Šepot chtíče | Tomione ✔

Kapitola dvacátá první

Walburga se posadila na posteli a celá se otřásla, když se chodidly dotkla ledové země sklepení a mráz jí přejel celým tělem až do špiček uší. Už se chystala vstát, když její ruku překryla obrovská dlaň Oriona. Pohled jí padl na zásnubní prsten, který zdobil muži vedle ní jeden z prstů.

,,Už?" zamumlal rozespale Orion a lehce otevřel jedno ze svých očí, aby na svou snoubenku viděl. Potěšeně se ušklíbl, když si všiml, že se stále nestihla obléknout.

Walburga si všimla jeho pohledu a v očích jí zablýskalo, když se sehnula, zachytila se hladkými prsty o Orionovu bradu a zlehka ho políbila. ,,Za pár minut přijde Cygnus, sám víš, jak nesnáší, když nás takhle vidí."

,,To moc dobře vím," usmál se zákeřně Orion a zamyšleně si natočil pramen Walburčiných černých vlasů na palec. ,,Ale také vím, jak se v tom vyžíváš, tak co se změnilo?"

,,Vůbec nic," prohlásila Walburga a zlehka Oriona cvrnkla do nosu, načež svými prsty přejela přes krk až ke spodní časti hrudi a znovu zpět. ,,Běž zase spát, zlato, ano?" zašeptala vlivně Walburga a znovu se sklonila, aby mohla Oriona políbit.

Když se Orion opět ponořil do říše snů, Walburga si přes ramena přehodila hedvábný župan zelené barvy, který jí příjemně studil na kůži a s bosýma nohama opustila chlapeckou ložnici, kterou obývali zmijozelští studenti sedmého ročníku. V tichosti našlapávala na parkety z tmavého dřeva, dokud k ní nedolehlo skrze mezeru pode dveřmi světlo z ložnice, ve které spával její mladší bratr Alphard.

Walburga přešla ke dveřím jen tak blízko, aby zaslechla rozhovor svého bratra, Toma Raddlea a dalších chlapců, které si podle hlasů jen ztěží vybavovala. ,,Je to vaše poslední šance," říkal zrovna ledovým hlasem Tom. ,,Sami víte, jak velké slovo mám u celeho profesorského sboru. Jen jsem luskl prsty a Dippet ze školy vyhostil Hagrida a k tomu vyvěsil na škole mé jméno."

,,Nemáš nejmenší tušení, jak mě to všechno láká," prohlásil jiný hlas a Walburga se rovzpomněla, že patřil zmijozelskému odrážeči, Jonathanu Parkinsonovi. ,,Co z toho budu mít?"

Tentokrát mu odpověděl Alphard. ,,Neprozradíme tě," pronesl posměšně, jako kdyby by měla být jasné, že Jonathan nic nedostane.

Zmijozelský student zaskřípal zuby a zavrčel. Než však stihl něco říci, Tom ho předběhl. ,,Vlastně bych měl takové tušení, co by jsi z toho mohl mít." Krátce se zasmál. ,,Pokud mě vzpomínky neklamou, kdysi jsi projevoval velký zájem o tu špínu, Minervu McGonnagalovou, že?"

,,Měl bych být snad poctěný tím, že si to pamatuješ?" ušklíbl se Jonathan, ale s Tomovým tvrzením souhlasil, neb byl skutečně zvědavý, co ho napadlo.

,,Pokud dokážeš zařídit, aby se na famfrpálovém zápase zranila, já zase zařídím, aby nikdo nepřišel na to, že jsi se s ní pobavil, místo toho, aby jsi jí odvedl na ošetřovnu," řekl Tom a Walburga se ušklíbla. Typický Raddle.

,,Dobře," rozhodl po okamžiku ticha Jonathan Parkinson a než se Walburga nadála, dveře od ložnice studentů šestého ročníku se s trhnutím otevřely a Tom vešel na chodbu a z úst mu uniklo trhané nadechnutí, když Walburgu spatřil.

