My Guardian Angel||JK

°29°

"A nezapomeňte pořádně vytřít na balkóně. Poslední dobou tam sedívá hodně lidí a ti lumpové mi tam nechávají čím dál tím větší svinčík," napomenula paní Shin, načež poukázala na venkovní dveře mířící na balkón.

"Neboj babi! Vydrhneme to tu tak, až se bude všechno blýskat," zaslechla jsem uchechtnutí od Lu, zatímco já hnala pár těch chlupatých čtyřnohých stvoření do ohrádky.

Bylo už po deváté hodině. No, a jelikož se zde v devět hodin už zavírá, začaly jsme pomalu uklízet celou kavárnu.

"Tak já teda jdu, nebo mi ten stánek zavřou. Mějte se děvčata,'' zamávala nám paní Shin a prošla hlavními dveřmi směrem ven.

"Ahooooj."

"Nashledanou."

Nadále jsme pokračovaly v našem úklidu, který se musí provést opravdu pečlivě.
Ještě aby ne. Kdyby tady přišla nějaká hygienická kontrola, která kdyby zahlédla na podlaze pouhý jeden psí chlup, byl by z toho pěkný průser.

A uklidit vše po těch psech, něchť je to v rozích místností, pod stolama nebo na kobercích, není zase tak úplně jednoduché.

Ještě když ten pes není jeden.

Ale byla jsem docela mile překvapená, hlavně více potěšená, že jsme to zvládly tak rychle, na to, že jsme tu jen my dvě.
Všechen ten úklid trval půl hodiny.
A to nepočítám přeslečení a konečnou kontrolu.

"Jak se ti líbil první den v práci?" tázala se na mě Lu, která akorát zamykala bránku, otáčejíc ke mně pohledem.

"Nebylo to tak náročné, jak jsem si myslela," uchechtla jsem se.
Samozřejmě. Protože je v němterých případech chyba, soudit knihu dle obalu.

"Vždyť jsem ti to říkala. Bála jsi se zbytečně. A ty nervy, ty jsem měla ze začátku taky.
Ale stačilo jen pár dní a zvykla jsem si," usmála se Lu a kráčela se mnou ulicí, která vede na náměstí.

"Jak dlouho vlastně už v téhle pozici pracuješ?" zeptala jsem se. Myslím, že tohle není nějak osobní otázka, na kterou je blbé se ptát.

"Jakmile jsem skončila střední školu. Ani na chvíli jsem neváhala. Takže to budou nějaké... dva roky," prvně se zamyslela, ale hned svou větu úspěšně dokočila.

"A kolik ti vlastně je?"
Upřímně, nevypadá na nějakého dospěláka. Tipla bych věk v tom samém rozmezí, co mám já.

"Přesně měsíc a tři týdny, 21 let."

Ehehe. O tři roky starší, než já. No, za chvíli to bude o dva.

"A tobě? Řekla bych, že 19," podívala se na mě, čekajíc na mou odpověď.

"Ještě ne. Aktuálně je mi 18, ale za několik dní bude o rok víc," zasmála jsem se.

"Super! Takže budeme oslavovat tvoje narozeniny," mrkla jedním očním víčkem a nahodila široký úsměv.

Oh. Ten pocit, když jsem nikdy předtím své narozeniny neslavila.
Je to sice smutné, ale neměla jsem s kým.

"Tak tady se nase cesty dělí, jelikož jdu na opačnou stranu, než jdeš ty. Takže, ahoj zítra Nyah! Opět v 9 hodin!" zapištěla na mě, jakmile byla přibližně pět metrů daleko a nezapomněla vztyčit ruku vzhůru a zamávat.

Její gesto jsem jí s radostí oplatila.
Poté jsem se rozešla k mojí zastávce, kde už čekal autobus, do kterého jsem nasedla a pak se kochala "přírodou" kolem mě.

Jakmile jsem vysedla na zastávce, poblíž mého domu, povzdechla jsem si.

