Harry syn Severuse

osmá kapitola-na ošetřovně

Annie koukala na dveře, kterými Severus odešel. Trvalo to celou věčnost, než se otočila zpět k Brumbálovi.
,,Albusi, myslíš, že bylo dobré to takhle na Seva vybalit? Přeci jen žil celá ta léta v domnění, že ho Lily nechtěla a navíc se dozvěděl, že má osmnáctiletého syna," řekla Annie a pozorovala Brumbála.
,,Annie zlato, možná to je pro tebe těžké, zvláště když byla Lily tvoje kamarádka, ale sama jsi řekla, že to musíme říci Severusovi co nejdříve, a tak jsem využil situace, když se tu objevil." Annie věděla, že má pravdu, udělali asi správně, že mu to řekli, ale i tak by byla radši, kdyby si před tím mohla promluvit s Harrym, v soukromí. Chtěl mu toho hodně říci, ale ne před Brumbálem.
,,Annie, proč jsi mi nikdy neřekla, že máma byla jasnovidka?" zeptal se a upřeně se na ni podíval.
,,Nechtěla abys to věděl, po mém narození v sobě objevila tyto schopnosti. Když jsem nastupovala sem do školy, k tobě, prosila mě abych ti to neříkala. Doteď vlastně ani nechápu proč," řekla a srdce se jí sevřelo, když pomyslela na svoji zesnulou matku.

,,Tolik mě to mrzí zlato," řekl, když viděl, jak posmutněla.,,Promiň, že jsem s tebou nebyl, když jsi to nejvíce potřebovala," řekl a podíval se na svoji dceru.
,,Ale to je v pořádku tati, tenkrát zrovna povstal Voldemort, chápala jsem, že musíš být tady a navíc jsem byla ráda, že jsi mohl dávat pozor na Harryho za mě," řekla a mile se na něj usmála. Brumbál jí úsměv oplatil. Tohle bylo snad poprvé od doby, co nastoupila do prvního ročníku, co mu řekla tati. Vždy mu říkala jenom Albusi či Brumbále, nechtěla, aby kdokoli věděl, že je to jeho dcera. Našlo se ovšem pár takových, co to věděli, někteří profesoři a samozřejmě Lily.
,,No já půjdu, na první den školy toho bylo myslím už dost," řekla, obešla stůl a políbila otce. Potom se s ním rozloučila a odešla. Jak jenom je asi Harrymu? Musí to být pro něj hrozně těžké. Věděla od Síria, že měl Harry svého otce, tedy Jamese velice rád. Upnul se na myšlenku, že James a Lily jsou jeho rodiče. Určitě je těžké se smířit s tím, že Severus je jeho pravý otec. Kdyby tu tak byl Sirius, určitě by to bylo jednoduší, povzdechla si. Spolu by to zvládli. Annie se vypravila do svých komnat, musela se ještě připravit na zítřejší vyučování.

