Dny ubíhají překvapivě rychle. Už tady máme 1. července a ani jednou jsem nezahlédla tvář cizince, jenž poznamenala mou mysl. Každý den se probouzím s pocitem, že mě jeho čokoládové oči propalují. Pokaždé než vyjdu z uličky, rozhlédnu se, abych si byla jistá, že není poblíž. A čím déle ho nevidím, tím větší je má paranoia.
***
„Zajdu pro nějaké jídlo, jo?" nemotorně se postavím. Cole jen přikývne a dál se věnuje kamínku, který svírá ve své dlani. Bez dalšího zdržování se otáčím a mířím vstříc dnešnímu odpoledni. Mé nohy se ladně pohybují po chodníku. V mé mysli se mi vybavují vzpomínky z dnešního dne, stráveného u řeky. Nad těmi chvílemi se pousměji. Když míjím staršího pána s novinami, chvatně mi podá jeden kus letáku a dál se věnuje lidem okolo sebe. Kdybych neměla umyté vlasy a mé oblečení by bylo víc špinavé, nikdy by mi to nepodal. Bez zájmu mířím ulicí dál, dokud nedojdu k trhům. Hemží se to zde lidmi, což je pro mě velmi nepříjemné, ale nakonec se přemohu a vkročím do davu. Mé oči kmitají po stáncích a vyhlíží nějaké jídlo.
Najednou se zhroutím na zem, při čemž zřetelně cítím můj natlučený zadek. Překvapeně zamrkám, když se u mého obličeje zjeví ruka. Nešikovně se postavím, ale nabízené končetiny se při tom nedotknu. Můj pohled zaostří na tvář, jenž se nachází velmi blízko mé kůže. Cítím teplo z jeho dechu, který mě jemně šimrá na čele.
„Hrozně se omlouvám. Neviděl jsem vás," mé srdce při těch slovech vynechává několik úderů, „jsi to ty, Samantho?" nevěřícně se skloní k mé tváři a jeho dech mě pohladí po celé tváři.
„Jo, jsem to já," zaraženě se zašklebím a udělám krok vzad, aby moje nervozita trochu opadla.
„Páni. Dlouho jsme se neviděli, co?" usměje se a já se ho marně zkouším napodobit. Stále se snaží navázat oční kontakt a mně se ho šikovně daří ignorovat. Zatím, „kde je Cole?" vzhlédne do davu a prohlíží si lidi kolem mě.
„O-on je.. je doma," vykoktám.
„A co tady děláš? Hledáš něco pro tetu?" v jeden okamžik jsem cítila, jako by mi ho bylo líto. Bylo mi líto, že jsem mu musela lhát a on si to přitom vůbec nezaslouží, ale naštěstí mě ten pocit okamžitě opustil. Můj pohled spočine na jeho rtech, které si navlhčí svým jazykem a já se donutím vzhlédnout do jeho čokoládových hlubin.
Co tady dělám? No víš, snažím se najít kousek pečiva tady v těch stáncích, abych ho potom mohla ukrást a donést mojí imaginární tetě a Coleovi
„Šla jsem koupit jídlo, ale zapomněla jsem peníze, takže se jenom procházím," na tváři vykouzlím ten nejopravdovější falešný úsměv, jaký zvládnu a prohrábnu si vlasy.
„Tak to máš štěstí, že jsi mě potkala. Jestli chceš, tak ti nějaké jídlo koupím," zasměje se a ukáže na stánky, nacházející se kousek za jeho zády. Proč by mi někdo kupoval jídlo? Proč by se u mě někdo vůbec zastavoval? Tenhle kluk mě děsil a zároveň překvapoval čím dál tím víc.
Aspoň nemusím krást a ušetřím své city té provinilosti. Nakonec přikývnu, „Dobře. Pokud ti to teda nebude vadit," dodávám rychle, když se blížíme k vůni, jež se rozléhá nad davem lidí.
„Proč by mi to mělo vadit, prosím tě?" znovu mi v uších zní jeho hřejivý melodický smích, „ale musíš mi něco slíbit," jeho tvář najednou zvážní a mně se strachem stáhne žaludek, při představě, co všechno bych pro jeden kousek pečiva dokázala udělat.
„Co?" zašeptám nervózně.
„Slib mi, že se ještě uvidíme," usměje se a já jeho grimasu napodobím.
„D-dobře," cítím na hrudníku teplo ženoucí se do mých tváří. Pohled upřu do země a nechám své vlasy, aby mě schovaly před jeho samolibým úsměvem.
Dojdeme k jídlu a záhy mi Chris do rukou podává sáček, ve kterém se skrývá 12 rohlíků a 5 housek. Tolik kusů pečiva. Snažím se zakrýt můj úžas úsměvem, „Děkuji," špitnu a vezmu si do rukou nabízený sáček.
„Nemáš zač, Sam," nemohu uvěřit tomu, že tohle všechno je mé. Už se těším na obličej Colea, až uvidí tohle všechno, „hele, tak kd-"
„Chrisi, no konečně. Hledám tě už celou věčnost."
Dneska čekejte ještě jednu kapču😊😁
V médiích Danielle Campbell jako Samantha Kelly😏
Doufám, že se sedmá část líbila. Budu ráda za každé přečtení, hlas a komentář😉😘
Czechgirl03
ČTEŠ
A close person (CZ)
FanfictionSamantha. Dívka, která to nikdy neměla jednoduché. Nikdy nedoufala, že by zítřek mohl být lepší. Osud ji do cesty zavál hodně nesnází, se kterými se musela poprat. Jednoho dne se střetne s chlapcem. Jeho život je pravým opakem toho jejího. Co se ale...