Jelikož za volantem seděl nějaký primitiv, který určitě v autobuse neotevřel za celý den ani jedno okno.
Vydýchaný vzduch a divný pach. Prostě se tam skoro nedalo dýchat.

Pomalým krokem jsem se blížila k mému domu, od něhož dveře jsem otevřela, následně za sebou zavřela a na dva západy zamčela. Stejně je tma, docela pozdě a já nikam dnes už nepůjdu.

Takže si udělám něco rychlého k večeři, půjdu se osprchovat a zalehnout do mého pelechu, kterého se nemůžu ani dočkat, z toho celodenního stání na nohou.

Najezená, umytá a zcela připravená ulehnout, jsem přešla k mé posteli, do které jsem si lehla a pořádně se uvelebila do té správné pozice.

Abych pravdu řekla, moc se mi spát nechce. Ale stejně musím, jelikož budu opět brzy vstávat. Takže je potřeba se pořádně vyspat.

Povzdechla jsem si a zavřela oči, snažíc se upadnou do říše snů. Což se mi moc nedařilo.

Tudíž jsem oči zase otevřela a hypnotizovala ten bílý strop nade mnou, jehož barva mi náhle něco připoměla.

Napřímila jsem se do sedu a sáhla na krabičku vedle mě, vytahujíc z ní bílé pérko. Následně pérko zbarvené do šeda a to, které bylo čistě černé.

Vzpomněla jsem si na něho.

Vzpomněla jsem si na tu noc, kdy mi vysvětloval onu situaci týkající se jeho křídel.

"Má křídla jsou černá, jako uhlí a to dokazuje jen to, že jsem neuspěl a jak neschopný dokážu být."

Takže pokaždé, kdy jsem udělala něco špatného a on tomu nezabránil, jeho čistě bílá křídla postupně tmavla a tmavla.

Paličáku.

Nechtěla jsem nad tím nějak moc přemýšlet, jenom bych si můj stav zhoršovala. Pírka si ale nechám už napořád.
Odložila jsem je zpět do krabičky, kterou jsem položila na noční stolek vedle mě.

Pak, když jsem se podívala před sebe, pohledem jsem se nezaměřila na nic jinšího, než na obrázek namalovaný na zdi přede mnou.

Všechno mi ho tu připomíná.
Jak pírka, tak obrázek. Všelijaké momentky s ním a situace kolující v mé mysli.

Toho už se nezbavím.

Ale stále mi nejde do hlavy, proč se ještě neukázal.
Jeden celý týden a několik dní, co mi tu na okně jeho postava nepřistála.

Ošila jsem se při té vzpomínce a představě jeho doteku na mém líci šeptajíc dvě jasná slova "Vrátím se."

"Zněl to jako slib, který se má dodržet, tak kde jsi?" řekla jsem si sama pro sebe poněkud nahlas, lehajíc si zpět do předešlé polohy, pohledem probodávajíc otevřené okno.

Nevím, proč kvůli tomu tak vivádím.
Možná je to stezk. Dlouho jsem ho totiž neviděla a očividně mi to i začíná vadit.

Nejsem na něm náhodou i závislá?
Sama nevím.

Ale chybí mi. I když doteď nevím, jak vypadá jeho obličej a jaká barva se nese v jeho očích, chybí mi jeho přítomnost.

Když nad tím tak uvažuje, je snad nějaký způsob, čím bych ho mohla zase vidět?

Podívala jsem se na mou dlaň, na které se rýsuje skvrna, stejná, jaká je ta jeho.

Tímhle to náhodou nejde? Že by to třeba bíle zasvítilo, jako téhdá a přivolala ho tak?

Povzdechla jsem si.

Asi začínám být ta stará Nyah. Né ta, která byla na špatné straně. Ale ta, která měla až moc bujnou fantazii.

Vymyslela jsem to tak, že se Jungkookie krátkou dobu neobjeví, ale to společně přetrpíme a vydržíme, no ne?😇
Předem se omlouvám za chyby, jelikož mi wattpad při psaní nějaké ty chyby hlásil a já s tím ztrácela nervy😅😅