A close person (CZ)

19

„Copak? Nepoznáváš vlastní krev?" právě ta krev by se ve mně v tuto chvíli dala krájet. On si dovoluje za mnou po tak dlouhé době přijít, postavit se tady a mluvit se mnou, jako by se poslední čtyři roky nestaly? 

„Co tady děláš?" doufám, že cítí ten vztek, tu bolest a to zklamání, které ve mně sílí každou další vteřinou.

„Hele, Sam. Před pár měsíci jsem se dal do kupy. Nepiju. Dokonce jsem si našel byt. Už tě nějakou dobu hledám, protože tě chci zpátky. Tak moc tě chci mít zase doma a-" pohybem ruky jej rychle umlčuji, než se mi roztříští lebka.

„Ty chceš, abych s tebou bydlela?" 

„Chci, aby jsme zase byli rodina."

„My nejsme rodina," zkřížím ruce na prsou a čekám na jeho odpověď.

„Jsem tvůj otec, Sam. Musíš mě poslouchat!" při posledním slově zvýší hlas a já v něm zase vidím toho opilého, netrpělivého muže, kterým byl. Na obličeji mi stále hraje kamenná tvář.

„Možná jsi můj otec, ale já nikdy nebudu tvoje dcera," s těmito slovy se otáčím a loudavým krokem mířím domů. 

Ujdu sotva pět metrů, když mě něčí ruka vtáhne do postranní uličky. První, co můj mozek zaregistruje, je čistota a pořádek, který zde vládne. Pak zaostřím na tří postavy, stojící přede mnou. Muže v saku, který si říká "můj táta" ignoruji a radši se zaměřuji na ostatní dva. Po Jacobově pravici stojí menší, zavalitější chlap s piercingem v obočí. Jeho temné oči nechutně pozorují mé tělo. Tmavé vlasy mu splývají po ramena a na tváři mu pohrává slizký úšklebek. Druhý je značně vyšší. Jeho vlasy jsou velmi mastné, čímž vyniká jejich havraní odstín. Ruce má spojené za zády. Téměř okamžitě si všímám velkého tetování na pravé paži. Možná právě díky tomu si uvědomuji, že jsou to osoby, které ublížily Coleovi. Jako lavina mě zaplavuje vztek. Svaly se napínají k prasknutí. 

„Chci to udělat po dobrém, Samantho. Takže se tě ptám ještě jednou, naposledy. Půjdeš se mnou domů?" ruce doširoka roztáhne, jako by čekal že k němu přiklušu a nechám se dusit v jeho náruči. Nad tím se jen zašklebím.

„Nikdy," odseknu. Nevím, co se se mnou děje, ale mám dojem, že jsem si teprve po čtyřech letech pořádně uvědomila, co mi ten parchant udělal. On mě vyhodil z domu s tím, že nemůže živit sebe a zároveň rozmazleného smrada? Chvíli se pozastavím nad vzpomínkami z dětství. Pamatuji si na mé deváté narozeniny. Rakovina tehdy byla v matčiných plicích v pokročilejším stádiu. Lékaři ji nedávali víc, jak půl roku. Tehdy mi to však neřekla. Má matka byla velmi silný člověk a možná díky této schopnosti s námi přežívala ještě další tři roky. 

Tok mých myšlenek zastavuje malý buřt, mířící ke mně. Nedokáži se pohnout, jeho pohled mi to nedovoluje. V žaludku mi vzrůstá nepříjemný pocit. Když ke mě konečně dokráčí, stiskne mi levé zápěstí a škubne. Napůl mě dotáhne a napůl dostrká do temnější části uličky. Můj mozek zase, jako už tolikrát, nedokáže vyprodukovat jediný nápad, jak se dostat z tohoto zlého snu. 

Na scénu přichází pán "mastné vlasy" a chytá mě za pravou ruku. Myslím, že jedinou možnou variantou, abych si zachovala chladnou hlavu je, dělat si z toho srandu. Teda aspoň do té doby, než na tom už nic vtipného nebude. 

„Víš, chtěl jsem, aby jsme byli šťastní. Ale samozřejmě tě do ničeho nebudu nutit. Když chceš navždy zůstat nickou, tak tě v tom nechám. Zajímalo by mě, kolik lidí už ti ublížilo a kolik lidí se na tebe kouká jako na šlapku. Hm?" tento krátký proslov mě utvrzuje v tom, že je to stejný člověk, jakým byl před čtyřmi lety. Drze povytáhnu obočí a vztyčím bradu.

„Jediný, kdo mi kdy ublížil jsi byl ty," snažím se nemyslet na dnešní čas strávený s Chrisem a statečně si zachovávám chladný a klidný tón „a ano, hodně lidí se na mě kouká jako na odpad, ale ani jeden z těch pohledů se nevyrovná tomu tvému. To ty můžeš za to všechno!" rozkřiknu se a trhnu svými končetinami, ve snaze osvobodit se. Nijak tomu však neprospěji. Stisk zesílí a k tomu mi buřt uštědřuje silnou facku. Palčivá bolest mi projede lícní kostí až k bradě. Až teď chápu, že tohle žádný vtip není..

3.5. 2018 vydal Shawny třetí píseň ze svého nového alba. Je to nádherná píseň Youth, kterou nazpíval společně s Khalidem. Já tady nebudu popisovat svoje pocity, protože za a)to neumím a za b)vím, že by to bylo delší než celý tenhle příběh. Jen řeknu, že jsem na našeho Muffina nepopsatelně hrdá, protože tahle tvorba je DOKONALOST! 💜💜Pokud jste si ji ještě nepustili, utíkejte to napravit, protože přicházíte o božský hlas, krásný text a úžasnou hudbu. 💜Ještě dodám, že tahle píseň je napsána na základě (nevím, jak to říct) teroristického útoku, který se stal během koncertu Ariany Grande.💜💜💜💜

V médiích Skeet Ulrich jako Jacob Adams😏

Doufám, že se devatenáctá část líbila. Budu ráda za každé přečtení, hlas a komentář😉😘

Czechgirl03