Šepot chtíče | Tomione ✔

Kapitola devátá

Ve společenské místnosti panoval klid a ticho - aby také ne, hodiny před pár minutami odbily druhou hodinu ranní. Místnost byla opuštěná, až na zamyšlenou brunetku sedící v pohodlném křesle.

Byla to Hermiona. Usnula a její nehybná paže se natahovala pro knihu, kterou nikdy nesebrala. Bylo to poprvé, co Hermiona Grangerová usnula při čtení knih. Bylo toho na ni moc.

Zatímco klidně oddechovala, oheň plápolal v krbu a lechtal ji na tváři, se otevřely dveře z chlapeckých ložnic.

Sebastian se opřel o zábradlí kulatých schodů a s pohledem upřeným z okna si povzdechl. Tolik se chtěl vydat do druhého patra, ale kdyby to udělal, zničilo by ho to.

V tom mu pohled padl na plápolající krb. Přimhouřil oči, aby rozpoznal postavu sedící v křesle. Poznal ty divoké kudrliny.

Potichu přešel k Hermioně a klekl si k boku křesla, aby se nepopálil o divoké plameny. Jemně uchopil mezi prsty loknu, jenž dívce padala do obličeje a se soustředěným výrazem ji Hermioně zastrčil za ucho. Když se usmála, také se usmál; přál si vědět, o čem se jí zdá.

Jen jeden jediný pohyb zapříčinil, že kniha ležící na zemi zašustěla a listy stránek se otočily ke stropu. Byl to ten zvuk, který dokázal Hermionu probudit; ani vrzání schodů, ani plápolání v krbu, ani praskání dřeva, ani Sebastianův hlas, ale listování knihy.

Zašklebila se do světla plamenů a obličejem se zavrtala do kůže, jíž bylo křeslo potaženo. Sebastian propukl v tichý smích a jemně Hermionu pohladil po paži. ,,Vstávej, ma chère, dokud ještě nemáš zkřivená záda."

Z Hermionin úst se vydralo cosi mezi zachraptěním a zasténáním, což vytvořilo na Sebastianově smutné tváři další úsměv. ,,Tak pojď, odnesu tě do postele," rozhodl a s elegancí víly, jejíž krev mu kolovala v žilách vzal Hermionu jemně do náruče.

Hermiona ho sice objala okolo krku, ale cosi nesrozumitelně zamumlala.

Sebastian ji věnoval zmatený pohled. ,,Cože?"

Hermiona si odkašlala a ospalým hlasem Sebastiana poučila o jednom z mnoha kouzel Bradavic. ,,Schody do dívčích ložnic jsou začarované, Sebastiane. Kluk se tam nedostane."

To nebyl pro Sebastiana žádný šok. ,,Neboj se, taky tě nenesu do dívčích ložnic. Lehneš si do mojí postele a já budu spát na zemi," oznámil ji.

,,Ne, to ne," zakroutila hlavou, ,,pusť mě, dojdu tam sama." Po dalších slovech a mumlání Hermionu neochotně postavil na nohy.

,,A já chtěl být gentleman," ušklíbl se Sebastian a pozoroval svou kamarádku. Hermiona se zmateně rozhlédla po svém okolí a byla překvapena tím, kde je. Hned jak se rozpomněla, oči se jí rozzářily.

,,Musím dočíst tu knihu," rozhodla hlasem, který měl být pevný - ovšem konec věty byl ozdoben zívnutím.

Sebastian zůstal stát s ústy dokořán. ,,To si děláš legraci," vydechl nakonec a vrhl se po knize, jež se stále válela na zemi. ,,Vypadni do postele!"

Hermiona zavrčela, když Sebastian zvedl knihu nad hlavu. ,,Koukej mi ji vrátit!"

,,Jsi unavená, Hermiono. U toho krbu sedíš už od doby, co jsme přišli z famfrpálového zápasu," vyčítal dívce Sebastian.

,,Nic nechápeš," zavrčela Hermiona, ,,je to životně důležité."

Sebastian si nevěřícně prohlédl nasupenou dívku, jejíž prsty stále tápaly po knize. ,,Nic nechápu? Tak to pardon, slečno Všechno-vím-všechno-znám, určitě jsi toho zažila daleko více než já!"

Hermiona zkameněla v pohybu a hlas ji zradil, což chlapce ihned bodlo u srdce. ,,Hermiono, promiň, já to tak nemyslel."

,,Ale myslel," povzdychla si Hermiona a unaveně si protáhla obličej, ,,chápu to, musím být k nevydržení a omlouvám se. Znáš ten pocit, kdy ti někdo chybí a ty jsi kousek od něj a zároveň tak vzdálený?" zeptala se. Myslela tím samozřejmě Rona, kterému patřilo její srdce. Také Harryho, kterému slíbila pomoc až do úplného konce. Ginny. Freda. George. Všechny.