Dva týdny byly celkem normální, Harry chodil na hodiny a cítil se už lépe. Největší problémy mu ale dělaly lektvary. Dřív je jen neměl rád, ale teď, když věděl, že je Snape jeho otec, prostě se nemohl donutit na ty hodiny docházet. Raději zůstával v knihovně či společenské místnosti. Věděl, že z toho budou problémy, ale nesnesl by, kdyby musel celou hodinu na něj koukat. Poslouchat jeho výklad látky. Když jednou byla opět hodila lektvarů, Harry zamířil do knihovny. najednou se mu zatmělo před očima.
,,Tak mí příznivci, blíží se den, kdy to všechno skončíme. Zanedlouho zabiji toho, který přežil. Zabiji tebe Harry Pottere," slyšel v hlavě, najednou už nic nevěděl, skácel se rovnou k zemi. Když se znovu probudil, ležel na ošetřovně.
,,To snad ne" zašeptal a snažil se rozpoznat lidi, kteří stáli kolem postele. Nakonec zjistil, že je to Annie, Brumbál a Snape.
,,Severusi, jak to, že nebyl Harry na hodině a co to vůbec znamená, že jsi ho od začátku roku na hodině ještě neviděl?" ptal se Brumbál. Snape se zrovna chystal mu odpovědět, když se do rozhovoru vmísila Annie.
,,Už ses probudil Harry?"
Harry se chtěl posadit, ale zatočila se mu hlava. Opět si lehl.
,,Pomalu Harry, praštil jsi se do hlavy," tak proto se mi tak točí, řekl si v duchu.
,,Co se stalo?" zeptala se Annie a starostlivě na něj koukala.
,,Nic co by se nikdy nestalo, Annie. Jenom..." Harry to nechtěl říkat, když byl na ošetřovně i Snape, ale Brumbál mu nedal na výběr.
,,Co jenom, Harry?"
,,Když jsem šel do knihovny, najednou se mi zatmělo před očima a slyšel jsem ho."
,,Co říkal?" najednou to nebyl Brumbál kdo promluvil, ale Snape. Harry se na něj podíval, ale nebyl schopen promluvit, co tu vlastně dělá? Už to ví?
,,Harry?" promluvil opět Brumbál.
,,Promiňte, zamyslel jsem se," řekl Harry a omluvně se na Brumbála podíval.
,,Já vím Harry," řekl a upřeně se mu podíval do očí. Sakra nitrozpyt, pomyslel a když Brumbál přikývl věděl, že má pravdu.
,,Harry?" zkusil znovu a tentokrát se odpovědi už dočkal.
,,No říkal, že se blíží den, kdy to všechno skončí, kdy zabije toho který přežil, ale potom řekl něco divného. Řekl ,den kdy zabiji tebe Harry Pottere'. Jakoby mluvil přímo ke mě, ale to přece není možné, ne?" zeptal se a čekal, že mu Brumbál odpoví. Ale to, co viděl v jeho očích se mu moc nelíbilo. Byl tam strach, strach z toho, co právě slyšel.
,,Harry, nejspíše to pravda bude. Voldemort si uvědomil to, čeho jsem se tak bál. Uvědomil si, že je jisté spojení mezi vámi. Musíme zabránit tomu, aby tě začal ovládat. Víš co se stalo na Ministerstvu, když povstal. Tenkrát tě posedl protože jsi byl blízko, ale když si uvědomil to, jak jste propojeni." Nakousl Brumbál a Harrymu se udělalo špatně od žaludku.
,,Myslíte, že by to mohl zkusit znovu? A tentokrát by nemusel ani stát přede mnou?"
,,Ano Harry, přesně toho se bojím." Harry zavřel oči, tohle nejde. Tenkrát by nejradši umřel, sám se divil, že to dokázal přežít. Jestli se něco podobného stane znovu, co když mě donutí někoho zabít? Rona, Hermionu či dokonce Brumbála? Ne, to ne, radši odejdu, nemůžu je přeci ohrozit.
,,Tak to ať tě ani nenapadne," zazněl Brumbálův hlas a Harry s leknutím znovu oči otevřel. ,,Harry, útěk ničemu nepomůže. Zvládneme to, spolu. Dokážeme to spojení mezi vámi přerušit. Ty to dokážeš, jenom s malou pomocí svého otce," řekl a podíval se na Severuse. Takže to ví, napadlo Harryho. Takže to ví a nic neudělal, nesnažil se s ním mluvit, prostě nic.
,Myslíte nitrobranu, profesore? Ale víte, že to už jsme zkoušeli, Potter není dost silný aby tohle zvládl. A navíc proti Voldemortovi je to v celku zbytečné. Víte, že já musím vždy vypít lektvar když jdu k němu a i tak kolikrát nevím zda ze mě už něco nedostal."
,,Máš pravdu Severusi, nitrobrana není dosti účinná, ale vymyslel jsem něco jiného. Naučíš tady Harryho nitrobranu, aby ji uměl tak perfektně jako já či ty. A k tomu ho naučíš ten lektvar a budeš mu ho každý den podávat, pro jistotu. Víš jaké by to mělo následky, kdyby se mu Voldemort trvale dostal do hlavy," řekl a vypadalo to, že už je rozhodnuto. Harry ležel a koukal na ně. Najednou to nemohl vydržet. Vyskočil z postele a vstal. Sotva si stoupl zase se mu zatočila hlava a už se sunul k zemi. Naštěstí ho na poslední chvíli zachytil Severus, který stál nejblíže. Opatrně ho položil zpět na postel. Harry se po chvíli opět probral. Sakra, zaklel.
,,Harry, co to vyvádíš?" zeptala se Annie.
,,Mluvíte o mě, jako bych tu vůbec nebyl. A upozorňuji vás, že nebudu cvičit nitrobranu a ani se učit nějaký lektvar. Prostě nebudu s ním v jedné místnosti sám!" řekl a otočil se k němu zády. Možná by to i strpěl, věděl, že se to musí naučit. Vydržel by s ním sám, ale jenom pokud by nevěděl pravdu. Jenže tu už ví, ví jí bůh ví jak dlouho a nic mu neřekl. Nepokusí se s ním promluvit a to mu vadilo ze všeho nejvíc. Ani si to neuvědomil a měl v očích slzy. Tak to teda ne, nakázal si v duchu. Přeci nebudu brečet, nestojí mi za to.
,,Harry?" řekl Brumbál.
,,Nelezte mi pořád do hlavy!" vyštěkl na něj Harry. Najednou si uvědomil svoji chybu, byl tak naštvaný na Snapa, sám na sebe a teď si to vylil na Brumbálovi.
,,Takhle s ním nemluv," vyjela najednou Annie, která byla doteď potichu.
,,Omlouvám se, ale jak by bylo tobě?" zeptal se a najednou ho něco napadlo.
,,Annie, nemohla bys mě tu nitrobranu učit ty?" zeptal se s nadějí v hlase. Snape to celé poslouchal a najednou ho bodlo u srdce. ,Proč ho Harry tak nenávidí?' Znovu promluvila Annie. "Harry, ráda bych tě to učila, jenže nikdo to neovládá tak, jako Severus. Chápu tvoje problémy s ním, ale pochop, pokud nechceš, aby se ti znovu Voldemort dostal do hlavy, nezbývá ti nic jiného. Je to jediná možnost," řekla a sledovala, jak je Harry na vážkách. Souhlasil by, jenže on mi nic neřekl, zalitoval v duchu zase.
,,Fajn, když nemám jinou možnost," řekl Harry a podíval se na Brumbála, Snapa ignoroval. Ale jemu se hrozně ulevilo. Konečně bude mít možnost si s ním nerušeně promluvit. Kdykoli ho potkal na chodbě a chtěl s ním mluvit, Harry urychleně změnil směr, jenom aby se mu vyhnul. Teď bude mít možnost mu všechno vysvětlit.