Ta se ušklíbla a založila si ruce na hrudi hned, jak dveře rázně zabouchla. ,,Koho by napadlo, že tě najdu uprostřed noci, jak se plížíš z ložnice mého bratra?"

,,Ty se také plížíš, takže v tom nevidím problém," odpověděl Tom se zavrčením a lehce se svým tělem opřel do Walburgy, neboť jí chtěl postrčit dál ode dveří, aby nebyly jejich hlasy v doslechu. ,,Naopak si myslím, že hledat mě pár minut po tom, co jsi se vyspala s Orionem není nejlepší nápad."

,,Nehledala jsem tě, to nemám zapotřebí," zavrčela ostře Walburga a odstrčila Toma tak prudce, že málem narazil zády na kamennou zeď. ,,Ale jak víš, jsem proslulá tím, že se doslechnu o všem, co mě zajímá."

,,Tak to se jistě musíš těšit na zápas," ušklíbl se Tom, kterému bylo ihned jasné, že Walburga odposlouchávala část jejich konverzace, né-li celou.

,,Proč ti tolik záleží na tom, aby byl někdo z nebelvírských hráčů zraněn?" zamračila se nechápavě Walburga, ale ani drobná vráska neubrala jejímu obličeji na kráse, která oslepila činy již mnoho chlapců.

Tom se při jejím pohledu zašklebil a začal si upravovat zmijozelskou kravatu, jež se mu ležérně pohupovala okolo bledého krku. ,,Villiers a McGonnagalová se až moc začali zajímat o můj milostný život s Hermionou a pokud je někdo nezabil, nejspíše se snaží jí přesvědčit, aby se o mě přestala zajímat."

,,Chceš se jim tak snad pomstít?"

Tom se ledově zasmál a Walburze při tom zvuku podivně poskočilo srdce, neboť právě tohle byla jedna z věcí, kterými jí Tom uchvátil a dočista pobláznil. ,,Kdepak, Wal. Nepotřebuji pomstu, ani nic jiného. Jsou to oni, kdo si potřebuje uvědomit, že tím, že budou Hermionu nabádat k tomu, aby mě proti vlastní vůli opustila, nic nezmění. Chci jim vytvořit zranění, díky kterému budou navždy pamatovat na to, že zničím všechny, kteří mi budou stát v cestě k tomu, co chci."

Walburga naklonila ublíženě hlavu na jednu stranu a dlaní se zapřela o Tomovu hruď. ,,Mrzí mě, že jsi mě ze svých plánu vynechal," prohlásila, ale okamžik na to jí v očích zazářila zuřivost a ona zarazila své ostré nehty do Tomovi hrudi, nehledě na tenkou látku jeho bílé košile. ,,Ať se to příště nestane," zasyčela, jako pravá královna hadů a Tom se snažil udržet své bolestné zasyčení uvnitř sebe.

Tomův výraz v obličeji zbrutálněl, když uchopil Walburgy ruku do své a samou zuřivostí si neuvědomoval sílu svého stisku. ,,Jsi má kamarádka, Walburgo, i přes všechny noci, které jsme spolu strávili a proto nemám nejmenší chuť ti zkřivit byť jen jeden vlas na hlavě.  Seslal bych na každého smrtící kletbu, kdyby se pokusil ti ublížit. Pokud se nade mě ale budeš povyšovat, budu tě mučit, aby jsi si připomněla kým jsem. Jsem Tom Raddle, poslední žijící potomek rodu Salazara Zmijozela a udělám cokoliv, abych pokračoval v jeho stopách. Vyhladím každého mudlovského šmejda, který není hoden tomu, aby mu v žilách kolovala krev kouzelníků."

×××

Při Tomově proslovu mi docela přeběhl mráz po zádech, jsem jediná, nebo mi jeho chladnokrevnost už opravdu leze na mozek?😜

-Jamie