Harry syn Severuse

třináctá kapitola-lektvary

Harry došel do společenské místnosti a jak předpokládal, tak na něho Ron s Hermionou stále čekali. Sotva ho spatřili, tak spustili.
,,Tak jaké to bylo? Co Snape? Mluvili jste spolu?" Haryy si nejdříve sednul a potom jim všechno řekl. Jak na Snapa v kabinetě vyjel, co se dělo u Annie i to, že se domluvili, že si budou říkat křestním jménem. Řekl jim vše, kromě toho, že je Annie dcera Brumbála, to jako jediné si nechal pro sebe.
"Ach Harry, jsem ráda, že to tak dopadlo," vydechla Hermiona. "To znamená, že začneš zase chodit na lektvary?"
"Nejspíše ano, myslím, že jsem mu to slíbil," řekl a podíval se na Rona, který zatím mlčel. Chvíli si ještě povídali o tom, co dnes zažili, ale když se většina jejich témat najednou stočila na Snapa tak to ukončili a šli spát.

Harry ležel na posteli a nemohl usnout, slyšel jak Ron pravidelně oddechuje, a tak mu bylo jasné, že ten už spí. Vstal a sedl si na okno. ,Jak to jenom bude dál?' ptal se sám sebe. Byl rád, že si konečně promluvil se Severusem, jak mu má ode dneška říkat, ale cítil se divně. Donedávna když myslel na rodiče, viděl před sebou Lily a Jamese, ale teď když na ně myslí, najednou už Jamese nevidí. Objevuje se mu Snape. Byl zmatený, nevěděl co cítit. Annie mu dnes opravdu pomohla i tím, co mu vyprávěla. Skutečně alespoň z části věděla, jak se Harry cítí, ona taky otce poznala až tady ve škole, jenže věděla, kdo její otec je, Harry si celý život myslel že je synem Jamese Pottera a najednou zjistil, že tomu tak není. To bylo to, co ho zraňovalo. Chvíli ještě seděl na okně, ale nakonec se sebral a znovu ulehl do postele. Asi po půlhodině spokojeně usnul.

Když seděli ráno u snídaně, Hermiona vytáhla rozvrh.
"Tak jako první máme Bylinkářství a pak lektvary," řekla a podívala se na Harryho. Věděl, co má na mysli.
"No jo, dnes s vámi na hodinu půjdu, snad to nějak vydržím," řekl a podíval se ke stolu profesorů. Snape se na něho díval, upřeně ho pozoroval, až se Harry cítil nesvůj, rychle se otočil. ,Jak dlouho už na ně asi hledí?' ptal se sám sebe. Rozhodl se, že už se tam neotočí. Rychle dojedli a vydali se na hodinu. Bylinkářství jim vždy uteklo rychle, najednou tu byla doba, kdy se měli vydat do sklepení. Harry si najednou nebyl jistý, zda tam chce jít, ale už to slíbil. Když čekali pře učebnou, dokud Snape neotevře, byl nervózní.
"Harry, jak je?" zeptala se starostlivě Hermiona. Než ale stihl odpovědět, promluvil někdo jiný. "Á,Potter, tak ty jsi se vydal taky na hodinu. Pozor všichni, dorazí vyvolený," vykřikl Malfoy a se svými kumpány si stoupl před Harryho.
"Tak co Pottere, cítíš se dobře?" napodobil hlas Hermiony a všichni kolem se rozesmáli.
"Tak dost!" ozval se hlas ode dveří.
"Dovnitř," řekl hlasem, který nesnesl odpor. Všichni procházeli kolem něho do učebny. Severus byl rád, že tam viděl Harryho, ale nelíbilo se mu, jak s ním Malfoy mluvil. ,To se k němu takhle choval vždy? Proč jsem si toho nevšiml?' ptal se sám sebe. Když Harry procházel kolem něho, na okamžik se střetli pohledy, ale potom Harry rychle pohled odvrátil. Severus za nimi zavřel a vydal se ke katedře.
"Takže dnes si umícháme lektvar zvaný Visio futura, zjednodušeně řečeno je to lektvar, který z vás na hodinu udělá jasnovidce. Tady na tabuli máte postup a suroviny, pusťte se do toho," řekl a opět, jako vždy, začal procházet mezi lavicemi. Harry měl problémy se soustředit, když kolem něho Severus pořád chodil. On jako by to vycítil rychle změnil směr a začal chodit mezi druhou řadou, k Nevillově smůle zrovna tou jeho.
"Tento lektvar je jeden z nejlehčích, takže by s ním nikdo neměl mít problémy, dokonce ani Longbotom," dodal a už po zbytek hodiny mlčel. Když se blížil čas, kdy hodina měla končit, opět promluvil.
"Lektvary byste už měli mít hotové, nalijte je do lahviček a přineste mi je," řekl a sedl si za stůl. Jednotlivě k němu přicházeli žáci a lektvary předávali, on si zatím odškrtával jména a kontroloval zda má lektvar slabě fialovou barvu, jak má mít. Všichni měli lektvar správně, kromě Nevilla.
"Pane Longbotone, vy ho máte sytě fialový místo slabě. Kolik jste tam dal té šalvěje?" zeptal se tak hrubě, že mu Nevill nebyl schopen odpovědět.
"No myslím, že to bylo víc jak špetka. Připravil jste Nebelvír o 5 bodů," řekl a pohledem poslal Nevilla pryč. Když se na řadu dostal Harry, snažil se na Severuse moc nedívat, ten ho rychle propustil, radši ani nic neříkal. Když odcházel od stolu, tak mu Malfoy podkopl nohy. Harry jak dlouhý tak široký skončil na zemi, ale k jeho smůle před ním byl stůl, a tak se lehce uhodil, Severus hned vyskočil.
"Malfoy, co to do vás vjelo? Strhávám Zmijozelu 20 bodů, takovéhle chování trpět nebudu ani u svých studentů, okamžitě vypadněte, než si to rozmyslím," řekl a sledoval výraz v Dracově tváři. Tohle bylo poprvé, co Snape vzal body vlastní koleji. Rychle radši zmizeli ze třídy. Najednou Harry se Severusem osaměli. Hermina s Ronem na něho čekali venku, takže tu byli sami. "Harry," vyslovil poprvé jeho jméno. "Jak je?" zeptal se a pomohl mu na nohy.
"V pohodě, profesore," řekl automaticky Harry. Harry si ani neuvědomil, že mu zase řekl profesore dokud se na něho Severus upřeně nezadíval, on se tím ale zastrašit nenechal.
"Pane, neměl jste si strhávat body ze své koleje, promiňte, že to tak řeknu, ale tohle bylo snad poprvé. Budou si myslet, že začínáte tát k Pottrerovi," řekl a snažil se, aby jeho hlas zněj jedovatě, jako by napodoboval jeho.
"Harry, mě je jedno, co si budou myslet, tohle Malfoy už opravdu přehnal," řekl a podíval se mu na hlavu.
"Opravdu ti nic není?" zeptal se ještě jednou.
"Ne," zopakoval Harry a rychle se omluvil, že na něho čekají venku kamarádi a odešel.
"Co se stalo?"ptal se Ron.
"Nic, jenom právě Snape strhl ze své koleje 20 bodů."
"Co?" vyhrkli oba. Harry se usmál a vše jim dopodrobna vysvětlil. Zbytek dne utekl celkem rychle. Měli už jenom Přeměňování a Péči o kouzelné tvory. Na tuhle hodinu se Harry těšil.