Šepot chtíče | Tomione ✔

Kapitola čtrnáctá

Hermioně se mezi obočím vytvořila neveliká vráska, když její pohled spočinul na zrcadlovém odrazu jí samé. Už se v něm mnohokrát zahlédla, samozřejmě, ale naleštěný odznak který říkal Teď jsi primuska jí tížil jak na hábitu, tak na srdci.

Hlasitě polkla a zlehka po zlatém odznaku přejela polštářky prstů. Být primuskou byl vždy její sen, ovšem teď se to proměnilo na noční můru, neboť jejím úkolem bylo udržovat chodby bradavického hradu v bezpečí a klidu, který mladí studenti tak rádi narušovali a to vše po boku Toma Raddlea.

Když jí zády projel mráz, měla pocit, jako kdyby jí někdo vhodil do ledové vody. Když se zamyslela, opravdu hlasitý zvuk jí z myšlenek drsně vytrhl, jako nyní. Hodiny totiž odbily desátou hodinu. Začátek hlídky.

Jakmile se Hermionin dech zklidnil a srdce v její hrudi přestalo vyděšeně tlouci, jako kdyby si chtělo vydobýt cestu z jejího těla ven, otočila se čelem do ložnice nebelvírských studentek, kterou sdílela se svými kamarádkami. ,,Chcete, abych vás ráno probudila?" optala se, aby se alespoň na okamžik zbavila těch nežádoucích myšlenek na hroznou noc, která jí jistojistě čekala.

Grisha, jejíž hlava visela přes okraj postele si svou kudrnatou kamarádku zamyšleně prohlédla. ,,Pokud tě neprokleje, myslím, že to nebude vadit."

Emia na vedlejší posteli ji pohoršeně plácla přes čelo, až Grisha zasyčela. ,,Nestraš jí."

,,Nevystrašila mě," ozvala se Hermiona, ale ani jí samotnou ono chabé prohlášení nepřesvědčilo. ,,Možná trochu."

Grisha se převalila na břicho a opřela si bradu o nastavené dlaně. ,,Nemyslela jsem to zle," omluvila se krátce, ,,jen ti trochu závidím."

,,Nemáš proč," uchechtla se hořce Hermiona a zastrčila si svou světle hnědou hůlku do vnitřní kapsy hábitu.

,,Divila by jsi se," trvala na svém Grisha a po očku si prohlédla dívku na protější posteli. ,,Třeba tady Emia by ti mohla vyprávět."

Emia tiše zasténala a složila svůj obličej do hromady dekorativních polštářků na své posteli. ,,Musíš to pořád vytahovat?"

,,Prostě přiznej, že jsi s ním něco měla!" dožadovala se Grisha.

Emia se nabroušeně zvedla z postele a v očích jí sršely blesky. ,,Chceš abych ti detailně popisovala tu noc, kdy mě zneužil a poté odhodil jako kus hadru, protože chtěl pouze přidat jméno na svůj přihlouplý seznam svých obětí?"

,,Takže tohle mě čeká?" zalekla se Hermiona a odvaha odejít z bezpečí dívčí ložnice jí opustila. ,,Využije mě?"

,,Ani nápad!" bránila Toma hrdě Grisha. ,,Takový on není!"

Emia se pohrdavě ušklíbla. ,,To opravdu není. Hodně si libuje ve svádění nevinných dívek, jako jsi ty a myslím, že čím více ho od sebe odrazuješ, tím více narůstá jeho touha tě mít," řekla Hermioně a poté se obrátila ke Grishe. ,,Což je nejspíše jeden z důvodů, proč o tebe nestojí tolik jako dříve. Jsi jím posedlá."

Byla to tentokrát Grisha, kdo se zamyšleně zamračil, ale své kamarádce neodpověděla. Byla to pravda - byla Tomem posedlá - ale ve školních lavicích to nebylo žádným tajemstvím, za což byla Grisha občas ráda a občas jí to dohánělo k šílenství.

Hermiona se raději z dívčích ložnic vypařila a snad z povinnosti ve společenské místnosti varovala Merilin, aby tam nejméně dalších pár minut raději nechodila.

Merilin se na nic nevyptávala, neboť tato situace byla velice častá a tak začala uvažovat nad tím, že večer stráví raději v chlapecké ložnici na zemi, nebo na nepohodlném gauči ve společenské místnosti, než aby se vydala do jámy lvové. ,,Občas dokážu najít i takovou pohodlnou pozici," popisovala zrovna, když se skupinka nebelvírů zaposlouchala do jejího vyprávění.