A close person (CZ)

18

Už tam sedí. Na lavičce na kraji parku, jednu nohu má nataženou a tou druhou nervózně klepe o pískem pokrytou cestu. Vedle něj je ledabyle položená kytara z jasanového dřeva, kterou nosí posledních 5 dní. Oči nepřítomně hledí do země, ruce má opřené o kolena a prsty propletené. Celkově vypadá velmi nejistě, nesoustředěně a rozpačitě.

Zastavím se sotva půl metru od něj a čekám, až mě zaregistruje. Trvá to celých deset sekund, než se konečně postaví.

„Ahoj. Promiň, nevšiml jsem si tě," nahodí svůj typický sladký úsměv.

„Všimla jsem si," zasměji se. Když už to nepříjemné ticho trvá moc dlouho, obejdu jeho vysokou postavu a posadím se na druhý konec lavičky. Rychle se otočí mým směrem, poškrábe se na zátylku, až mám pocit, že si tam vyhrabe hrob. No, minimálně tam bude mít krvavé ranky.

„K-kde je Cole?"

„Zůstal dneska doma," je to velká úleva, říct po tolika dnech a lžích pravdu.

„Aha.. Tak začneme?" jen kývnu. Posadí se, chytne kytaru a začne na ní vybrnkávat jednoduchou melodii, kterou po něm ihned opakuji.

***

Uběhla celá hodina a půl. Nedokáži uvěřit, že jsem se toho dočkala, protože dnes to bylo otřesné. Byl celou dobu nervní, pletl si prsty na pražcích, nesoustředil se. Stále se opakoval a zadrhával. Dá se říct, že dnes jsem se nic nového nenaučila.

Mé prsty naposledy přejedou přes struny, mozek mi znovu naskočí do normálu a napnuté svaly na končetinách poleví.

„Super! Takže zítra?" zatleská a natáhne se pro láhev s vodou, ze které se následně napije. Dvě kapky utečou mimo ústa a teď se pomalu sesouvají k lemu jeho trička. Doslova je hypnotizuji, dokud se tekutina nevsákne do tmavé látky.

„J-jo. Hele, jsi v pohodě? Připadáš mi dost nervózní," optám se, když mu už potřetí vyletí vršek z dlaně.

„Ehm.. Jo. Ne. Chci říct nevím," povzdechne si a uvolní tak své napjaté tělo „Vlastně ne. Dneska mi pořád vrtá hlavou.. něco. No, vlastně ty."

„J-já," ukazováčkem se dloubnu do hrudi, abych trochu usvědčila svůj údiv.

„Jo.. Ehm, no.. Víš, prostě mám pocit, že už se známe dost dlouho," dlouho? Vždyť to nebude ani měsíc? Pro mě je "dost dlouho" třeba, nevím, minimálně 2 roky? Předkloní se a hledí do země. Sedí tak asi věčnost. Mám chuť se ho zeptat, jestli nezapomněl, o čem mluvil, když v tom konečně pokračuje, ale rozhodně ne tak, jak jsem čekala.

Opatrně se ke mně přiblíží, jeho prsty najdou ty mé a pak je proplete. Sedím jako přikovaná, neschopná slova. Cítím, jak se mi tělem postupně rozlévá příjemné teplo. Začíná tam, kde se naše kůže dotýká a končí až u konečků prstů na nohách. Ten pocit okamžitě mizí, když se jeho tvář přibližuje k té mé. Tělo mi ztuhne úplně jiným způsobem a v mozku zavládne zmatek. Ještě než se spojí naše rty se mu vysmeknu, udeřím ho do hrudi a postavím se.

„Proč to děláš?! Všechno si zkazil!" můj ryk se nese celým parkem. Slunce se s námi zase loučí. Vítr najednou zesílí, jako by chtěl dodat vážnost mým slovům. Otočím se pro kytaru, popadnu ji a přinutím mé nohy k pohybu.

„S-Sam!" jeho hlas odnáší vítr. Z tváří si odhrnu pramen vlasů a vydávám se domů. Nedokáži popsat věci, které se právě dějí v mém těle. Je to jako hurikán emocí, pocitů a myšlenek. Ale ze všeho nejvíc, pociťuji vztek, jen jsem ještě nerozluštila, jestli je mířený na mě nebo na toho blbce.

***

Potloukám se ulicemi. Přemýšlím o dnešku, o vysokém brunetovi, o jeho dlaních, o jeho očích plných čehosi, co nerozeznám, o jeho plných rtech, přibližujících se k těm mým, jeho roztomilý úšklebek při každém mém falešně zahraném akordu, o jeho-

„Samantho?" ten hlas by mě před dvěma roky přivedl k pláči, ale teď mě to jen zaskočilo. Prudce se zastavuji a hledím na muže v obleku, jenž stojí přede mnou a usmívá se, jako bych před očima neměla osobu, kterou byl. Tahle situace mi přišla až k smíchu. On, v saku, se špatně zavázanou kravatou, se stříbrnými hodinkami obepnutými kolem levého zápěstí. A naproti němu já, v špinavých hadrech z popelnice, s prošlapanými teniskami, mastné vlasy, jak se sluší a patří.

„Tati?" napodobím jeho hlas.

Co na to říkáte? Jak myslíte, že tohle shledání dopadne?

V médiích Danielle Campbell jako Samantha Kelly😏

Doufám, že se osmnáctá část líbila. Budu ráda za každé přečtení, hlas a komentář😉😘

Czechgirl03