Už tři hodiny přemýšlím co udělat.. Jestli mám být upřímná, tak o tom přemýšlím už dva týdny. Během této doby jsem se nepotkala jak s Colem, tak s Chrisem. Pomalu propadám depresi. Na jednu stranu si neskutečně moc přeji, aby se čas vzbouřil proti všem již existujícím zákonům a přetočil se o pár týdnů zpět. Do doby bez Chrise, bez bolesti a strachu, který jeho příchod způsobil. Ale pak je tu druhá strana, druhá část mého rozpolceného srdce, která touží po čase stráveném v parku s jeho zářivým úsměvem.
Snažím se přijít na rozumný způsob, jak všechno tohle vyřešit. S tím se mi aspoň trochu snaží pomoct Thomas. Chodí za mnou skoro každý den, který většinou trávíme vtipkováním a nekonečnými rozhovory a debatami. Občas jen tak sedíme na lavičce a tiše hledíme na kolemjdoucí. Známe se sotva pár týdnů, ale i přes tak krátkou dobu, se mi dokázal zatoulat až k srdci. A jsem si téměř jistá, že tam navždy zůstane.
***
„A co Chris?" optám se nervózně, když se spolu s Tomem posadíme na trávu v parku. Chvíli neodpovídá. Místo toho se soustředěně šklebí, aby správně rozložil velkou károvanou deku, na kterou následně položí proutěný košík. Nad tím se pousměji, protože se mi okamžitě vybaví představy třináctileté puberťačky, kterou jsem bývala. Přesně takhle jsem si tehdy představovala, že bude vypadat mé první rande. Jak naivní.
„Když se na tebe zeptám, tak odejde z místnosti," posmutní a pokrčí rameny.
„Aha."
„Sam, neber si to tak. Je to blb a jednou to pochopí," daruje mi povzbudivý úsměv a podá mi chleba se sýrem „Doufám, že ti bude chutnat. Vím, že jsi mi říkala, ať nenosím žádné buchty nebo koblihy, tak aspoň něco."
„Tome," povzdechnu si. Můj mozek se stále nedokáže ztotožnit s tolika přísuny potravy. Nemusím moc přemýšlet, abych mohla s jistotou pronést, že tolik jídla, kolik jsem snědla za poslední dva týdny, se mi nedostalo v předcházejících čtyřech letech. Mám pocit, že jen jím a hlavně, že Thomase o to jídlo obírám „Nemůžu. Vždyť je to tvoje. Měl by sis toho vážit a nerozdávat to," pokárám ho.
„Prosím tě. Jeden krajíc chleba, trošku másla a dva plátky sýra. Myslím, že tu ztrátu přežiju," uchechtne se, při čemž mi do dlaně vtiskne onen krajíc.
„Díky."
„Už mlč a jez," rozkáže a sám si kousne do své nadílky. Chvíli zkoumám sýr, načeš si ukousnu do toho lahodného pečiva. Nechápu, že se dá prožít taková slast nad něčím tak obyčejným. Přivírám oční víčka a užívám si chuť pečiva v kombinaci dalších dvou složek. Mé chuťové pohárky okamžitě zbystří a dožadují se dalšího sousta.
***
„Vážně moc děkuji," zašeptám, když si ubrouskem otírám rty a prsty.
„Vážně nemáš za co, Samantho."
„Neviděl jsi Colea?"
„Jo. Včera večer se procházel kolem toho trhu tady za rohem," prstem ukáže příslušným směrem. Chápavě přikývnu a lokty se opřu o posekanou trávu „Nechci ti radit ani nic podobnýho, ale podle mě, by jsi se měla vzchopit a promluvit si s ním. Nemůžeš se mu vyhýbat do skonání světa."
„A to říkal kdo?" vzhlédnu a při pohledu do potemnělých čokoládových očí si tiše povzdechnu „Já vím. Jen potřebuju ještě chvilku čas," objasním situaci.
***
„Dobrou noc, Sam," usměje se a pevně mě sevře ve své náruči. Dlaně položím na jeho záda a čelem se opřu o pevnou hruď, přičemž nenápadně vdechuji jeho osobitou vůni „Ty mě očicháváš?" Jejda.
„Ne?"
„No, dobře," zasměje se a odtáhne si mě na délku paže.
„Nesměj se," zamračím se, ale hned vzápětí mu daruji jeden ze svých upřímných zářivých úsměvů „Dobrou," zamávám a vpluji do uličky, známé taky jako můj barák.
Po několika málo přetočeních se konečně uvelebím - teda, v rámci možností - a snažím se usnout. Aniž bych si to uvědomovala, pokaždé když večer zavřu oči, už si nevybavuji kudrnatou hřívu spadající do kakaových očí a plné rty věčně zvlněné do úsměvu. Poslední dobou se zjevuje jen jedna tvář. Tvář Thomase.
***
Tak. Po delší době jsem zpět. Nebudu tady vypisovat svoje důvody proč a jak a bla bla bla, protože by to stejně nikoho nezajímalo.
V médiích Danielle Campbell a Dylen O'brien jako Samantha a Thomas❤😏
Doufám, že se vám dvacátá šestá část líbila. Budu ráda za každé přečtení, hlas a komentář😉😘
Czechgirl03
ČTEŠ
A close person (CZ)
FanfictionSamantha. Dívka, která to nikdy neměla jednoduché. Nikdy nedoufala, že by zítřek mohl být lepší. Osud ji do cesty zavál hodně nesnází, se kterými se musela poprat. Jednoho dne se střetne s chlapcem. Jeho život je pravým opakem toho jejího. Co se ale...