Harry syn Severuse

sedmnáctá kapitola-nitrozpit

Opět nastal den, kdy musel Harry zamířit do sklepení na nitrobranu. Trochu se začali sbližovat se Snapem, ale i tak se mu tam moc nechtělo. Když došel ke dveřím, nejistě zaklepal.
"Dále," ozvalo se poněkud netrpělivě. Harry vešel a zavřel za sebou dveře, jeho otec seděl za stolem a netrpělivě ho pozoroval.
"Dobrý den profesore," řekl Harry a podíval se na něho. Když viděl jeho pohled, uvědomil si, co řekl.
"Omlouvám se Severusi," řekl trochu nejistě.
"V pořádku Harry. Tak konečně začneme se cvičením, souhlasíš?" Harry přikývl a přešel blíže ke stolu, za kterým seděl otec.
"Takže, řekneš mi tentokrát, jestli si pamatuješ, co je nejdůležitější při nitrobraně?" řekl a pokynul Harrymu, aby si sednul.
"No nejdůležitější je mít čistou mysl a umět si vyprázdnit hlavu," řekl pohled stále upírajíc na Severuse.
"Správně, tak myslím, že nejlepší bude začít se cvičením. Nemáme moc času Harry, podle toho, o co se nedávno pokusil Voldemort," Harry přikývl a když Severus vstal, tak ho následoval.
"Tak Harry, postav se tady naproti mně," řekl, ale nejdříve mávnutím hůlky odstranil všechny lavice, aby měli dost místa.
"Jsi připraven?"
"Ano," řekl trochu nejistě.
"Hlavně nezapomeň, co máš dělat. Snaž se mě, co nejdříve vyhodit ze své hlavy. Později až to budeš ovládat dokonale, už budeš schopen mě do své hlavy ani nepustit a to je náš cíl. Takže začneme?" zeptal se a sledoval Harryho. Zahleděl se mu do očí, bylo hodně možností jak použít nitrozpyt,buď kontaktem očí nebo pomocí hůlky, ale Snape se rozhodl pro mírnější způsob. Pozorně se Harrymu zahleděl do očí a najednou viděl všechny jeho vzpomínky i myšlenky.
Harry jako dítě u Dursleyových, nekonečné provokování jeho bratránka...

Harry byl ve škole, hodina lektvarů, Snape ho káral za nepovedený lektvar...

Harry se pořád nebránil, neměl dost sil. Severus se hrabal v jeho vzpomínkách. Ani se nedivím, že mě nesnáší, blesklo mu hlavou. Najednou narazil na něco zajímavého. Když narazil na tuhle vzpomínku, cítil, že se ho Harry snaží vyhodit, o to víc ho to zajímalo. Prohloubil kontakt mezi nimi.

Harry seděl na posteli a v ruce držel dopis od Brumbála. Psal v něm, že přikládá dopis od Lily, který si u něho schovala. Harrymu se třesou ruce. Opatrně otevírá dopis a začíná ho číst.

Severus je tvůj otec...musíš se s ním sblížit...nic o tobě nevěděl...milovala jsem ho...
on o mě nestál...nikdy tě nepřestanu milovat...omlouvám se...Brumbál ti pomůže mu to říct...
musíte se sblížit..pomůže ti zabít Voldemorta...bez něho ho neporazíš...

