zrovna ten typ, co by si sedl do křesla a četl knížky, jako teď já. Zřejmě jsem ho podcenil.

Prohlédl jsem si její obal, který obsahoval dvě postavy jinšího pohlaví, jedné z nichž, konkrétně z kluka, se za zády tyčí dlouhá bílá křídla.

Tak se tedy podíváme, co dalšího si o nás lidé vymysleli.

"Nečekaná. Neopětovaná. Zakázaná. Věčná. Každý má vlastní příběh lásky.  Zamilovaní andělé jsou plní milostných příběhů... těch, na které všichni čekali. Pravá láska nikdy neříká sbohem..."

Líbí se mi, s jakým procítěním lidi své příběhy píšou.
Asi proto jsou takové zájmy o jejich čtení.

"Některým andělům je ale souzen Pád...
Příběh o lásce mezi dívkou a chlapcem, jejichž životy se od sebe hodně liší.
Dívka, osamělá, žijící obyčejný život, jako ostatní lidé, kdežto chlapec obklopen samými záhady.

Jednoho dne, ten záhadný, odtažitý chlapec upoutal pozornost dívce, už když ho viděla poprvé .
Přestože on s ní očividně nechce mít nic společného, něco ji k němu přitahuje jako můru plamen svíčky."

Dočetl jsem úvod a zamyslel jsem se.

Nevím, proč mi to připomnělo zrovna Lu.
Nejspíš proto, protože taky byla tak zvědavá, jak slečna v téhle knížce?

Sám pořádně nevím, ale dalo mi to důvod se pořádně zamyslet tak, že jsem tím byl přímo nucen čtení přerušit a knížku odložit na stůl.

Lu byla zvědavá holka, to jo, ale né až tak moc, že by kladla otázku za otázkou. Vždy jsme spolu mluvili tak, jak se má.

S humorem, s dobrou náladou, bez jakýchkoliv zábran.
Kdyby snad byla ta, která by mě vyslíchala od rána do večera, snad bych se i prozradil.

Naštěstí se tak nestalo, jelikož jsem ...
Jelikož...
Já jsem...
Od ní odešel a...

Ach Lu.

Od té doby jsem ji prostě neviděl.

'Ale proč? Vždyť jsi její strážný anděl, který jí musí být stále na blízku a ty jsi ji tak dlouhou dobu neviděl?'