My Guardian Angel||JK

°21°

Nyah:

Opařeně jsem stála na místě, snažíc se pobrat to, co neskutečného se právě teď udává.

Byla jsem doslova v šoku.

Myslela jsem, že by se zase pokusil uprchnout, ale on nic. Jeho silueta ve tmě se vůbec nehýbá a o nic se nepokouší.

Dokonče mi sám nabídl, ať se ptám.

Dává mi tu možnost se ho zeptat na otázky, na jejichž odpovědi jsem ještě nepřišla. Dozvím se to teď.

"P-proč mi každý večer vletíš do pokoje? A pak zase zmižíš? Hledáš tu něco nebo tak?  Nebo se mě nějak snažíš zastrašit? O co ti vůbec jde?
Protože to nechápu. Nechápu absolutně nic!" zvýšila jsem hlas.

"Každý den nad tím přemýšlím. Proč se každý den zjevíš v jeden a ten samý moment. Opakovaně.
Nevím kdo jsi nebo co jsi zač. A vrtá mi to hlavou a myšlenky nemám nikde jinde, než u tebe.
Hledám o tobě informace dokonce v knihovně, jenže tam nic není. Nikde o tobě nic není!

Začínám z toho všeho šílet...Víš co mi to sakra dělá? Tak víš to?!" křikla jsem. Obvykle se mi to nestává, ale odporná štíplavost v mých očí naznačuje něco jiného.

Rukou jsem se opřela o postel a rozdýchávala svůj monolog bez použití příliš dlouhých nádechů.

Vždy, když přidám na hlasitosti, musím pak stát na místě bez sebemenších pohybů.

Přiložila jsem si dlaň k čelu,jelikož mě bolí hlava a motá se mi kolem ní snad tisíce kukaček.

"Omlouvám se," promluvil po chvíli, kdy jsem se začínala pomalu ale jistě vzpamatovávat.

"Odpusť, že jsem ti způsobil tolik bolesti a tíže. Kdyby moje osobnost nebyla tak paličatá, nemusela  jsi tolik trpět. Sám se na sebe zlobím.

Věř že, kdybych byl opatrnější, bylo by to vše jednodušší.

Každý den tu přiletím a zase zmizím, to je pravda. Avšak z prostého důvodu," přestal, protože jsem jo přerušila v řeči.

"A smím ten důvod znát?" řekla jsem nakrkle. Ano, jsem naštvaná protože mi začíná docházet trpělivost.

"Musím tě chránit. A to dokážu jen tak, že ti budu co nejvíc na blízku.
Omlouvám se, jestli jsi se bála..."

"Chránit? Ty? A před čím? Před apokalypsou?"

"Před vším. I před tebou samou. Ty tomu nemůžeš rozumět, protože je v tobě mnoho chyb. Jenže ty je nevidíš," odpověděl.

"Nevykládej mi tu blbosti," odporovala jsem. Tak ve mně jsou chyby?

"Nemám jediný důvod ti lhát. Snažím se ti pomoct."

"Pf," zakroutila jsem nevěřícně hlavou. Teď vážně nevím, co si myslet.

"Pořád ti to nedochází že?" otázal se.

"Co by mi mělo asi dojít? Už několik dní mi tu létá člověk s křídly a tvrdí, že mě musí chránit," rozhodila jsem rukama.

"Několik dní...Já jsem po tvém boku celý tvůj život Nyah."

Když ta slova vyslovil, mé tělo přestalo fungovat. Přestalo se hýbat, zkamenělo a ze mě byla socha. Upřímně, začala jsem se cítit poněkud zvláštně. A mnou proplouvají divné pocity.

"Od té doby, co nevinné batole ztratilo jednoho dne svou matku, která zahynula při tragické nehodě," začal a já na něj vykulila oči.

Co to řekl?