Tentokrát to byl Sebastian, koho zradil hlas. ,,Myslel jsem, že mě nikdy nikdo nepochopí," vydechl s roztřeseným hlasem a vypadal, že nemá daleko do pláče.

Hermiona na nic nečekala. Objala ho kolem krku, zatímco on ji pevně přitiskl k sobě. Celý se třásl a když Hermiona zaslechla první vzlyk, nechala Sebastiana, aby se z oné bolesti vybrečel. ,,Jestli si o tom chceš promluvit, poslechnu si tě," ujistila ho.

Když se po chvíli odtáhl, otřel si nos do hřbetu ruky a přikývl. Posadil se tedy na měkký rudý koberec, zatímco se Hermiona na jeho žádost usadila zpět do koženého křesla. ,,Jak jistě víš, Zmijozelův dědic před dvěma lety otevřel Tajemnou komnatu. Studenti začínaly kamenět, nikdo nebyl v bezpečí. Jako tehdejší prefekt jsem měl na starosti obranu mudlorozených i míšených studentů, mezi kterými byla i jedna havraspárská dívka," započal své vyprávění a bylo vidět, že bojuje sám se sebou.

,,Bude to znít jako klišé z nějakého románu, ale zamiloval jsem se do ní. Byla tak křehká, stydlivá a nejistá, že jsem měl narůstající tendenci ji chránit. Přátelé okolo nás se stali objetí té obludy žijící v Tajemné komnatě a každým dnem počet objetí narůstal. Jako kdybych byl součástí té hrozné mudlovské války, která venku ničí svět. Jednou v noci jsem zaslechl křik; běžel jsem tím směrem, ale bylo pozdě. Láska mého života ležela na zemi a nehýbala se. Nejdříve jsem si myslel, že se pouze proměnila v kámen, ale byla mrtvá," dokončil a po tvářích se mu kutálely slzy.

Hermiona si nejistě klekla naproti Sebastianovi a roztřesenou rukou ho pohladila po vlasech. ,,Udělal jsi vše, co jsi mohl," chlácholila ho.

,,Právě že neudělal," popotáhl chlapec, ,,dnes má výročí smrti a já nemám ani odvahu k tomu, abych zvedl ten svůj zadek a šel se za ní podívat."

Hermiona neváhala ani chvíli. Vytáhla svého kamaráda na nohy a nepouštěla jeho dlaň. ,,Půjdeme tam spolu, co na to říkáš? Nechám vám soukromí a budu čekat někde stranou."

Sebastian se chabě usmál a stiskl Hermioninu ruku. ,,Jsi snad ta nejlepší kamarádka, kterou jsem kdy měl."

Oplatila mu úsměv a lehce ho políbila na tvář. ,,A ty jsi můj nejlepší kamarád, z minulosti."

,,Občas jsi vážně divná, víš to?" zasmál se Sebastian a společně s Hermionou vykročil z nebelvírské společenky.

Možná byla Hermiona divná, ale ani zcela ne tak, jako vše co zažívala. Procházela se Sebastianem nočním hradem, dokud nezastavili před vstupem do dívčích umýváren ve druhém patře.

To co Hermiona spatřila uvnitř, ji trhalo srdce na kusy. Uršula Alžběta Warrenová, za jejích dob již známá jako Ufňukaná Uršula tiše vysedávala na okně v umývárnách. Jakmile se však otočila a spatřila svého milého, oči se ji zalily slzami. Tentokrát to však byly slzy štěstí.

Sebastian taktéž brečel, když se své zesnulé dívce omlouval za ty měsíce, kdy se jí vyhýbal ze strachu, že by nezvládl pohled na ni. Chápala to a pro Hermionu bylo krásné sledovat Uršulu, po tolika letech jejího fňukání, šťastnou.

Když Hermiona pomyslela na Toma Raddlea, který mohl za zničení Uršulina života, zmocnil se jí hněv. Teď ho doopravdy nenáviděla.

×××

Kdo to ještě neví, rozhodla jsem se kapitoly vydávat i v úterý, jelikož je o knihu velký zájem - což jsem vůbec nečekala😄

Ti z vás, kteří typovali za Sebastianovu lásku Uršulku měli pravdu😋 Chtěla jsem tím poukázat i na to, že je do ní stále zamilovaný, proto je Hermiona ,,volná"😂

V sobotu se blíže seznámíte s Fleamontem a Grishou, neboť se tak trochu ponoříme do příprav svatby budoucích Potterovců😀

Bude se toho účastnit i Sebastian, co myslíte?
Pomůže x posere to?😂

-Jamie