A close person (CZ)

16

Od onoho střetnutí v parku uběhly celé dva týdny. Každý den probíhal prakticky stejně. Ráno jsme se s Colem vydali k řece,  kde jsme strávili několik hodin. Odpoledne jsem seděla v parku ve společnosti vysokého bruneta. Cole nakonec, k mému překvapení souhlasil s tím, že mě bude doprovázet. Většinou se ale procházel kolem a tiše poslouchal mou snahu o první tóny. Chris mi už nazpíval. Nevím jestli to bylo kvůli blízkosti Colea nebo mému odmítnutí, ale chybělo mi to. Chtěla jsem zmírnit tu bolest, která mě nepříjemně tížila a tak, pro naše dobro jsem myšlenky týkající se všeho okolo nás zahnala do nejtemnějšího kouta mysli s přesvědčením, že to není důležité. Po hodině s ním jsme se s Colem vrátili mezi kamenné zdi paneláků. Tam, obklopeni hnilobou, plísní a pachem odpadků, jsme vyhrabali něco k jídlu a spořádali to. Nebyly to zrovna pestré dva týdny, ale každá chvíle vyplněná konverzací, Chrisem nebo Colem mi pomáhala k tomu, abych nemyslela na Jacoba. 

***

„Tak, jak se ti dneska líbilo moje hraní? Já osobně si myslím, že to byla hrůza, ale Chris říkal, že to bylo skvělé, takže... Bylo to skvělé!" uculím se a poskočím. Mám chvíle, kdy se chovám jako malé dítě. Stále mluvím, všemu se hihňám a neustále přemýšlím o blbostech jako třeba "Kdy budu potřebovat na záchod? Za půl hodiny? Deset minut?" a "Proč má dneska Cole tak hrozné vlasy? A ten beďar, co má na nose? Fůj! S tím musíme udělat rychlý proces." nebo "Za jak dlouho mi naroste nehet velikosti 52 centimetrů?". A nejhorší je, že ty otázky, které můj mozek vyprodukuje občas řeknu nahlas a Cole má z toho vždycky záchvaty smíchu. 

„Mohlo by to být lepší, ale hraješ teprve pár týdnů. Dej tomu čas," Cole mě jemně pohladí po zádech a daruje mi jeden ze svých vlídných úsměvů. Společně přecházíme přes přechod a dál podél výloh. Vítr mi dnes přijde více než příjemný, díky čemuž mi na rtech pohrává slabý úsměv.

***

Odbočuji do známé "temné" uličky, tiše přecházím k zadní zdi a dosedám na ručník. Z plic vyfukuji vzduch. 

„Dneska jsem totálně unavená. Asi je čas natáhnout bačkůrky, co říkáš?" optám se chlapce, sedícího vedle mě. Ze srandy do něj dloubnu loktem, ale hned vzápětí toho lituji. Hlasitý sten, vycházející z jeho úst mě zarazí. Jeho prsty okamžitě vystřelí k onomu postiženému místu a stisknou jej „Promiň," špitnu.

„Za prvé, není čas natáhnout bačkůrky a za druhé, omluva přijata," tiše se zasměje a rozhlédne se, jako by to tu neznal. Následuji jeho zrak i když přesně vím, co spatřím. Po mé pravici je pohozena velká kupa popsaných papírů, vedle je vyvrácená popelnice, z které čouhá několik kusů látky. Podél jedné stěny jsou postaveny tři obrovské kontejnery, ale ani ty nestačí k tomu, aby to tu bylo uklizeno a čisto. Po celé ploše je spousta bordelu, který lidé vyhazují z oken nad námi. Očima přelétnu k pravému rohu, u kterého sedí Cole. Nic než prach, štěrk a jeden malý papírek. Povzdechla jsem si nad mým domovem, ve kterém už tak dlouho žiji. Náhle se mi v hlavě objeví pohled na kus papíru. Srdce mi vynechá několik úderů, než se znovu přiměji k nádechu. Prudce otáčím pohled zpět do rohu a natahuji se pro odpadek. Při tom se nakláním nad Colem, který teď mlaskne na nesouhlas. Já ho ale plně nevnímám. Mé myšlenky mi hlavou kmitají neskutečnou rychlostí, ruce se nekontrolovatelně třesou, dech se zadrhává. Svou mysl snažně přemlouvám k tomu, aby se spletla, aby se mýlila. Narovnám se a zavřu oči. Chvíli takhle setrvám a následně sklopím zrak k onomu kusu papíru „Co to je?" tok mých myšlenek přeruší ta tři slova, ta otázka, kterou nedokáži zodpovědět. Roztřeseně pokrčím rameny, ale nevydám ani hlásku. Bez dalšího otálení otočím listem a pohlédnu na ta naškrábaná slova, napsaná černým inkoustem.  

                                                       Přijdu si pro tebe

Chtěla bych znovu poděkovat skvělé holce, kterou jsem poznala teprve nedávno, ale mám pocit, jako by jsem ji znala celý život. Je to opravdu úžasný člověk se kterým chcete být v kontaktu 24/7 💜💜

ANET, jsi někdo, koho bych nechtěla nikdy ztratit. Jsi jeden z mála lidí, kteří jsou pro mě nepopsatelně důležití a já jsem tak hrozně šťastná, že jsi se mi připletla do života. Takže ještě jednou.. DĚKUJI TI. Za tvojí existenci, za to, že si na mě vždycky vzpomeneš a za to, že jsi součástí mého života. DĚKUJI💜💜💜💜

V médiích Cole Sprouse jako Cole Stewart ❤😏

Doufám, že se šestnáctá část líbila. Budu ráda za každé přečtení, hlas a komentář😉😘