Harry syn Severuse

čtrnáctá kapitola-Hagrid

  Když došli k Hagridově hájence už tam Hagrid stál a vyhlížel je. Jakmile byli všichni, zavedl je do zapovězeného lesa, ale šli jenom po okraji až došli k místu, kde byla klec s podivně vyhlížejícím ptákem. Hagrid počkal, až si všichni stoupnou dokola kolem klece a spustil.

"Charakteristické pro Šosáky je barevná hlavička s plným a zakulaceným zobákem a jemnou žlutou chocholkou. V průměru dorůstají Šosáci velikosti 15 cm. Samičky mívají lehce narezavělou barvu křídel v mládí. Je to pták velmi klidný a plachý. Na svobodě se dožívá přibližně 20ti let, v zajetí je to podstatně méně, asi tak 15ti. Živí se menšími rybkami a hmyzem. Žádné zvláštní schopnosti nemají. Vydávají skřehotavé pípání, s nímž se mezi sebou dorozumívají. Žijí v hejnech, neumí žít osamoceně. Své partnery nikdy nemění a pokud se stane, že o svého partnera přijdou, už nikdy si jiného nenajdou. (Tomu se říká věrnost, ne jako u lidí.) Žijí v korunách stromů, aby se schovali před dravci, pro které jsou hlavní menü v jídelníčku, díky tomu jsou v rejstříku ohrožených druhů.V našem kouzelnickém světě se k ničemu nevyužívají. Jeho peří se sice dá použít v lektvarech, ale už se našla naštěstí náhrada, takže vybíjení kvůli peří Šosákům nehrozí," dořekl svůj výklad.
Ještě chvíli trpělivě odpovídal na otázky některých žáků a pak je všechny propustil. Harry, Ron a Hermiona ovšem neodešli. Byly domluvení s Hagridem, že se u něho po hodině ještě chvíli zdrží.

"Už jsem myslel, že se ani nezastavíte na čaj," káral je Hagrid.
"Hagride, promiň, ale bylo toho trochu moc," řekla Hermiona a pohledem sklouzla na Harryho.
"No jo, na začátku roku je toho vždycky moc," řekl a začal jim na stůl skládat hrnky s čaje.
"Jo Harry, všecko nejlepší k narozeninám," řekl a usmál se.
"Děkuji Hagride."
"A co říkáte na moji hodinu? Bylo to alespoň trochu zajímavé?" zeptal se Hargid a bylo vidět, že mu na odpovědi velice záleželo.
"Senzační Hagride," řekla Hermiona a Ron s Harrym se přidali.
"Opravdu, tahle hodina byla jedna z nejpříjemnějších." Bylo na Hagridovy vidět, že je šťastný za chválu, kterou mu trojice řekla. Dlouho tam ještě s Hagridem seděli a povídali si. Harry se cítil dobře, s Hagridem se cítil fajn, vzpomínal na ten první den, kdy ho potkal. Tenkrát vyrazil dveře na majáku, kam musel jít se strýcem a tetou. Dudleymu přičaroval ocas a Harry tenkrát dostal svůj první dort k narozeninám. Tenkrát bylo všechno jinak.

Když se konečně vrátili na hrad, bylo už skoro poledne. Rychle vyběhli do pokojů odnést si věci a zamířili do hlavní síně na oběd. Po obědě už neměli žádnou hodinu. Měli mít ještě Přeměňování, jenže McGonagalová si musela něco zařídit, a tak jim hodina odpadla. Nebylo to ovšem tak jednoduché, McGonagalová jim zadala úkol, který jí měli odevzdat hned další hodinu a to bylo zítra. Měli najít všechny podrobnosti o kouzle Immuto ferina. Bylo to nebezpečné kouzlo, zakázala jim ho zkoušet, ale měli zjistit vše, co o kouzle najdou. I kouzlo Immuto ferina, což znamená přeměna zvířete v člověka, se může pěkně zvrtnout. Trvalo jim skoro dvě hodiny než našli tolik materiálu, aby to McGonagalové stačilo. Hermiona měla ještě hodinu kouzelných čísel, a tak se musela odebrat do učebny. Ron se ztratil někde v uličce brankáře - famfrpál. Zrovna měl v ruce knížku ,Jak být dobrým brankářem aneb vše pro famfrpál'. Harry už té knihovny začínal mít dost, a tak se vydal zpět do společenské místnosti. Najednou se zastavil.
"Pottere, dlouho jsem se ti neozval, že? Brzy přijde ten den, kdy to všechno skončíme," tentokrát ten hlas nejen slyšel, ale měl pocit jako by to říkal sám. Začínala se mu motat hlava, stávalo se to vždy, když mu Voldemort vstoupil do hlavy. Rychle, ovšem trochu nemotorně vyrazil. Věděl přesně kam jít.