A close person (CZ)

5

***

„Tak.. Odkud jsi, Chrisi?" nenápadně protočím očima nad Coleovou snahou.

„Z Toronta. Moji rodiče se mě asi chtěli zbavit, tak mě poslali sem. Prý tu žije syn mojí tety, takže u něj budu bydlet," jak někdo může být tak výřečný? Já bych odpověděla jen "Z Toronta". Můj pohled spočine na jeho obličeji. Působí tak dospěle, ale přesto se v jeho očích zračí dětská naivita, „a vy? Narodili jste se v tomhle městě nebo jste se přistěhovali?"

Mé tělo se napjalo očekáváním, co se bude dít. Nemůžeme mu přece říct, že žijeme na ulici. Nechci znovu vidět ten výraz. A hlavně ne na jeho obličeji. Ale jak tomu můžu zabránit? V mé hlavě se rodí několik nápadů, ale žádný není natolik dobrý, abych ho mohla přenést do mých úst.

„No.. My jsme vlastn-"

„Žijeme s naší tetou. Rodiče nám zemřeli při autonehodě, když jsme byli malí, takže jsme se museli přestěhovat sem k ní," vyřknu první věc, která mi vběhne na jazyk. Vím, že na mě bude Cole naštvaný, ale co jsem měla dělat. Nechci aby věděl, kdo doopravdy jsem a navíc už ho při troše štěstí neuvidíme, takže je to jedno.

„To je mi líto," ramena se mi lhostejně zhoupnou. Rozhlédnu se po poli, abych se nemusela potkat s těmi kakaovými perlami. Vysoké stébla trávy mi kazí výhled na celý prostor kolem mě, ale to hlavní vidím. Před námi se rozprostírá velké město plné obchodů, paneláků a nesmyslných firem. Nejradši bych se otočila a běžela do krajiny, která se mi tyčila za zády. Lesy, louky, potoky a svoboda.

***

Kráčím za chlapci, kteří si nenuceně povídají. Občas se na mě jeden z nich otočí a já mu daruji jeden ze svých milých úsměvů. Ale když mi nevěnují pozornost, na obličej mi naskočí neutrální výraz. Přemýšlím nad mými slovy. Žijeme s naší tetou.. Vyslovila jsem je, jako by se mě na to ptali několikrát denně. Je zvláštní, když si představím nějakou starší paní, ke které bych se každý den s úsměvem vracela domů.

„Sam, pohni trochu," mé myšlenky se rozplynou v známém hlase.

***

„Tak jsme tady. Rádi jsme tě poznali, Chrisi," usměji se na vysokého bruneta.

„Já vás taky, i když to bylo trochu divoké," zasměje se. Nervózně se ušklíbnu a propletu si prsty s Colem. Z pod jeho kůže sálá příjemné teplo. Cole se k němu natáhne volnou rukou a potřese si s ním.

„Ahoj," řekneme sborově a odcházíme s pocitem velké úlevy. Tak tohle byl ten nejdivnější a nejdelší den mého života.

„Konečně jsme zase sami," usměji se a daruji Coleovi pusu na jeho červené líčko a pak se vydáváme k našemu domovu. Ještě než zabočíme do naší uličky, rozhlédnu se, jestli někde poblíž nespatřím cizince, jenž změnil dnešní den.

A možná i můj život.

Trochu kratší😜

V médiích Shawn Mendes jako Chris Collins😏

Tuhle kapitolku bych chtěla věnovat CuteLisa17 za to, že si udělala čas a vytvořila mi ULTRA MEGA SUPR ČUPR BOMBOVÝ cover a že jsem mohla být první❤😘 Opravdu tisíckrát děkuji. Taky za to, že mě podporuje a čte tuhle nic moc story❤😘 DĚKUJIII❤❤❤

Doufám, že se pátá část líbila. Budu ráda za každé přečtení, hlas a komentář😉😘

Czechgirl03