My Guardian Angel||JK

°6°

Probral mě slunečný paprsek, který se mi dral do očí.

Ospale jsem zamrkala a se zívnutím se posadila. Následně jsem se podrbala za krkem a rozhlížela se po pokoji.

Když jsem pohledem sjela na skříň, vybavila se mi jedna myšlenka.

Sen. Měla jsem pravdu.

Uchechtla jsem se, vstala jsem z postele a doplazila jsem se do koupelny, kde jsem se málem zapotácela nad tím, jaké strašidlo mě přivítalo v zrcadle nad umyvadlem.

Jó holka, ty jsi potrat.

Umyla jsem si zuby, pořádně si opláchla obličej a upravila si vlasy.

No, když se tak prohlížím, je to lepší.

Přešla jsem zpět do pokoje, kde jsem si ze skříně vytáhla legíny s volnějším  delším tričkem a přeslékla se.

Poté jsem přešla k oknu, kde se doslova slunce usmívalo. Na obloze žádné mraky, prostě čisto. Tohle počasí miluju. Ale naopak zase né tolik světla.
Já vím, strašně si vymýšlím.

S nakrčeným obličejem jsem chytila závěsy, které jsem stáhla k sobě. Všimla jsem si, jak z něj vypadlo nejaké smítko.

Sehnula jsem se s úmyslem to smítko vzít a normálně ho vyhodit. Ale zasekla jsem se. Místo smítka jsem totiž mezi palcem a ukazováčkem svírala malinké našedlé pérko.

Všechno jsem si přehrála, jako film v hlavě. Takže to sen nebyl?

Nenene. Klid, hlavně v klidu. I ptákům se občas odtrhne peří, které se popotulává, kde jen chce. Jo, protože tohle se stává hodně často, Nyah. Pako.

"Hmmm...zajímavé," brblala jsem si pod nos, když jsem si to pérko začala prohlížet. Nějaké velké. Ale pěkné.

"Přesto...si tě nechám. Hmmhh...kam bych si tě vystavila?"

V šuplících od stolu jsem vyhledala provázet, který jsem omotala kolem konce pérka a to pak zavěsila nad postel. Připomíná mi to ten odhán3c zlých snů nebo jakou to má přezdívku, akorát v jinší verzi.

Jednou příjdu na to, komu ta věc patří.

"Nyah! Pojď sem!" ozvalo se ze zdola. No tohle mi ještě chybělo.

Povzdechla jsem si a učinila tak. Stoupla jsem se před otce, který byl celou svou vahou rozvalený na gauči, zabývajíc se telkou.

"Na týden odjíždím pryč s kolegy. Nepodpal mi barák a varuju tě, nic nezkoušej. Nebo si mě nepřej. Tady máš prachy. Víc ti nedám" vyhrožoval. Jen jsem odkývla a šla  zpět do pokoje.

Docela mě to překvapilo, jelikož je to poprvé, co mě nechává doma samotnou. Spíš by mě zajímalo, co ho to tak napadlo, na tak dlouho vypadnout z baráku.

Ani nevíš, jak moc mi tu, otče, budeš chybět. Vážně. Už teď se mi stýzká, ty nafundrovanej kreténe! Už vypadni konečně, alespoň od tebe budu mít pokoj. Nachvíli.

Náhle se ozvalo bouchnutí dveřmi, až se z toho zatřásl celý dům.
Vykoukla jsem z okna, abych se ujistila, že je to pravda.

Právě teď začala má svoboda.

Radostí jsem vyskočila dva metry do vzduchu a rychle běžela do kuchyně.
Hned mi ale úsměv povadl, když jsem otevřela ledničku, v níž se nenacházelo vůbec nic.

Nerada nakupuju. Fakt to nesnáším. Nemám ráda, když jdu přes půlku téhle čtvrti a pohledy kolemjdoucích visí jen na mně, nemluvě o těch prodavačkách, co v tom obchodě sedí za kasou. 'Slečno, tohle se váží! Ty košíky jsou tady asi pro srandu králíkům že? A nemáte radši drobnější? Vy nám tu snad vykradete všechny sáčky!'

Miluju ty typické špekaté padesátky.

***

Nasraně jsem sebrala svůj nákup z pásu a vyšla z obchodu.

"Nány pitomé!" řekla jsem a kopla do prázdné láhve, která tu byla volně ležela na zemi.

Tak dnes to nebyly ani sáčky, ani košíky. Dnes, dle jedné prodavačky, to byly moje boty, které jim tam údajně pošpinily celý obchod. Prý bych si je měla častěji čistit a nebo raději vůbec nechodit po blátě.

Jakou já jsem měla chuť jít do regálu s s chlastem a omlátit jí to o hlavu. Fakt, co si ony ještě nevymyslí.

Na co se mám těšit příště? Na špatně zavázané tkaničky na botou?
Příště jim tam předvedu pěkný cirkus, na který jen tak nezapomenou.

Ušla jsem sotva pět metrů a já už ležela na zemi i s nákupem. S rypákem zabořeným v betonu.
Já se na to všechno můžu fakt!!!~

"Kam sakra čumíš?!" zakřičela jsem na holku přibližně v mém věku, která do mě narazila. Omluvně se na mě podívala a šla dál, jakoby se nic nestalo.

Zabručela jsem a začala sbírat můj nakup. Má jediné štěstí, že dnes jsem toho tolik nekoupila, nic rozbitného.

"Nechcete s něčím pomoct slečno?" řekl někdo vedle mě.

"Ne!" postavila jsem se ze země a co nejrychleji kráčela domů.

Doma už má nálada trochu pohasla. Nemám za potřebí se dnes s někým hádat. Zbytečně

Dneska je můj šťastný den, kdy mně opustilo samo zlo.
Jelikož to bude jen týden, tak toho musím co nejvíc využít.
A začnu hned teď.

͡° ͜ʖ ͡°