Najednou vypadl z jeho myšlenek, aniž by ho Harry donutil. Harry se zhroutil na zem a v očích měl slzy. Podíval se na Severuse, nechtěl aby to viděl. Přesně proto se bál něco takového trénovat zrovna s ním. Podíval se do země, nemohl se na něho už dívat. Začal se pomalu sbírat ze země, když ucítil na ramenou jeho ruce. Zvedl k němu oči.
"Harry, myslím, že bychom si měli promluvit," řekl tónem, který nesnesl odmlouvání. Zavedl Harryho na křeslo, na kterém seděl předtím. Místo, aby si Severus sedl zase za stůl, jako předtím, sedl si do křesla vedle Harryho. Natočil ho k sobě, ale Harry se na něho nepodíval, koukal do země. "Harry, viděl jsem tvoji vzpomínku na dopis od Lily, to jistě víš. Teď ode mě bude znít divně, vím že jsi mě vždy nesnášel a byla to hlavně moje chyba. Choval jsem se k tobě hnusně. Když jsem viděl tu vzpomínku, cítil jsem se hrozně. Ani jsem si moc neuvědomil, jak ti asi bylo, když jsi to zjistil," řekl, ale Harry se na něho pořád ještě nepodíval.
"Když jsem to zjistil, byl jsem v šoku, naštvaný, že mi to Lily neřekla, ale potom, co mi řekla Ann jsem to docela pochopil. Abych ti to vysvětlil, když jsme ještě chodili do školy a já chodil s Lily, zaslechl jsem rozhovor mezi Lily a Ann. Bavili se o tom, že se k Lily nehodím a potom řekla Lily, že měla Jamese vždy ráda a to já už nevydržel a utekl jsem," tentokrát se na něho Harry už podíval a to dodalo Severusovi odvahu.
"Po tom, co jsem Lily s Ann slyšel, jsem se jí vyhýbal, bál jsem se toho, co mi chce říct. Až teď jsem se dozvěděl, že mě milovala a Jamese měla ráda pouze jako kamaráda, ale tenkrát, když jsem to slyšel, mi to zlomilo srdce. Vyhýbal jsem se jí a nedal jí možnost, aby mi řekla, že je těhotná. Ani nevíš, jak si to vyčítám. Celých těch 18 let mám syna a nic jsem o něm nevěděl. Ale nejvíce ze všeho mě mrzí, že jsem se k tobě tak choval. Vylíval jsem si zlost na tobě. A za to se ti chci omluvit." Severus skončil a pohledem hypnotizoval svého syna. Harry nevěděl, co dělat, ale to, co mu Sev teď řekl, na něho zapůsobilo. Najednou udělal něco, co by Severuse ani nenapadlo. Vstal a objal ho. Netrvalo to dlouho a zase se od něho rychle odtrhl, ale i to stačilo.
"Děkuji, že jsi mi to řekl, pardon, že jste mi to řekl," opravil se rychle a podíval se svému otci do očí. Poprvé viděl, že se Severus usmál.
"Harry, pokud chceš, můžeš mi klidně tykat, byl bych šťastný, ale k ničemu tě nenutím, je mi jasné, že oba potřebujeme čas."
"Děkuji ti otče," řekl Harry hodně nejistě. Severus se na něho chvíli díval a přemýšlel, jestli se nepřeslechl, ale když viděl jeho pohled došlo mu, že to opravdu řekl.
"Harry," řekl a vstal. Objal svého syna, konečně ho pořádně objal. Stáli tak ještě hodnou chvíli, když ho Severus pustil.
"No myslím, že jsme dnes zase nic neudělali," řekl trochu káravě.
"Ale ano udělali," opravil ho Harry a podíval se mu do očí.
"Pokud chceš, můžeme se sejít zítra místo za týden," řekl Severus a čekal na jeho reakci.
"Rád, tati," opět to řekl váhavě, ale tentokrát slyšel v tom oslovení i jistou samozřejmost. Severus vzal ze stolu lahvičku s lektvarem.
"Na vypij to," řekl a lektvar mu podal. Harry se ani nezeptal, co to je a hned to vypil, prázdnou lahvičku vrátil otci do rukou.
"Myslím, že už toho bylo pro dnešek dost. Asi by ses měl vrátit do nebelvírské věže." Harry přikývl a vydal se ke dveřím, tam se zastavil a otočil se
"Dobrou noc tati," řekl a usmál se.
"Dobrou synu," to bylo poprvé, co ho takhle oslovil. Harry se usmál ještě víc a odešel, dokonce i Severus se usmíval. Pokrok, udělali jsme veliký pokrok, řekl si Severus.